Co si o smrti královny myslí běžní Američané? Někteří se teprve teď dozvídají, že zemřela
K předním hostům na pohřbu anglické královny Alžběty patří americký prezident Joe Biden. Spojené státy jsou tradičně jedním z hlavních spojenců Velké Británie, i když vznikly po úspěšné válce za nezávislost právě odtržením od britského impéria. To se do té doby podílelo na genocidě původních obyvatel a na násilné dopravě afrických otroků do Ameriky. Jak se tedy Američané staví k současné britské monarchii a jak vnímali osobnost královny Alžběty?
První člověk, kterého se ptám, je Afroameričan Messiah. Právě obědvá kousek od britského velvyslanectví ve Washingtonu a poněkud mě překvapuje. Diví se, že britská královna zemřela. Po týdnu od její smrti jsem prý první, kdo mu tuhle zprávu zvěstuje. Ptá se, kdy umřela.
Omlouvá se, že dlouho nebyl online, vstřebá novinku a pak se pouští do dlouhé filozofické úvahy na téma Alžběta II. a britské impérium.
„Byli to naši předkové dlouho před námi a před královnou, co všechno podělali. Britská monarchie tu založila rasistickou společnost. Vzešly z toho ale i dobré věci. K Alžbětě II. mám vztah neutrální. Ona byla člověk jako my všichni a prostě se narodila do své role. Nemyslím, že něco mohla udělat líp. A počítám teda, že princ Charles se teď stane novým králem, že?“ zamýšlí se Messiah.
Loučí se se mnou šťastný muž nestresovaný světem internetu a rychloobrátkového zpravodajství.
O kus dál právě opouštějí areál britské ambasády dvě dámy, které se tam podepsaly do kondolenční knihy.
„Po celá ta dlouhá léta nám oddaně sloužila. Vzpomenout na ni a vyjádřit soustrast její rodině, to je to nejmenší, co můžeme udělat. Myslím, že byla skvělý člověk, dávala ze sebe to nejlepší a z toho nikdy neuhnula. Měli jsme štěstí, že jsme ji měli,“ říká mi Kathrin, která má jak britské, tak americké občanství.
Její kamarádka Barbara do Spojených států pro změnu přišla z Jamajky, kde její předci trpěli krutostmi britské koloniální správy. Země získala nezávislost v roce 1962, tedy už za vlády Alžběty II.
„Pamatuju ještě, jak jsme do té doby zpívali ‚Bůh ochraňuj královnu‘ jako naši hymnu. Proto pro mě bylo důležité přijít vyjádřit soustrast. Považuju Alžbětu II. za pozitivní postavu ve vztahu k zemím Commonwealthu, dovedla spojovat. Pod britskou nadvládou jsme trpěli otroctvím a bídou. Ale už je to historie, kterou teď už nejde změnit,“ vysvětluje Barbara, proč se přišla také podepsat.
Jamajčani plánují dokončit cestu k suverenitě, zbavit se britského panovníka coby hlavy státu a do tří let se stát republikou. Ptám se tedy Barbary, jestli s tím souhlasí.
„Na Jamajce nežiju už víc než 40 let, takže do toho jim mluvit nebudu,“ odpovídá mi Barbara.
Podobné zkušenosti jako Jamajčané mají s britskou monarchií také původní obyvatelé Spojených států. Jedním z nich je i Herman Jackson, který patří ke stařešinům národa Nanticoke, který se s Angličany kdysi potkal mezi prvními. I jeho se ptám na jeho pocity ze smrti Alžběty II.
„Původně náš kmen uzavíral smlouvy právě s Anglií. Porušovala je úplně stejně, jako je později porušovaly Spojené státy. To je minulost. Královnu jsme měli rádi. Prožila dlouhý život a stála v čele rodu. My matriarchát uznáváme, a když ztratíme náčelnici, přicházíme tím o spoustu historie a znalostí. To teď Anglie taky ztrácí. Ale že by to mělo nějaký vliv na věci tady, to si nemyslím,“ popisuje své myšlenky a pocity Herman Jackson.
