Kdo byl v Petrohradě zabitý Vladlen Tatarskij? Vězeň, voják a později vlivný bloger podporující Kreml
Ruský proválečný bloger Vladlen Tatarskij zemřel v neděli při výbuchu v kavárně v Petrohradu. Maxim Fomin, jak znělo jeho pravé jméno, byl jedním z nejznámějších „válečných zpravodajů“. Na telegramu, kde měl více než 560 tisíc sledujících, informoval a horlivě podporoval ruskou invazi na Ukrajinu. Nebránil se ale i kritice, když požadoval tvrdší přístup Putina a ostatních generálů ve válce. Podle serveru Meduza sám bloger pocházel z Donbasu.
„Všechny porazíme, všechny zabijeme a okrademe kohokoliv bude potřeba. Všechno se stane tak, jak to my máme rádi,“ prohlásil Vladlen Tatarskij minulý rok v září k Putinově projevu. V něm se ruský prezident zmiňoval o obsazení čtyř okupovaných regionů na Ukrajině. Video se stalo jedním z nejznámějších příspěvků blogera.
Ještě dříve si ale o pozvánce na tak velkou akci mohl nechat jenom zdát, přesněji z vězení. V roce 2011 byl odsouzen k dvanácti letům za ozbrojenou bankovní loupež na Ukrajině. Když ale Rusové obsadili Donbas, spatřil svoji příležitost a utekl. Následně se přidal k armádě samozvaných lidových republik Doněcké (DNR) a Luhanské (LNR).
Netrvalo dlouho a ve vězení se ocitl znovu. Tentokrát byl ale omilostněn Alexandrem Zacharčenkem, prezidentem takzvané Doněcké republiky a mohl znovu bojovat. Poté se Tatarskij přestěhoval do Moskvy a začal „blogovat“.
Změnil si také jméno. Z Maxima Fomina se stal Vladlen (spojením jména a příjmení Vladimira Lenina) a příjmení Tatarskij měl po hrdinovi z knihy Generation P od ruského autora Viktora Pelevina.
Přinesla jsem sošku, která vybuchla, uvedla na videu žena zadržená v souvislosti s atentátem v Petrohradě
Číst článek
Tatarskij se postupně stal velice vlivný blogerem. Je ho možné označit jako klasického pseudovlasteneckého aktivistu a propagandistu, který stál za válkou na Ukrajině a kremelským establishmentem.
Na svém blogu prý stejně jako ostatní ruští „váleční zpravodajové“ vysvětloval, co se na frontě děje, i když tam zrovna nebyl.
Povzbuzování, ale i kritika
Na svém telegramu sdílel nenávistné projevy proti Ukrajincům a povzbuzoval vojáky, aby proti nim páchali co největší zvěrstva. V tomto příspěvku hovořil o „očistné“ válce, kterou Rusko vedlo, a o právu na určení být sami sebou.
Nebránil se ani kritice postupu vojáků, kteří podle něho nebyli dost efektivní, neměli požadované zbraně a pořádný zápal. Stěžoval si, že ukrajinská armáda používá drony mnohem lépe než ta ruská. Žádal, aby se přístup největší země světa k válce změnil, protože je to dle jeho slov jen „parta amatérů“.
Výbuch v kavárně v Petrohradu usmrtil proválečného blogera Tatarského, nejméně 16 lidí je zraněných
Číst článek
Vystoupil dokonce i proti Putinovi. Patřil ke „kastě“, které je dovoleno daleko více, než běžným Rusům, kteří kdyby se dopustili téhož, hrozí jim až 15 let natvrdo.
Kdo za tím stojí?
Útok na Tatarského není prvním tohoto typu. Minulý rok v srpnu byla zabita Darja Duginová, dcera Alexandra Dugina, významného ruského politika a blízkého Putinova přítele. Novinářka-dezinformátorka zemřela při explozi auta. K činu se následně přihlásili ruští partyzáni. Kdo za smrt blogera může tentokrát?
Ruská strana samozřejmě okamžitě obvinila ukrajinskou stranu a přívržence Navalného. Stejně tak ale mohl mít na jeho smrti zájem někdo vysoce postavený, komu připadal už příliš nepohodlný. Ruské tajné služby údajně o přípravách tohoto atentátu předem věděly.
„Myslím, že v každém případě tento individuální teror, byť má v Rusku už od carských dob velmi starou tradici, tak ničemu dobrému sloužit nemůže“
Libor Dvořák
V Petrohradu zatím policie zadržela mladou ženu, která je podezřelá z blogerovy vraždy. Měla to být právě ona, kdo Tatarskému dal sádrovou sošku, ve které bylo ukryté výbušné zařízení.
Lidé budou blogera litovat, především ti odkázaní na státní televizi. Pak je v Rusku menší segment těch, kteří s válkou nesouhlasí a bojí se cokoli říci.
