GRU založil už Lenin. Agenty na špinavou práci sbírají ‚oficíři‘ po celém Rusku

Moskva 26. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V minulých dnech jsme vydali převzatou investigativu novinářů z Insideru, Spieglu a CBS o akustických zbraních a ruské rozvědce GRU. Jste velký znalec Ruska, tak začněme od píky. Kde se vzala GRU?
Jestli se nemýlím a rovnou předem řeknu, že informace čerpám hlavně z velké stati ruského spisovatele, novináře a publicisty Daniila Turovského. Tu napsal pro známý server Meduza, který dnes operuje z Lotyšska, ze zcela pochopitelných důvodů. Pan Turovskij klade zrod GRU, respektive její předchůdkyně, vojenské rozvědky, do 5. listopadu 1918. To znamená, že by to bylo téměř na den přesně rok po vítězství Velké říjnové revoluce. Na tom se ukazuje, za jak důležitou tuto vojenskou rozvědku považoval už sám Vladimir Iljič Lenin, který za jejím založením stál a také trval na tom, aby nebyla podřízena nikomu jinému než osobně jemu.

Jak uvidíme, v průběhu let to tak bylo víceméně i nadále a GRU vždycky byla čímsi zvláštním a mimořádným. Právě proto je o ni ve světě tradičně mnohem větší zájem než například o tu SVR, tedy Službu vnější rozvědky neboli zahraniční rozvědku. Takhle to prostě je. GRU vždy dělala ty nejchoulostivější, tím pádem také nejšpinavější a nejtajnější operace. Takže právě proto se jí po celém světě dostalo takové problematické slávy.

Proto byla a je výjimečná i v rámci výzvědných služeb RF? Zmínil jste SVR…
Řekl bych, že tomu přesně tak je, protože je i nadále zodpovědná nejenom prezidentovi, ale také náčelníkovi generálního štábu, kterého ovšem prezident jmenuje. Je to jednoznačná podřízenost jednomu člověku, který stojí na úplném vrcholu pyramidy, jak v posledních měsících rád říkávám, inspirován některými ruskými odbojnými spisovateli. Ale takhle to opravdu je. Jinak je zajímavé, že podřízenost je ten hlavní rozdíl, protože jinak jakási pravidla činnosti či dokonce direktivy se u obou tajných služeb drží v přísné tajnosti a je velice těžké se o nich něco dozvědět. Ale řekl bych, že opravdu nejpodstatnější je to, k čemu jsou její agenti školeni a proč je její statut tak mimořádný.

Výcvik

Říkal jste, že GRU dělá tu nejšpinavější práci. Jací agenti jsou na ni vybíráni? Kdo se do GRU dostane a jakým výcvikem projde?
To je velmi dobrá otázka. Náboroví oficíři jezdí po celém Rusku, po celé armádě. Tam si vybírají kandidáty příštího zaměstnání. Potom dotyčného kandidáta navštíví u něj doma. Udělají s ním takový pohovor a pak je povolán na speciální týdenní testy, kde se zkouší jeho fyzická odolnost, psychická odolnost, schopnost nepropadat panice v kritických situacích. Zkoumají se vlastnosti, které jsou pro příštího vojenského rozvědčíka nezbytné. A pokud někdo tímto velmi hustým sítem neprojde, tak nemá šanci se stát vojenským rozvědčíkem.

Vojenským rozvědčíkem se ale stane až po výcviku, který je až armádní?
Určitě je až armádní. Výcvik je, jestli se nepletu, tříletý. Probíhá v přísně utajovaném vojenském zařízení, jemuž se mezi samotnými příslušníky říká trochu nepřípadně konzervatoř – osobně si konzervatoř takto nepředstavuji – a tam se učí všechno možné. Když jsem mluvil o výběru, tak tam se zkoumají například i jazykové znalosti. Ty se v rámci toho tříletého studia samozřejmě prohlubují. Lidé jsou tam školeni i k diverzní činnosti, k zacházení se zbraněmi, s výbušninami, v ruském případě i s jedy a otravnými látkami. Tady bych měl jednu docela důležitou historickou připomínku. Ruské tajné služby a tajné policie, carskou ochrankou počínaje, se jedy a otravnými látkami speciálně zabývaly už někdy od konce 19. století. Sovětská a postsovětská tradice tak měla na co navazovat. Takže bych jen chtěl podotknout, že novičok není v dějinách ruské vojenské špionáže žádné novum.

