Havanský syndrom (díl III.): „Nevěřím na náhody.“ Agenti GRU si došlápli na CIA, útočili i v přestrojení

Havana 24. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Po stopách havanského syndromu: Nové důkazy spojují záhadné útoky na americké úředníky a jejich rodiny s vražednou jednotkou GRU číslo 29155.

Článek vydaný na serveru The Insider. Napsali Roman Dobrochotov, Christo Grozev a Michael Weiss.

Rok trvající investigace zpravodajského webu The Insider ve spolupráci s publicistickým pořadem televizní stanice CBS 60 Minutes a týdeníkem Der Spiegel přinesla nová zjištění. Tyto důkazy naznačují, že jen těžko vysvětlitelné zdravotní obtíže známé také jako havanský syndrom můžou být způsobeny energetickými zbraněmi, které ovládali členové ruské jednotky GRU s označením 29155. Členové nechvalně známé vojenské a rozvědné sabotážní skupiny řízené Kremlem se pohybovali v místech podezřelých útoků na americké vládní zaměstnance působící v zahraničí a jejich rodiny. To přivádí oběti k otázkám, co Washington o původu havanského syndromu ví a jak by měl Západ s těmito informacemi naložit.

Duchové Kyjevské mise

Zima roku 2014 nebyla rušná jen pro jednotku GRU 29155, ale i pro Ukrajince.

Tisícovky lidí se tehdy zapojily do měsíce trvajících protestů, které proměnily centrální kyjevské Náměstí Nezávislosti, jinak také Majdan, v tábořiště s barikádami. Ukrajinci byli rozhořčení couváním tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče od slibů, že přiblíží zemi k Evropské unii. Euromajdan, jak se demonstracím začalo říkat, vyvrcholil na konci února 2014 sérií na sebe navazujících otřesů. Prvním bylo násilné zakročení proti demonstrantům, které iniciovaly Janukovičovy bezpečnostní složky na popud ruských tajných služeb. Nasazen byl i oddíl odstřelovačů, kteří zabili nebo zranili víc než stovku protestujících. Brzy po tomto masakru utekl prezident z Ukrajiny do Ruska, opět za pomoci ruských operativců. Vladimir Putin už v té době nařídil armádě obsadit poloostrov Krym, kde leží Sevastopol, sídlo ruské Černomořské flotily. Na základě nesvobodného, nespravedlivého a narychlo svolaného „referenda“ byl pak poloostrov 18. března nezákonně anektován Ruskou federací. Tady se ale ruské síly nezastavily a pod zástěrkou separatistického povstání rozpoutaly zástupnou válku na východoukrajinském Donbase. Po několika měsících se boje ustálily na úrovni lokálního konfliktu, který doutnal až do února 2022. Pak Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu v plném rozsahu. 

Ukrajinský tlak na získání nezávislosti v roce 1991 sice patrně urychlil rozpad Sovětského svazu, na příští dvě desetiletí ale ukrajinská společnost zůstala rozdělená na ty, kteří usilovali o větší integraci s Evropou, a ty, kteří by raději zůstali blíž Rusku, alespoň kulturně a ekonomicky, když ne politicky. Z velké části v důsledku ruské agrese se ale v neokupovaných částech země podařilo najít politický konsenzus. Rok 2014 se tak stal bodem obratu. Vůbec poprvé se v průzkumech ukázalo, že většina Ukrajinců stojí o členství v Severoatlantické alianci. Takový krok sice trvá léta, nicméně rozšíření spolupráce ve výměně zpravodajských informací souhlasné stanovisko všech dvaatřiceti členských států NATO nevyžaduje.

Jak už dříve informoval list The New York Times, CIA v letech po Euromajdanu značně rozšířila spolupráci s ukrajinskou vojenskou rozvědkou HUR. Jak napsaly Timesy, od roku 2015 se z Kyjeva stal „jeden z nejdůležitějších spojenců Washingtonu proti Kremlu“. Ukrajinští agenti vycvičení CIA byli později nasazováni v Rusku, Evropě nebo na Kubě. Dnes dovedou vysílat drony na ropné rafinerie nebo železnice hluboko na ruském území, a dokonce na Kreml samotný. Podařilo se jim taky zničit třetinu ruské Černomořské flotily, aniž by potřebovali ukrajinské námořnictvo.

Významní operativci HUR, jako například současný šéf ukrajinské rozvědky generál Kyrylo Budanov, získali své zkušenosti v jednotce 2245. To je ukrajinské komando vycvičené polovojenskou jednotkou CIA, takzvaným Ground Departmentem.

Rusové o této spolupráci věděli. Byli to oni, kdo vyhodil do povětří auto plukovníka Maksyma Šapovala, šéfa jednotky 2245, když byl na cestě na setkání s důstojníky CIA při takzvané Kyjevské stanici. To je pobočka tajné služby, která je součástí americké ambasády.

Mimořádně aktivní činnost základny CIA v ukrajinské metropoli zapříčinila, že uvnitř ukrajinské vojenské rozvědky HUR vzniklo nezbytné zázemí pro pozdější operace. Podobně to alespoň formuloval někdejší člen americké tajné služby. The Insider, 60 Minutes a Der Spiegel teď mohou vůbec poprvé odhalit, do jaké míry tuto kancelář CIA zasáhl havanský syndrom.

Objevil se hned u dvou agentů poté, co je převeleli z Kyjeva na další zahraniční mise. Na Ukrajině přitom byli právě v průběhu úzké spolupráce mezi americkou a ukrajinskou tajnou službou. Jeden z nich pokračoval jako šéf kanceláře v Hanoji. K útoku na něj došlo ve chvíli, kdy se zdržoval na hotelovém pokoji Oakwood Residence Suits během omezení za pandemie koronaviru v srpnu 2021. Druhý se stal zástupcem šéfa pobočky CIA v uzbeckém Taškentu. Zasažen byl spolu s manželkou a dítětem přímo v bytě v prosinci 2020. Všechny museli z místa evakuovat a následně ošetřit v Národním vojenském zdravotním středisku Waltera Reeda. To samé se týkalo agenta z Hanoje. Kromě těchto dvou incidentů je potřeba zmínit i případ manželky jiného důstojníka CIA. I ten sloužil v Kyjevě ve stejné době, tedy mezi lety 2014 a 2017. Jeho žena je sama také členkou tajné služby a terčem útoku se stala v londýnské kavárně v roce 2021. Ošetřili ji tehdy přímo v britské metropoli.

Těchto několik případů havanského syndromu u bývalých zaměstnanců americké ambasády v Kyjevě vyvolalo znepokojení. Jeden z pracovníků se dokonce raději rozhodl ze zpravodajské služby odejít, než aby riskoval, že se stane další obětí.

Ze všech útoků, které investigativci zkoumali, se ty nejlépe zdokumentované týkají zaměstnanců amerických zpravodajských a diplomatických služeb, kteří jsou odborníky na Rusko nebo mají operativní zkušenosti ze států, jako je Gruzie nebo Ukrajina, tedy dvou postsovětských zemí, ve kterých v minulých dvaceti letech došlo k prozápadním, takzvaným barevným revolucím. (Někteří z těchto lidí jsou ale stále v aktivní službě a odmítli se nám k věci veřejně vyjádřit.)

Samotný Putin se nezdráhá tvrdit, že za prodemokratickými protesty v postsovětských státech stojí americká CIA či ministerstvo zahraničí nebo rovnou obě tyto instituce. A aktivně šíří konspiraci, že Euromajdan nebyl vůbec dílem nespokojených Ukrajinců. „CIA splnila svůj úkol, když zorganizovala státní převrat,“ shrnul Putin v únorovém rozhovoru, který vedl bývalý moderátor Fox News Tucker Carlson.

Jinými slovy, Putin by určitě měl zájem neutralizovat desítky amerických zpravodajců, kteří jsou podle něj zodpovědní za ztrátu bývalých satelitů nebo přímých součástí někdejšího Sovětského impéria. Jak to formuloval Joe Biden v den ruské invaze, Ukrajina je klíčovým prvkem v Putinově velkolepém plánu na „obnovení Sovětského svazu“.

Greg Edgreen, šéf vyšetřovacího týmu při Obranné zpravodajské agentuře, se k havanskému syndromu vyjádřil v pořadu 60 Minutes na CBS. Prohlásil, že jeho pracovní skupina prošla velké množství dat, která získala prostřednictvím signálového zpravodajství, z otevřených zdrojů nebo přímo od zpravodajců. „Čerpali jsme z internetu, cestovních záznamů, finančních dat a podobně. Narazili jsme na několik datových indicií. Dělo se to u pěti až deseti procent našich nejlepších důstojníků napříč Obrannou zpravodajskou agenturou. Opakovaně se u nich objevovala souvislost s Ruskem. Ti poškození z určitého úhlu pohledu pracovali proti Rusku nebo se Ruskem zabývali. A dělali to velmi dobře.“

