"Severokorejci své touhy dlouho potlačovali. Ale teď chtějí to, co 'frčí'." A co to je? Víc módní krásy, víc odhalené kůže, víc trendů ze zahraničí. A kvůli životu v totalitě také víc jedinečnosti, říká Pak I-sung, který rodnou Severní Koreu opustil před třemi lety. Čtenáři serveru NK News se uprchlíků ptají na každodenní život v KLDR. Vybíráme z publikovaných odpovědí - tentokrát na otázku, co je na Severu "cool".

Seriál Pchjongjang 6:30 12. ledna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

"Nejdřív bych rád řekl, že Severokorejci nejsou nějací podivíni, jak si o nás spousta lidí myslí. Nepřemýšlíme o moc jinak než ostatní.

A stejně jako jinde, i u nás je důležitá krása. Využívají ji ve prospěch politiky, ale to neznamená, že se vytrácí její hodnota jako taková.

Věž Čučche (ikonický pchjongjangský památník, na jehož 170 metrů vysokém vrcholku plane symbolická rudá pochodeň, pozn. red.) nebo mozaiky, které pokrývají zdi pchjongjangského metra, sice vytvořili pro politické účely, ale to neznamená, že nemají žádnou uměleckou hodnotu. Vlastně je to tak, že politika a izolovaná situace Severní Koreje z nich dělají ještě jedinečnější a zajímavější památky.

Čím dál víc to vypadá, že se Severní Korea snaží sledovat globální trendy. To, že dívčí (hudební) skupiny jako Moranbong nebo Čongbong odhalují víc kůže a jejich taneční pohyby jsou vyzývavější, je toho důkazem. Zjevně přibývá Severokorejců, co zkoušejí napodobit krásu, která k nim proniká skrze závěsy svobodného světa.

Ještě tak před deseti lety narážely představy lidí o kráse na severokorejský stát. Režim v minulosti uměl umlčet ty, kteří vyjeli ven, úplně utěsnit hranice a zablokovat zdroje cizích videí. A díky tomu se mu standardy krásy snadno ovládaly.

Jenže v poslední době už tohle nedokáže. Na mnoho míst KLDR už pronikla zahraniční videa, pašování věcí přes hranici s Čínou už je běžné a stejně tak se šíří i příběhy těch, kteří se dostali do ciziny. 

Ptejte se Severokorejce: Koupím božskou řasenku a rtěnku z Jižní Koreje. Zn. Rychle a draze

Číst článek

Severokorejci dlouho potlačovali své touhy. Ale teď se propast mezi režimem a lidmi pořád rozšiřuje a roste touha po tom, co 'frčí'. Což se dá rozdělit do dvou proudů. Zaprvé obliba cizí kultury nebo výrobků. A zadruhé chuť mít to, co je jedinečné. 

První začíná se zahraničními filmy a seriály, a v tomhle je obrovským motorem Jižní Korea. Je dobře známo, že jihokorejské seriály se na Sever dostávají už během stejného týdne, kdy je na Jihu odvysílá televize. 

Popularita těchto pořadů se ani zdaleka netočí jen kolem příběhu. Znamenají také verozvěsta trendů v oblasti módy a krásy. Když je například sleduje kadeřník, přiučí se a investuje čas a peníze do toho, aby se ty styly naučil napodobit. Módní návrhář si všímá toho, co mají postavy na sobě, a pak to imituje ve své vlastní tvorbě. 

Sto let krásy v Koreji - trendy a propast mezi Severem a Jihem:

Týden po odvysílání pořadu nebo nejpozději za měsíc začnete v ulicích tu i tam potkávat lidi oblečené a učesané jako v těch seriálech a díky překotnému rozvoji čanmadangu (soukromého trhu, pozn. red.) je to čím dál častější fenomén. Umožňuje to také to, že přibývá lidí, kteří chtějí za krásu utrácet peníze. 

Styly se šíří také klasickou šeptandou, kdy si kadeřníci a návrháři oblečení předávají tipy, nebo spolu naopak soutěží, kdo trend dokáže nejlépe napodobit. Ti šikovní si vydělají desetkrát víc než standardní tržní cenu - a právě oni a jejich zákazníci vytvářejí populární trendy. A ty pak jdou ruku v ruce s tím, co se považuje za 'cool'. 

Pozor, neznamená to, že se tyhle styly veřejně přijímají. Ti, kteří je napodobují a propagují, tím riskují. Pokud se například vysokoškolský student nechá ostříhat jako Jihokorejec, dost možná se dočká výstrahy a během semestru na něj bude pršet ostrá kritika. Ale navzdory tomu všemu lidé tyhle nové trendy z ciziny napodobují dál a dál. 

A zároveň 'frčí' jedinečnost. Podle mě se v tom skrývá hlubší význam a souvisí s tím, že Severní Korea je diktatura. Když žijete v diktatuře a systému, kde se každý musí řídit striktními příkazy, tak to, že chcete vyčnívat, svým způsobem znamená, že individualita je jako bomba schopná zničit jednotvárnost. 

Všechno se to pojí s tržní ekonomikou a principy kapitalismu. V roce 2014, kdy jsem KLDR opustil, se vynořil první severokorejský smartphone Arirang. Na jeho výrobu stanovili limity, a proto tyhle telefony rázem nabyly na přitažlivosti. Vláda jim sice stanovila cenu, ale málo platné: obchodovalo se s nimi i soukromě a jejich cena vystřelila.

A tak se chytré telefony Arirang staly 'tou nej' věcí pro lidi, kteří chtěli být jedineční. Může to znít absurdně, ale tyhle smartphony vám zkrátka zvedaly status a prestiž. Je to přímočaré, ale je to tak: když chcete jít za trendy, peníze jsou nutnost. 

Stejně jako všude jinde, i v Severní Koreji závisí to, jestli jste 'cool', na penězích."

mls Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít