Izrael se rozhodl pro válku s Hizballáhem. Pozemní invaze do Libanonu je další krok, říká expert

Tel Aviv 1. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

EDIT 1. října: Krátce po půlnoci po uzávěrce epizody Izrael přistoupil k pozemní operaci na jihu Libanonu.

Nejdřív izraelské obranné složky, pak i samotný Hizballáh tento víkend potvrdil, že vůdce tohoto teroristického hnutí Hasan Nasralláh je mrtev. Víme to v tuto chvíli se stoprocentní jistotou? 
Už ano, jeho tělo bylo nalezeno podle zdrojů ze samotného Hizballáhu. Hnutí oznámilo, že jeho generální sekretář byl zabit, a zároveň jsme slyšeli od Naíma Kásima, tedy člověka z politické části Hizballáhu, že začal proces výběru nového generálního sekretáře. Není důvod pochybovat o tom, že Hasan Nasralláh je po smrti, byť konspirační teorie cirkulují a budou cirkulovat. 

Jak přesně zemřel? Byl to cílený útok na nějakou budovu v Bejrútu, ve které se nacházel?
Podle informací, které máme k dispozici, byl zabit v pátek večer v bunkru na jižním předměstí Bejrútu při plánovacím setkání s několika dalšími kádry z vojenského a politického křídla Hizballáhu a také s íránskými důstojníky. Podle toho, co k tomu víme, útok zas tak cílený nebyl, protože izraelské sledovací jednotky zaznamenaly, že se Nasralláh měl přemístit do krytu, ale podle údajů deníku The Wall Street Journal si Izrael nebyl jistý, do které části krytu, jak přesně kryt vypadá. Proto Izraelci srovnali se zemí celý blok, tedy šest výškových budov, pod kterými se měl nacházet kryt, ve kterém byl i Nasralláh a další lidé z Hizballáhu a Íránských revolučních gard. 

Ti další lidé jsou také všichni po smrti?
Nemáme informace, že by tam někdo přežil. U Hasana Nasralláha máme zprávy o tom, že jeho tělo bylo nalezeno neporušené, a že ho tedy zabila buď tlaková vlna z toho obrovského výbuchu, nebo že se v krytu udusil.

Velení izraelského letectva tvrdí, že akce byla extrémně náročná na plánování a zároveň utajení. Dá se z toho usoudit, že se Izraelci museli nějakým způsobem infiltrovat do nejvyšších kruhů Hizballáhu například tak, jak to dělali s náložemi v pagerech a vysílačkách? 
Asi je potřeba uvažovat o různých způsobech toho, jak Izraelci získávají informace. Ještě nevíme, jak přesně došlo k odhalení konkrétního místa, kde se měl Hasan Nasralláh zrovna nacházet. Slyšeli jsme primárně o sledovacích technologiích a v izraelských zprávách, které následně cirkulovaly v libanonských médiích, se mluvilo zejména o informátorech z íránské strany, ale je vysoce pravděpodobné, že někteří informátoři museli být i v samotném Hizballáhu. Před několika dny vyšla zajímavá investigativa provedená novináři deníku The Financial Times, která ukazuje, že Hizballáh se za uplynulou dekádu výrazně proměnil od čistě libanonského hnutí, které působilo na poměrně omezeném geografickém prostoru, v hnutí, které působí po celém Blízkém východě a je zapojené do konfliktů v Sýrii, Jemenu i Iráku. Tímto rozšířením došlo i k tomu, že Izraelci mohli lépe sledovat a odhalit, jaké struktury Hizballáh má, jak vypadají klasické procesy, kterými funguje, a tak dále. Mluví se o tom, že velmi výraznou roli sehrála sledovací technologie i schopnost umělé inteligence vypočítávat pohyb důstojníků Hizballáhu, předvídat, kde se mohou setkávat, jaká je pravděpodobnost, že se potkají na určité místě, co znamená, že se sejde několik důstojníků určitého ranku na určité místě a tak dále. Viděl bych to tedy na kombinaci různých faktorů, než jenom infiltraci do Hizballáhu jako takového. 