Marc Polymeropolous je vysoce vyznamenaným bývalým důstojníkem CIA, jehož posledním postem ve službě byla pozice šéfa operačního centra pro Evropu a Eurasii. To zastřešuje veškeré tajné aktivity ve více než čtyřiceti zemích. Polymeropolous, dnes spolupracovník televizního kanálu MSNBC, je také jednou z nejznámějších obětí havanského syndromu a aktivním propagátorem zdravotní péče pro stejně postižené kolegy ze CIA. Sám se stal terčem útoku na vrcholu své kariéry v prosinci 2017, kdy byl v Moskvě coby představitel CIA na oficiální návštěvě u svého ruského protějšku. Jednat měli o protiteroristické spolupráci mezi Washingtonem a Moskvou.

Investigativci seznámili Polymeropolouse s tím, co zjistili, tedy že několik důstojníků CIA, kteří v posledních deseti letech pracovali v přímém kontaktu s ukrajinskou vojenskou rozvědkou HUR, bylo na svých dalších postech postiženo havanským syndromem. „Pokud je to pravda,” prohlásil Polymeropolous, „tak to přesně zapadá do vzorce ruských odvetných akcí za to, co jsme podle nich způsobili. Jsem bývalým důstojníkem CIA. Nevěřím na náhody.“

Úžasný závod GRU

Během let 2016 a 2017 začaly z Číny přicházet informace o podivných zdravotních potížích amerických úředníků pracujících pro ministerstvo zahraničí nebo obchodu. Ve stejné době projížděl Čínou jeden z vrahů Sergeje Skripala. Cestoval inkognito ve skupině ruských automechaniků.

Terénní závod Silk Way Rally byl založen v roce 2009 jako mezikontinentální vytrvalostní klání pod hlavičkou organizace SCORE International. Původně se podnik omezoval jen na území Ruska a Střední Asie, ale v roce 2016 už se jelo z Moskvy do Si-anu, starověkého čínského města, které bylo nejvýchodnějším bodem historické Hedvábné stezky. Závod má oficiální sponzorské smlouvy a pyšní se celebritami z řad profesionálních řidičů. Ředitelem Silk Way Rally je Vladimir Čagin, rekordman v počtu vítězství Rallye Dakar, a jeho pravou rukou je Frederic Lequien, generální ředitel FIA World Endurance Championshop. Trasa Silk Way Rally měří přes 7 000 kilometrů. Jinými slovy jde o o pohodlnou cestu pro přesun lidí a vybavení napříč zeměkoulí.

Možná právě proto je tento závod jako stvořený pro tajnou službu GRU. 

Šéf asociace Silk Way Rally Bulat Janborisov získal v dubnu roku 2023 svůj druhý Řád Alexandra Něvského, prestižní ruské vojenské vyznamenání. Předal mu ho zástupce ředitele GRU generál Vladimir Alexejev při slavnostním ceremoniálu v Moskvě. Video z této události mají novináři z The Insideru k dispozici.

V interních dokumentech týkajících se závodu jasně stojí, že skutečným účelem zdánlivě apolitické sportovní soutěže je vytvoření „univerzální platformy pro občanskou diplomacii“, která vychází z konceptu takzvané „měkké síly Ruské federace“. Kreml totiž doufal, že se mu rozšířenou trasou závodu podaří sjednotit Rusko, Čínu, Írán, Katar, Afghánistán, Sýrii, Turkmenistán a Tádžikistán a v každé z těchto zemí vytvoří jakési „logistické terminály“ – všechny vybavené skladovacími prostory a komunikačními uzly sítě 5G. Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 tyto ambice zhatila.

Tak či onak, zmíněné využití takzvané „měkké síly“ se ukázalo být pouhým krytím pro skutečnou funkci závodu. Janborisovovy telefonní záznamy ukazují, že byl v neustálém spojení s agenty GRU, a to včetně členů jednotky 29155. S použitím nástrojů pro rozpoznávání obličejů se The Insideru podařilo identifikovat agenty, kteří vystupovali jako členové organizačního týmu závodu. Samozvaná sportovní organizace dokonce špionům pod falešnou identitou platila cestovné.

Jedním z nich byl muž, který proměnil ospalé anglické město Salisbury v karanténní zónu.