O novičoku jsme v rámci četby také mluvili. Mluvili jsme i o organofosfátových látkách, o toxických látkách a taky o útoku v Salisbury. Jsou to právě tyto útoky, jimiž je GRU a speciálně její jednotka 29155 „nejznámější“?
Je to víceméně tak. Víme, jak útok v Salisbury vypadal. Známe jména a podobu obou lidí, kteří se o to zasloužili. Pro nás je to obzvlášť zajímavé z hlediska kauzy Vrbětice. Jinak jako velmi čerstvou aktualitu můžu dodat, že zamýšlené ruské oběti, tedy Sergej a Julie Skripalovi, byli nyní požádáni, aby svědčili jako svědci v případě paní Sturgeonové – Britky, která nešťastnou náhodou na následky novičku nakonec zemřela. Vůbec se ani otci Skripalovi, ani jeho dceři nedivím. V Británii žijí v tajném místě pod falešnou novou identitou, takže aby znovu vystrkovali hlavy, když dobře znají praktiky GRU a vůbec ruských vojenských rozvědek a notabene bývalého KGBáka Vladimira Putina… Zkrátka a dobře vědí, co mají dělat. V této souvislosti bych ještě připomněl smrt Alexandra Litviněnka, kde útok skončil tragicky, i když původcem nebyl novičok, ale Polonium-210. Všichni si na to jistě velmi dobře vzpomínáme, byť už je to skoro dvacet let.

Osudný doušek čaje v hotelové lobby.
Ano.

Elitní jednotka

Rok 2014 – to byly Vrbětice, pak to jsou útoky na bulharské sklady munice a tak dále. Jaké je postavení jednotky 29155 v rámci GRU? A je to právě ta jednotka pro zvláštní operace, kterou tajné služby mívají?
Řekl bych, že i tam je to jednotka elitní, vrcholná. Podobně jako například oddíly Specnaz, takzvané oddíly pro zvláštní úkoly, které jsou elitní v rámci bojující armády. Například nyní na Ukrajině je právě specnaz v GRU nasazován na nejchoulostivější úkoly. Je to zkrátka taková elita jak uvnitř rozvědek, tak uvnitř celého ruského bezpečnostního komplexu.

Spousta lidí v rámci GRU prý ani neví, co se v 29155 děje. Je to tajná služba v rámci tajné služby?
Je to možné. V této souvislosti bych možná připomněl ještě jinou zajímavou souvislost – zatímco u nás, když řeknete STBák, tak je to rovnou cosi „fuj tajbl“, kdežto když v Rusku nevíte, ale posléze se dozvíte, že byl člověk příslušníkem KGB, tak to je považováno za úžasnou profesionální kariéru. Je to cosi úctyhodného a tohle přísně vzato, podobně jako jiné postsovětské zvyklosti, jako by přežívalo dodnes. Agenti v řadě případů, i když to není pravidlo, když opustí službu, jsou třeba prozrazení, tak se stávají pracovníky exkluzivních firem, jako je Rosněfť, nebo Gazprom a podobně. Máte tak naprosto zaručenou svrchovaně bohatou životní existenci.

Vladimír Putin ví, kam odhalené vysloužilce „upíchnout“.
Ano. V Turovského materiálu jsem našel i poukaz na případy, kdy on sám objevil bývalé pracovníky, dokonce i GRU, kteří třeba montovali sektorový nábytek nebo pracovali jako pomocní zedníci nebo dělníci. K tomu bych ale podotkl, že to museli být nějací mimořádní matláci a nebo museli mít na vyšších místech v GRU nějaké nepřátele, kteří se jim pomstili. 

Ale je to zajímavé, že se to stává. V jednu chvíli bojujete o život a snažíte se plnit nejtajnější úkoly pro Kreml a dva měsíce na to už dáváte dohromady křeslo.
Je to tak, ale patrně to opravdu existuje. Tušil bych v tom takovou spravedlnost boží. 

Ta práce je ale nebezpečná, ne?
Je samozřejmě velice nebezpečná. Ale jak vidíme už z případu Litviněnko nebo z případu Skripalových, o takové lidi se ruský stát postará, i když je odhalena jejich identita. V Litvinenkově případě se oba pánové Lugovoj i Kovtun stali, jestli se nepletu, poslanci státní dumy. A jak to bude s pachateli nejnovějších činů, to uvidíme. Ale už jsem o tom mluvil – většinou je pro ně připraven osud velmi elegantní až bohatecký.

