Ministr prozatímní vlády v Benghází: Kaddáfí by měl jít před soud
Libyjští povstalci se konečně dočkali rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Ta podpořila většinou deseti hlasů z 15 bezletovou zónu nad Libyí, aby zabránila bombardování civilních cílů letectvem plukovníka Muammara Kaddáfího. Povstalci to považují za první dobrou zprávu, která v posledních dnech ze světa přišla. Mezinárodní společenství s výjimkou Francie totiž stále váhá s uznáním prozatímní vlády v Benghází, protože pro ně není dostatečně čitelná. S jejím mluvčím a ministrem pro informace Ahmedem Džibrílem se v Libyi sešel náš zvláštní zpravodaj Martin Dorazín.
S mladým libyjským politikem Ahmedem Džibrílem jsem se setkal v jednom z měst, které je pod kontrolou prozatímní vlády. Podle jeho slov jsou zprávy o velkých vojenských úspěších Kaddáfího sil propagandou, i když nepopírá, že povstalci zažívají opravdu těžké chvíle:
S představielem prozatímní libyjské vlády v Benghází Ahmedem Džibrílem mluvil náš zvláštní zpravodaj Martin Dorazín
Stále pokračují pozemní boje. Naše možnosti jsou ve srovnání s Kaddáfího silami omezené. Přestože má k dispozici všechny druhy zbraní, nepodařilo se mu ovládnout města na východě a částečně ani na západě, která zůstávají pod naší kontrolou. Získáváme stále více zbraní a přidávají se k nám jeho vojáci. Je ve stále větší izolaci.
S Ahmedem Džibrílem jsem mluvil ještě před přijetím rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Předpokládal, že dojde ke schválení bezletové zóny, protože Kaddáfí v zahraničí ztrácí podporu.
Kaddáfího vláda, jeho režim i legitimita skončily. Odmítla ho Liga arabských států - už se nemůže účastnit jejích zasedání, neuznávají ho jako představitele Libye. Stejně se k němu postavila i Organizace zemí islámské konference.
Co nyní povstalci potřebují nejvíce?
V této chvíli potřebujeme politickou i vojenskou podporu. Nežádáme o pozemní intervenci. Potřebujeme zbraně a bezletovou zónu. Naši lidé mají dost odvahy a entuziasmu, aby se ubránili a Kaddáfího porazili. Jsme proti rozmístění cizích sil - to by připadalo v úvahu jen v případě, že by se situace vymkla z rukou a dramaticky se zhoršila Kdyby například mělo dojít ke genocidě, pak by mezinárodní společenství mělo povinnost zasáhnout a ochránit civilní obyvatelstvo.
V zahraničí se ale málo ví o tom, jaký program má prozatímní vláda, kdo ji představuje a kterým směrem chce novou Libyi vést?
„Jsme takovým středním proudem společnosti. Zasazujeme se o občanský stát, chceme vytvořit demokratickou republiku, která respektuje mezinárodní právo, lidská práva a žije v míru s ostatními zeměmi. Naším cílem je rozvoj a prosperita. Chceme prostě mít normální stát.“
Co by se mělo stát s Kaddáfím?
Kaddáfí by měl stanout před soudem. Ještě stále má šanci zachránit si svůj život i životy jiných. Jestliže zůstává u moci a nechce odejít ze země, dojde ke krveprolití a tomu se chceme vyhnout.
Kaddáfí ale říká, že se nemůže vzdát funkcí, protože žádné nemá. Není prezidentem ani premiérem.
To je jeho hra - každý ví, že to, co povídá, jsou s odpuštěním pitomosti. Když nemá žádnou funkci, proč už dávno neodešel? Cítí se být duchovním vůdcem, ale to je taky nesmysl.
Kaddáfí o vás tvrdí, že jste teroristé spojení s Al Kaidou.
Absolutně každý tady ví, že je to propaganda. I v těchto lžích je ale Kaddáfí nedůsledný. Jeden den o nás říká, že jsme z Al Káidy, druhý den nebo dokonce v jednom vystoupení, že jsme bandou narkomanů. Každý ale přece ví, že členové Al Káidy neberou drogy, nekouří a nepijí alkohol. My s nimi nemáme nic společného, s Al Kaidou nesouhlasíme. Ostatně Kaddáfímu už to nikdo nevěří, tak začal mluvit o tom, že Libyi hrozí zahraniční intervence, že se na nás chystají imperialisté a podobně.
Libye je kmenovou společností. Podle Ahmeda Džibríla se to ale na složení prozatímní vlády neprojevilo. Princip byl jiný:
Každá regionální rada vyslala svého zástupce a můžu vás ujistit, že to nebylo na kmenovém základě. V Národní radě zasedli ti nejvzdělanější lidé - univerzitní profesoři, právníci a diplomaté. To nejužší vedení tvoří osm politiků, kromě nich pracují odborníci v exekutivě Národní rady, dva lidé se starají o zahraniční vztahy - jeden je profesor a druhý bývalý velvyslanec v Indii. Další člověk má starosti bezpečnostní otázky - je to generál, který před dvanácti nebo třinácti lety opustil Kaddáfího režim. V Národní radě je také nejstarší libyjský politický vězeň - ve vězení strávil téměř 31 let. Už jsme vyslali naše delegace do OSN, Spojených států, do Bruselu a některých evropských hlavních měst.
