Hollande nebude díky vítězství socialistů v parlamentu pod velkým tlakem, říká politolog
Francouzský prezident François Hollande pokračuje na vítězné vlně. Přinejmenším v prvních letech svého působení v čele státu si nebude muset dělat starosti s nepřátelsky naladěným parlamentem. Hollandova socialistická strana získala v nedělním druhém kole voleb nadpoloviční většinu v národním shromáždění. Znamená to mimo jiné, že se prezident nebude muset spoléhat na podporu strany Zelených.
François Hollande patří podle ředitele dijonské sekce pařížského Institutu politických věd Lukáše Macka v rámci své strany k těm umírněnějším a realističtějším politikům. Z tohoto hlediska jsou tyto volby pro zbytek Evropy relativně dobrou zprávou.
Hostem Světa o deváté byl ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd Lukáš Macek
„François Hollande nebude pod tlakem, záviset na straně Zelených nebo na levicovém bloku. Z tohoto hlediska lze čekat, že v mnohém může i mile překvapit v tom smyslu, že možná méně konfliktním způsobem a politicky obratněji prosadí strukturální reformy, které jsou ve Francii nutné a jsou potřebné i pro zbytek Evropy,“ říká Macek.
Podle něj bude Hollande plnit i některé sliby, které jsou velmi diskutabilní: „Například masivní zdanění bohatších daňových poplatníků.“
Francouzi podle Macka ale nemají pocit, že stojí na prahu nové éry.
„Mám pocit, že ne tolik. Minulá vítězství francouzské levice u kmenových levicových voličů vyvolávala možná větší nadšení, větší pocit, že dochází k zásadnímu zlomu. Historicky je známo, že v roce 1981, když François Mitterrand poprvé po dlouhé době zvítězil, tak to skutečně bylo mnoha Francouzi vnímáno jako téměř revoluční změna, začátek nových časů. Dnes převládá realismus a i určitá míra skepse.“
Francouzští socialisté ovládli parlament. Le Penová chce přepočítat hlasy
Číst článek
Pravicová UMP se svezla dolů s hlavním poraženým voleb, bývalým prezidentem Nicolasem Sarkozym. I řada lidí, kteří byli známi jako blízcí Sarkozyho spolupracovníci, byli poraženi.
„Strana v posledních pěti až osmi letech byla velmi výrazně personifikována právě Nicolasem Sarkozym. Síla jeho postavení byla skutečně mimořádná. A potom je to i logika institucí,“ vysvětluje Macek.
„Francouzské instituce jsou postaveny tak, že v případě, že zvolený prezident má proti sobě parlament, který je politicky naladěný jinak, tak to vytváří velký problém. Je to paralýza pro politické instituce. Řada voličů se loajálně postavila za nově zvoleného prezidenta,“ dodává Macek.