Jsou mezi agenty GRU nebo mezi agenty přímo jednotky 29155 i dvojití agenti? Bývá to? 
Samozřejmě. Tyto kauzy bývají velice známé. Vezmeme to odzadu. Zaprvé to byl samotný Sergej Skripal. Potom to byl velice důležitý dvojitý agent a zřejmě vůbec nejvýše postavený sovětský a postsovětský agent, jehož se západním rozvědkám podařilo odhalit, a to byl Sergej Treťjakov, který pracoval na vysokých postech OSN. Jako jeden z prvních a taky nejzajímavějších byl plukovník KGB Oleg Peňkovskij, který utekl a už ve Velké Británii napsal velmi zajímavou knihu (host má na mysli Olega Gordijevského, došlo k záměně jmen, pozn. red.). Tu jsem hned po revoluci měl tu čest překládat, protože to bylo samozřejmě velice zajímavé – ten pohled přeběhlíka ex post na to, díky čemu takhle vyrostl a jak se na to dívá teď. Když Peňkovskij žil ve Velké Británii, tak se musel svým novým chlebodárcům nějak odvděčit. Vzpomínám si – velmi mlhavě, je to 35 let – že na mě text místy působil dojmem obrovské úlevy, i když si i sám Peňkovskij musel samozřejmě být vědom toho, že by na něj mohla GRU dosáhnout až do Velké Británie, jako jsme to viděli v případech, o kterých jsme už mluvili. 

Věk hackerů

Tak mě napadá, jestli se agenti GRU skutečně pouštějí i do méně probádaných vod, experimentují nebo se třeba i angažují v hybridní, hackerské, dezinformační válce?
To bych rozhodně nevyloučil. Pokud jde o hackery, to je možná ještě zajímavější. Havanský syndrom, to by bylo jaksi plně v lati, jak jsem to popisoval od carské ochranky, kdežto hackeři byli něco docela nového. Ruská armáda a potažmo GRU si budovaly vlastní dezinformační útvary, všelijaké rušící systémy a tak podobně.

Ale potom oficíři zjistili, že bez jejich zásluhy už dávno v Rusku existuje obrovská, velmi zdatná hackerská subkultura. Ruští hackeři začínali hned s počátkem počítačů, nevím, jestli už za Sovětského svazu, ale každopádně za postsovětského Ruska. Někteří jednali i z vlasteneckých pohnutek, když byli potom osloveni armádou, ale většina jich samozřejmě vyloženě vykrádala americká bankovní konta.

Armáda a GRU velmi rychle pochopily, že by se jí tito lidé velmi hodili. Nad mnoha z nich tak převzala ochrannou ruku, vzala si je tak říkajíc na povel. Velmi zajímavě je to popsáno v knížce Vpád aneb stručné dějiny ruských hackerů, kde sám Turovskij celou subkulturu popisuje a popisuje i její cestu pod křídla výzvědných služeb a ruské armády.

Ještě bych k tomu dal malý dovětek – hned v úvodu této velmi zajímavé a pěkně napsané knížky říká, že sám nejdřív přemýšlel o tom, jestli by nebyl hacker, ale pak se rozhodl, že ten fenomén bude raději zkoumat.

Co říkáte na obvinění ruské vojenské rozvědky GRU ze strany západních vlád, že najímá sabotéry z jiných, třeba třetích zemí, kteří jsou teď podezřelí ze žhářských útoků po celé Evropě?
Nejen to, dokonce jsem shodou okolností objevil informace, že se Rusové pokoušejí najímat i ukrajinské adolescenty, kteří pořádali takovéto teroristické útoky proti technice ukrajinské armády. Rusové, když to vyslechli, okamžitě z téhož obvinili ukrajinskou stranu a nevylučuji, že tomu tak opravdu je. Abych se vrátil k tomu, na co jste se ptal – požáry a útoky, jako byl ten ve Varšavě, jsou věci vyloženě profesionálně připravené. Není snad ani možné, aby úplně nová moderní stavba shořela z jednoho nahodilého ohniska tak obrovskou rychlostí a úplně celá.

Smrdí to GRU?
Věru, že?

EDIT 31/7: V textu jsme v reakci na e-mail čtenáře přidali poznámku redakce k příběhu Olega Peňkovského. Libor Dvořák jméno zaměnil za Olega Gordijevského. Za chybu se omlouváme.