'Na léčbu už je pozdě.' Rodiče nevyléčitelně nemocného kojence nebudou žádat jeho převoz do USA
Rodiče smrtelně nemocného 11měsíčního Charlieho Garda ukončili svůj soudní spor. Už nežádají jeho převoz z Británie do Spojených států k experimentální léčbě a chtějí se s lékaři dohodnout na tom, jak by jejich synovi mohlo být umožněno zemřít.
Právník rodičů Grant Armstrong řekl, že na případnou léčbu je už příliš pozdě. Malý chlapec trpí velmi vzácnou chorobou, která se projevuje prudkým úbytkem svalové hmoty a následným poškozením mozku. Bez pomoci lékařů nemůže dýchat ani se hýbat, navíc nevidí a neslyší.
Případ vyvolal hluboké pohnutí nejen v Británii, ale i v zahraničí. Podporu Charlieho boji o život vyjádřili například papež František nebo americký prezident Donald Trump.
Rodina v hledání naděje na přežití syna dlouhodobě usilovala o experimentální léčbu, ale londýnský nejvyšší soud proti vůli rodičů na základě doporučení nemocnice povolil odpojení Charlieho od přístrojů, které ho udržují při životě. Klinika nakonec počátkem července uvedla, že chlapce neodpojí a přezkoumá další léčebné postupy.
Rodiče Charlieho Garda delší dobu usilovali o transport svého syna do USA, na který se ve sbírce vybralo již přes 37 milionů korun. S nabídkou léčby přišla i vatikánská nemocnice Bambino Gesù. Není to první případ, kdy britská justice nebere v potaz možnost mezinárodní léčby, když ta domácí narazí na své limity. Známý je případ malého chlapce Ashyi Kinga, který se před třemi lety v Česku podrobil protonové léčbě mozkového nádoru poté, co nad ním britští experti zlomili hůl. Dítě nyní již chodí do školy.
V pondělí ale rodina prostřednictvím Armstronga oznámila, že právní boj o záchranu syna vzdává, neboť zevrubné testy ukázaly, že chlapcovo tělo již vykazuje nezvratná poškození.
„Pro Charlieho je již pozdě, už není čas. Nastala nezvratná svalová poškození, takže léčba už nemůže být úspěšná,“ řekl Armstrong. „Charlie na léčbu trpělivě čekal. Ale kvůli průtahům se cesta k této možnosti uzavřela,“ dodal.
Charlieho matka oznámila, že rozhodnutí netrvat na léčbě učinila spolu s manželem v synově nejlepším zájmu. Myslí si však, že by mohl žít normálním životem, kdyby se mu pomoci dostalo dříve, neboť nikdo neví, co by se stalo, kdyby léčbou skutečně prošel.
