Havanský syndrom (díl I.): Nové důkazy. Novináři spojili útoky na americké úředníky s ruskou GRU

Havana 22. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Po stopách havanského syndromu: Nové důkazy spojují záhadné útoky na americké úředníky a jejich rodiny s vražednou jednotkou GRU číslo 29155.

Článek vydaný na serveru The Insider. Napsali Roman Dobrochotov, Christo Grozev a Michael Weiss.

Rok trvající investigace zpravodajského webu The Insider ve spolupráci s publicistickým pořadem televizní stanice CBS 60 Minutes a týdeníkem Der Spiegel přinesla nová zjištění. Tyto důkazy naznačují, že jen těžko vysvětlitelné zdravotní obtíže známé také jako havanský syndrom můžou být způsobeny energetickými zbraněmi, které ovládali členové ruské jednotky GRU s označením 29155. Členové nechvalně známé vojenské a rozvědné sabotážní skupiny řízené Kremlem se pohybovali v místech podezřelých útoků na americké vládní zaměstnance působící v zahraničí a jejich rodiny. To přivádí oběti k otázkám, co Washington o původu havanského syndromu ví a jak by měl Západ s těmito informacemi naložit.

Tbilisi

Byl vysoký, určitě vyšší než sousedé Joy a taky než Gruzínci, které svého času potkávala v Dighomi, luxusní rezidenční oblasti v Tbilisi. Byl mladý, hubený, blond a byl dobře oblečený – jako by zrovna mířil do divadla nebo možná na svatbu.

Psal se 7. říjen roku 2021. Joy, zdravotní sestra a manželka úředníka amerického velvyslanectví, vyndala před pár minutami prádlo ze sušičky. V tom ji zcela ochromilo intenzivní zvonění v uších. Ten zvuk připomínal to, co lidé zažívají ve filmech po výbuchu bomby. „Prostě mi to probodlo bubínky, jako by to přišlo zleva skrz okno do mého levého ucha. Okamžitě mi to zaplnilo celou hlavu a pocítila jsem pronikavou bolest,“ vzpomínala Joy. Vyběhla z prádelny ve druhém patře domu a utíkala do koupelny u hlavní ložnice. Tam se pozvracela.

Joy a její manžel Hunter, atašé ministerstva spravedlnosti na velvyslanectví Spojených států v Tbilisi, přicestovali do Gruzie v únoru 2020, krátce před lockdownem kvůli pandemii covidu-19. Jména obou jsme pro tento článek pozměnili, abychom neprozradili jejich pravou totožnost. I přes všepohlcující hluk uvnitř vlastní hlavy Joy zavolala manželovi. Jako manželka amerického úředníka sloužícího v zahraničí prošla výcvikem přežití a pamatovala si jednu poučku: Pokud máte pocit, že něco není v pořádku, tak první věc, kterou uděláte, je, že odtamtud „okamžitě vypadnete“ – opustíte to místo. Joy zkontrolovala bezpečnostní kameru u vchodových dveří, aby se ujistila, že venku nikdo není.

Za bránou pozemku, přímo naproti prádelně, parkoval černý crossover značky Mercedes. Joy vyšla ven a v tu chvíli zahlédla toho vysokého, štíhlého muže. Vytáhla mobil a vyfotila si ho.

„Jako by se na mě podíval. Viděl, co dělám,“ zapamatovala si Joy. Pak muž nastoupil do auta a odjel. Joy ještě pořídila fotku odjíždějícího vozu včetně jeho poznávací značky. Toho člověka podle vlastních slov viděla znovu až po třech letech, když jí ukázali fotku Alberta Averjanova, ruského operativce spojeného s jednotkou 29155, proslulého vražedného a sabotážního komanda moskevské rozvědky GRU. V době, kdy k setkání před domem došlo, mu bylo teprve 23.

Albert ale není obyčejný ruský špion. Jde o syna zakládajícího velitele jednotky 29155, generála Andreje Averjanova, dnes šestapadesátiletého náměstka ředitele GRU pověřeného řízením zahraniční politiky Kremlu v Africe. Veřejnosti byl Albert známý jako čerstvý absolvent magisterského studia řízení migračních procesů na Moskevské státní univerzitě, přičemž o tento obor se intenzivně zajímal i jeho otec Andrej. Albertův strmý kariérní postup byl něčím nezvyklým i v rámci nepotické organizace, jakou GRU je. Byl to mladý kadet, kterého si vychovávali pro velkou špionážní budoucnost. V roce 2019, když bylo Albertovi pouhých 20 let, se dostal na stáž v rezidentuře jednotky 29155 v Ženevě. Svou přítomnost ve švýcarské metropoli přitom maskoval podobně jako mnoho jiných ruských důstojníků – jazykovým pobytem s výukou angličtiny. To, aby syn šel v otcových šlépějích, si Averjanov starší přál natolik, že GRU dokonce musela porušit svá vnitřní náborová pravidla, podle kterých důstojníci musí umět splynout se svým okolím. Jako bezmála dvoumetrový blonďák by přitom Albert zapadl málokde, natož na předměstí Tbilisi.

Když zdravotní sestra Joy o tři roky později znovu spatřila Albertovu tvář, sevřel se jí žaludek. Řekla jen: „Tenhle muž stoprocentně vypadá jako ten, kterého jsem viděla tehdy na ulici.“

Takzvané neletální akustické zbraně

Rok trvající investigace zpravodajského webu The Insider ve spolupráci s publicistickým pořadem televizní stanice CBS 60 Minutes a týdeníkem Der Spiegel přinesla nová zjištění, a to důkazy, které naznačují, že těžko vysvětlitelné zdravotní obtíže známé také jako havanský syndrom můžou být způsobeny energetickými zbraněmi, které ovládali členové ruské jednotky GRU s označením 29155.