Proč došlo k útoku právě teď? 
Zjednodušeně řečeno proto, že Izraelci vědí, že ho právě teď mohou provést a nic se jim nestane, respektive že důsledky pro ně nebudou tak velké, jak by potenciálně byly například ještě před rokem. Postupné ostřelování, které probíhalo mezi Hizballáhem a Izraelem již od 8. října loňského roku, postupně nabývalo na intenzitě. Nicméně Izraelci si po většinu doby drželi dominanci. Zvládli zabíjet více členů Hizballáhu a lépe na ně mířit. Mluví se o tom, že až do eskalace konfliktu za poslední dva týdny Izrael provedl zhruba 80 % vzájemných úderů, a myslím, že postupně se jim povedlo Hizballáh oslabit. Podařilo se jim zmapovat, jakým způsobem bude Hizballáh odpovídat na jednotlivé izraelské údery. Po odpálení pagerů a vysílaček zjistili, že Hizballáh na to není schopný reagovat odpovídajícím způsobem. Nebyl toho schopný ani po zabití Fuáda Šukra (v červenci - pozn. red.), výrazné osoby z vojenského křídla hnutí. Izraelci si tedy asi vyhodnotili, že hnutí bude postupně natolik oslabené, že nebude schopné takové odpovědi, aby to pro Izrael představovalo hrozbu. 

Navíc je tu symbolika toho, že za pár dní bude výročí od teroristických útoků palestinského Hamásu ze 7. října. 
Tato symbolika jistě také hraje roli. Samozřejmě je tu i tlak zevnitř izraelské společnosti na změnu situace na severní hranici Izraele. Zároveň má vliv snaha izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby byl viděn jako někdo, komu se povedlo zasáhnout Hizballáh ještě předtím, než bude výročí 7. října. 

Hledá se nový vůdce

Nasralláh byl jednou z velmi vlivných postav na Blízkém východě. Jak velká byla jeho moc? Šéfem Hizballáhu byl přes 30 let, ne? 
Je to tak. Byl zvolen generálním sekretářem Hizballáhu v roce 1992 a je teprve třetím člověkem, který tuto funkci zastával. Hizballáh funguje více méně v současné podobě zhruba od poloviny 80. let. K jeho formování jakožto politické strany, zároveň sociálního hnutí, ozbrojené milice i teroristické organizace došlo až koncem 80. a začátkem 90. let s koncem libanonské občanské války. Hasan Nasralláh se stal symbolem toho, co Hizballáh je, a jeho životní osud je hodně propojený s tím, jakým způsobem se Hizballáh vyvíjel.

V 90. letech byl Nasralláh viděn jako poměrně pragmatický člověk, který dovedl stranu od její snahy o islámskou revoluci íránského střihu k tomu, že vstoupila do libanonské politiky a v roce 2000 byla schopná přinutit Izrael ke stažení z jižního Libanonu. Izrael okupoval od roku 1982 až do roku 2000 poměrně výraznou část jižního Libanonu a Hizballáh vyrostl jakožto hnutí, které se proti tomu staví a snaží se o osvobození jižních regionů země. To byl jeden z nejvyšších bodů, kdy byl Hasan Nasralláh vnímán jakožto hrdina nejenom v Libanonu, ale v podstatě v celém arabském světě. 

Zároveň došlo na začátku 21. století k vyhrocení konfliktu uvnitř Libanonu. Předtím mohla existovat shoda na tom, že je třeba osvobodit jižní Libanon, nicméně po tom, co se Izraelci stáhli, začalo být ze strany libanonské společnosti zpochybňováno, proč má Hizballáh mít vlastní zbraně a bojovat s Izraelem na jihu Libanonu, proč to nemá dělat libanonská armáda. Následně proběhla válka s Izraelem v roce 2006, kterou Hizballáh zvládl neprohrát. Uštědřil Izraeli takové škody, že pro něj byly v podstatě neakceptovatelné, a v jisté míře pokračoval na vlně obdivu, který sklízel ze strany širší arabské populace jako někdo, kdo je schopný se Izraeli postavit. 