Alexandr Miškin plní v jednotce 29155 roli jednoho z lékařů a je to taky jeden z dvojice agentů, které Andrej Averjanov poslal zabít novičokem Sergeje a Juliji Skripalovi. 6. července 2016 se Miškin připojil ke konvoji aut a tracků závodících v Silk Way Rally. V závodě ho doprovázeli ještě další členové jednotky – Alexej Kalinin, který byl zapojen do jednoho z bombových útoků v Bulharsku roku 2015, Alexej Tolstopjatěnko, který vede operace v Ázerbájdžánu a v Turecku, v nichž vystupuje jako etnický Tádžik, a Roman Puntus, expert na výbušniny, který dnes působí na okupovaném Krymu.

O tři dny později, 9. července, rally oficiálně začala a na další dva týdny se agenti investigativním novinářům ztratili. 25. července se Miškin objevil v letadle směřujícím z Pekingu do Moskvy. Cestoval se šéfem závodu Janborisovem, letenky si koupili společně. Hned po návratu pak Miškin odcestoval do Petrohradu, kde se setkal se Sergejem Čepurem, šéfem Státního vědecko-výzkumného testovacího ústavu vojenské medicíny při ministerstvu obrany. V tomto ústavu GRU testuje účinky různých druhů toxických látek na lidské tělo, například novičoku, který ruští agenti použili k otravě Skripalových. Čepur je mimochodem konzultantem velitele jednotky 29155 Andreje Averjanova a Miškin je jeho bývalým žákem.

V roce 2017 se Silk Way Rally po stejné trase do Číny znovu vrátila. Tentokrát se ke konvoji připojil Sergej Avdějenko, další člen jednotky GRU 29155 v přestrojení za automechanika. Na území Číny vstoupil 12. července a 23. odletěl ze Si-anu do Novosibirsku.

Mluvíme o létě stejného roku, kdy v čínském Kantonu postihly podivné zdravotní problémy úředníka amerického ministerstva zahraničí Marka Lenziho a pracovnici ministerstva obchodu Catherine Wernerovou. Stejně jako Lenziho i Wernerovou převezli z Číny domů. Lékaři jí diagnostikovali „organické poranění mozku“. Americké ministerstvo zahraničí nakonec z čínského Kantonu evakuovalo víc než deset svých lidí.

U další zaměstnankyně amerického ministerstva obchodu, která pracovala v Pekingu, se příznaky havanského syndromu dostavily v říjnu 2017. Byla zrovna v místě svého dočasného bydliště. Měla sluchové halucinace a cítila tlak v hlavě. I ji Spojené státy z Číny evakuovaly. K incidentu přitom došlo těsně předtím, než zemi v listopadu navštívil americký prezident Donald Trump.

Evakuovaný Mark Lenzi studoval v Litvě, získal Fulbrightovo stipendium. Mluví plynně rusky a taky v Rusku sloužil jako diplomat. „Jsem přesvědčený o tom, že moje dřívější spojení s Ruskem je důvod, proč jsem se stal terčem útoku,“ řekl Lenzi novinářům ze serveru The Insider a pokračoval:

„Americká vláda nad utrpením mé rodiny veřejně krčí rameny, ale za zavřenými dveřmi přiznali, že mně a mé rodině diagnostikovali traumatické poranění mozku kvůli vystavení vysokopulznímu mikrovlnnému záření.“

Pulzní mikrovlnné záření je vedle mechanického vlnění jednou ze dvou technologií, které vědci zvažují při hledání příčiny zmíněných zdravotních problémů. A to včetně výzkumníků, kteří se na popud tajných služeb podíleli na vyšetřování případů havanského syndromu. Oběti se může zdát, že slyší hučení nebo cvakání. Byl to Allan Frey, americký vědec, který jako první popsal takzvaný mikrovlnný sluchové efekt. Freyův efekt.

Rusko už desítky let experimentuje s oběma zmíněnými technologiemi.

Vědecká literatura Ruské federace je řadí pod „vlnové zbraně“. Už v roce 1974 jedna vojenská jednotka vyvinula, a tvrdila, že i úspěšně odzkoušela, „neletální zařízení využívající rádiových vln, které vyvolává u člověka spánek“. Tato jednotka získala sovětský patent. Série studií sovětských a ruských vědců mezi lety 1991 až 2012 se zaměřovala na přenos simulovaných zvukových informací na konkrétní cíle za použití ultrakrátkých vln. Novináři ze serveru The Insider, pořadu 60 Minutes a týdeníku Der Spiegel teď mohou odhalit, že zkušení členové jednotky 29155 dostali za úkol „neletální akustické zbraně“ otestovat. A protože slavili úspěch, byli za to i oceněni.