Změna této percepce Hasana Nasralláha a Hizballáhu přišla v Libanonu částečně po roce 2008, ale ještě silněji po arabských revolucích a po té, co se Hizballáh zapojil do konfliktu v Sýrii, kde podpořil režim Bašára Asada a postavil se proti arabské revoluci. Osoba Hasana Nasralláha je naprosto neoddělitelná od toho, jakým způsobem se vyvíjel Hizballáh jako takový. 

Hasan Nasralláh už ale není, tak co dělá Hizballáh bez své hlavy? Už vybral nástupce?
Zevnitř samotného hnutí jsme slyšeli, že probíhá proces výběru nástupce Hasana Nasralláha, který musí být vybrán ze strany poradní rady Hizballáhu. Existují jména, o kterých se spekuluje, například o Nasralláhově bratranci Hášimu Safíaddínovi. Nicméně prozatím nebyl ze strany hnutí potvrzen, byť jsme slyšeli z celé řady zdrojů, že by měl být jeho nástupcem. 

Odborník na Blízký východ Marek Čejka, s nímž jsme už ve Vinohradské 12 v minulosti taky několikrát mluvili, psal, že Safíaddín by měl být mnohem radikálnější než Nasralláh. 
V něčem se tak prezentoval, ale myslím, že prozatím je to těžké říct. Hasan Nasralláh taky v některých věcech vystupoval jako radikál, když byl mladý, a postupem času se stal mnohem pragmatičtějším, přijal pravidla hry libanonské a blízkovýchodní politiky. Proto si myslím, že je brzo na to o tom spekulovat, ale z toho, co víme, Safíaddín býval označován jako větší radikál. Víme to mimo jiné i proto, že už byl tak trochu připravovaný jako potenciální Nasralláhův nástupce, už se objevoval na některých videích, občas o něm mluvil i Nasralláh. Jistě víme, že má stále poměrně blízko k íránským poradcům a Íránským revolučním gardám. 

Protože Írán vede přes Hizballáh proxy válku, jak se o tom mluví. Co může v rozhořívající se otevřené válce mezi Hizballáhem a Izraelem znamenat možný nástup teoreticky radikálnějšího Nasralláhova bratrance? Už týdny se mluví o eskalaci konfliktu a potenciální pozemní invazi Izraele do Libanonu, která tu nebyla od roku 2006. Mluví se o raketách, které míří jak z libanonského území na Izrael, tak z Izraele na Libanon. Jsme v bodě, kdy se celá situace na Blízkém východě tak dramaticky mění, že se tam může rozhořet velký konflikt?
V tento moment těžko říct. Je těžké předvídat, jak se zachová Hášim Safíaddín, protože nevíme, v jaké kondici se Hizballáh momentálně nachází. Série různých úderů, které byly Hizballáhu uštědřeny za poslední dva týdny, způsobily narušení jeho komunikační struktury, byla zabita řada vedoucích kádrů politického křídla hnutí a zničeno mnoho raketových technologií. Nevíme ale, čeho je momentálně Hizballáh schopný, co mu ještě zbývá z jeho vojenského arzenálu, a proto je těžké to teď posuzovat.

Myslím, že mezi Izraelem a Hizballáhem, případně Izraelem a Libanonem už v otevřeném konfliktu jsme. Přinejmenším od začátku minulého týdne, kdy začalo intenzivní bombardování Libanonu, není důvod, proč o tom nemluvit, protože počet obětí i úderů izraelských leteckých sil v Libanonu dosahuje stejných, možná i vyšších hodnot, jako jsme viděli během celé letní války v roce 2006, která trvala v podstatě dva měsíce. Jen při nedělních úderech po celém Libanonu bylo zabito více než 100 lidí, proběhly útoky už i v samotném Bejrútu, které paradoxně nesměřovaly na Hizballáh, ale na marxistickou palestinskou organizaci, která de facto ani není zapojená do bojů. Stejně tak útoky, které směřovaly na jih země, cílily na lokální buňky Hamásu, ne nutně na Hizballáh. A byť úroveň destrukce v Libanonu zatím nedosahuje toho, co jsme viděli v Gaze, tak je podle mého názoru jasné, že se Izrael rozhodl pro válku. Slyšíme i informace o tom, že se připravují jednotky na severní hranici Izraele a že již proběhly omezené, prozatím průzkumné operace i na libanonské straně hranice.

Neodvratná izraelská invaze?

Na životy civilistů v okolí hranice se chci zeptat, protože na izraelské straně muselo dojít k velkým evakuacím kvůli ostřelování od Hizballáhu. Zůstává tam pár místních a ti teď podporují i potravinovou pomocí vojáky, kteří se tam na hranici šikují. Na druhé straně, na jihu Libanonu došlo k rozsáhlým evakuacím lidí, kteří se museli přemístit kvůli ostřelování od Izraele. Ten tvrdí, že míří na vojenské cíle Hizballáhu. Jaký je život na hranici mezi Izraelem a Libanonem? 
Bojím se, že momentálně skoro žádný. Je dobré si uvědomit, že konflikt probíhá bezmála rok. Začalo to 8. října a uvádí se, že už před začátkem současné eskalace uteklo z jihu Libanonu bezmála 100 tisíc lidí, ne-li víc, což je obrovský počet. Evakuace ale bohužel není správné slovo, protože ti lidé nebyli evakuováni, ale utekli. Libanonský stát se během posledních pěti let de facto zhroutil. 

Takže jim nijak nepomohl v nějakém organizovanějším přemístění...
Přesně tak, nešlo o žádné organizované přemístění. Tito lidé se často přemístili do jižního Bejrútu, který byl bombardovaný v minulých týdnech, a mnoho z nich momentálně přespává na ulicích, nábřežích, případně na centrálním náměstí Bejrútu, což jsou místa, která nejspíš nebudou bombardovaná. Co se týče situace na hranici, tak už někdy v květnu poměrně rozsáhlá reportáž deníku The Financial Times mapovala úroveň destrukce na libanonské i izraelské části hranice. Již v té době list psal, že libanonská strana hranice, pás nějakých čtyř kilometrů od modré linie, což je linie příměří z války do roku 1948, je zničený, spálený a prakticky vylidněný. Izraelská armáda se snažila o vylidnění pásu i prostřednictvím používání bílého fosforu, velmi intenzivního ostřelování a také ničení polí, lesů a dalších míst, o kterých se předpokládalo, že by mohla sloužit jako úkryt pro Hizballáh.

Ale Hizballáh tam má mít i nějaké své tunely, takže nějaké domněnky asi mohly být pravdivé, ne? 
Hizballáh nejspíš má nějaké části své vojenské infrastruktury i přímo v příhraničním pásmu a určitě je má po jižním Libanonu. Ale abych ilustroval trochu intenzitu současných úderů, tak během nich znovu utekly další statisíce lidí z jihu Libanonu. Jedna moje kamarádka, která tam má část rodiny, v minulých dnech postovala na sociálních médiích seznam lidí z její širší rodiny, kteří byli při tomto konfliktu zabiti. Bylo na něm 11 lidí, všechno civilisté. Dochází tam k poměrně silnému bombardování, které se netýká jenom cílů Hizballáhu, ale dotýká se i civilní infrastruktury. 

Jaký je scénář pro další dny? Víme, že Bejrút navštívil francouzský ministr zahraničí, že Francie a Spojené státy připravily dohodu o příměří mezi Izraelem a Hizballáhem. Očekáváte, že izraelská armáda vstoupí na území jižního Libanonu, nebo že Hizballáh, který má asi 150 tisíc raket, zosnuje nějaké větší ostřelování izraelského území, anebo se dohodnou? Teď to vypadá, že se nedohodnou. Hizballáh tvrdí, že je připraven na dlouhou válku s Izraelem. 
Závisí to na kondici Hizballáhu. Pokud bude schopný ostřelovat Izrael a odstrašovat ho od toho, aby došlo k větší pozemní invazi, tak k ní prozatím nedojde, ale zatím jsme nic takového neviděli. Je možné, že si Hizballáh ještě schovává nějaké rakety, případně pokročilé drony nebo další vybavení k tomu, aby reagoval až na možnou pozemní invazi, ale momentálně nevíme. Signály z izraelské strany jsou, že k nějaké formě pozemní invaze dojde, přinejmenším k tomu, aby byly zničeny zbytky vojenské infrastruktury Hizballáhu v jižních regionech. 

V příhraničí.
Ano, jde o to, jak hluboko to má být. Myslím, že to bude další krok současné izraelské strategie.

V horizontu dnů, týdnů?
Viděli jsme zprávy, které šly z izraelské armády a amerických zpravodajských kruhů, které mluvily o tom, že v horizontu dnů až, dejme tomu, dvou týdnů. Nicméně myslím si, že Izrael kalkuluje, co si může a nemůže dovolit a jaké jsou náklady této strategie. K tomu je potřeba dodat dva další body. Potenciální pozemní invaze je stále ještě riskantnější. Pokud něco Hizballáh umí, tak je to pozemní boj. To je koneckonců něco, co prováděl v Sýrii. Samozřejmě nemá žádnou protileteckou ani protiraketovou obranu, ale pořád nejspíš bude mít tisícovky vyzbrojených a vycvičených vojáků, kteří budou schopní s izraelskými vojáky bojovat. Izraelská strategie je proto do jisté míry riziková a pořád může docházet ke ztrátám izraelských vojáků. Druhá věc, kterou jste nakousnul, je potenciální mírová dohoda. Bojím se, že momentálně k ní nesměřujeme, protože neexistuje výraznější tlak ani na jednu ze stran, aby byla uzavřena. Hizballáh utrpěl sérii úderů, které ho výrazně oslabily, a bude chtít ukázat, že stále existuje jakožto ozbrojená organizace schopná boje proti Izraeli. Izraelská strana má teď pocit, že dominuje a že by měla být schopná uštědřit Hizballáhu ještě větší ránu. Slyšeli jsme z izraelské strany, že už nejde jenom o odsunutí Hizballáhu od hranice, ale o jeho úplné odzbrojení. Je extrémně paradoxní, že Spojené státy sice vyzývaly k příměří, ale zároveň Izraeli dodávaly bomby, které byly použity k zabití Hasana Nasralláha. 

Joe Biden řekl, že zabití Nasralláha byl krok, který vykonal spravedlnost za tisíce jeho obětí, takže to spíš vypadá, že Spojené státy Izrael naopak podporují, než že by ho tlačily do příměří.  
Zároveň to byly bomby, o kterých Spojené státy řekly Izraeli, že je nemá používat v Rafáhu, protože podle mezinárodních konvencí se to nesmí dělat v zastavěném území, což ale Bejrút je. Je to paradoxní v tom, že Spojené státy na jedné straně tlačí na příměří, na druhé straně nejsou schopné zatlačit na Izrael žádným způsobem, aby příměří skutečně dosáhly. K tomu všemu Spojené státy a další západní země budou ty, po kterých budou následně Izrael a Libanon chtít, aby financovaly rekonstrukci a humanitární reakci na tuto izraelskou operaci. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, BBC, Reuters, a youtubové kanály Times Of India, BBC News, Al Jazeera Arabic.