Mezi zásadní odhalení patří skutečnost, že vedoucí členové jednotky získali ocenění nebo byli povýšeni za účast na vývoji takzvaných neletálních akustických zbraní. Tento termín je v ruské literatuře používán pro označení jak zvukových, tak radiofrekvenčních energetických zařízení, jejichž použití zanechává na mozku oběti stopy.

Zmínění operativci a další lidé spjatí s jednotkou 29155, kteří se pohybují v utajení, byli v době incidentů spojených s havanským syndromem rozmístěni po celém světě. Zdravotní sestra Joy navíc není jedinou obětí, která po útoku zahlédla a později identifikovala člena ruské tajné jednotky.

K prvnímu případu došlo už o sedm let dřív, v roce 2016. A nebylo to v kubánském hlavním městě, ke kterému odkazuje název syndromu a kde podle dosud zveřejněných informací měl být první zaznamenaný incident. K podobným útokům došlo pravděpodobně už o dva roky dřív v německém Frankfurtu. Zaměstnanec americké vlády na frankfurtském konzulátu byl tehdy omráčen něčím, co se podobalo silnému energetickému paprsku. Tomuto člověku lékaři diagnostikovali traumatické poranění mozku a i on následně dokázal identifikovat agenta jednotky 29155, který tou dobou pobýval v Ženevě. (K incidentu došlo v roce 2014, několik měsíců po ruské invazi na Ukrajinu, kdy byl obsazen poloostrov Krym, což vyústilo v osm let trvající válku na Donbase.)

The Insider, 60 Minutes a Der Spiegel odhalili důkazy o tom, že jednotka 29155 experimentovala právě s takovým druhem technologií, které podle odborníků způsobily nevysvětlitelné zdravotní obtíže u více než stovky amerických špionů a diplomatů. Zasaženi byli také někteří kanadští úředníci. Mnozí z poškozených jsou odborníci na Rusko, kteří plynně ovládají jazyk. Další sice mají specializaci v oblastech, jako je Blízký východ nebo Latinská Amerika, ale po anexi Krymu byli nasazeni v Evropě a Severní Americe s pověřením pracovat na citlivých úkolech americké vlády namířených proti zájmům ruské agrese a tajným operacím Kremlu v těchto regionech.

Jednotka 29155 je už navíc u americké tajné služby nechvalně proslulá. „Pokud jde o provádění smrtících operací a sabotážních akcí, je jejich záběr celosvětový,“ popsal pro The Insider vysoce postavený důstojník CIA, který se specializuje na Rusko. A ještě dodal: „Úkolem těchto agentů je cíle najít, zajistit a vyřešit. To všechno ve jménu imperiálních snů Vladimira Putina.“

Původně byla jednotka 29155 koncipovaná jako tréninkový útvar GRU. V roce 2008 ale došlo k reorganizaci a rozšíření na operační tým určený k atentátům, sabotážím a destabilizačním politickým kampaním po celém světě. Tři členové jednotky – plukovníci Alexandr Miškin, Anatolij Čepiga a generálmajor Denis Sergejev – jsou zodpovědní za otravu britského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije v anglickém městě Salisbury v roce 2018. K otravě tehdy použili vojenskou nervově paralytickou látku novičok. O tři roky dřív, v roce 2015, otrávili členové jednotky v čele s Denisem Sergejevem hned dvakrát bulharského obchodníka se zbraněmi Emiliana Gebreva, a to podobnou organofosfátovou zbraní. Celkem určitě to udělali proto, že Gebrevova společnost EMCO dodávala munici do Gruzie a na Ukrajinu, tedy do dvou států, které byly poměrně čerstvě ve válce s Ruskem. Jednotka 29155 také využila srbské žoldáky, aby zorganizovala nepodařený převrat v Černé Hoře v předvečer vstoupení země do NATO v roce 2016. Zpravodajský web The Insider byl mimochodem první, který označil útvar jako viníka série explozí na území Bulharska a České republiky. K těm začalo docházet už někdy v roce 2011, tedy dva roky po proměně jednotky na skupinu pro provádění tajných operací a přímo uprostřed resetu vztahů Washingtonu s Moskvou během mandátu prezidenta Baracka Obamy. (Při zmíněných akcích byly zraněny nebo zemřely desítky náhodných nevinných osob. Odhalení těchto skutečností vedlo k vyhoštění devatenácti ruských diplomatů ze Sofie i z Prahy. Bulharská vláda navíc obvinila všechny členy skupiny 29155, kteří se na sabotážích v zemi podíleli.) Příslušníci této jednotky byli také poměrně nedávno nasazeni jako předsunutý sabotážní a likvidační tým na Ukrajině ve dnech před rozsáhlou ruskou invazí na konci února 2022.

Na rozdíl od jiných týmů ze širokého aparátu ruské tajné služby, tato jednotka neprovádí sledování osob. Alespoň ne za účelem získávání informací. Specializuje se na takzvané kinetické – tedy násilné – vojenské operace. Jejím předobrazem je oddělení speciálních úkolů sovětské KGB, které v zahraničí provedlo atentáty nebo teroristické útoky. Mezi nejzákeřnější akce této party z KGB se řadí vraždění ukrajinských nacionalistů v Evropě bombami a kyanidovými zbraněmi nebo zatnutí cepínu do hlavy uprchlého revolucionáře Lva Trockého v roce 1940 v Mexiku.

Dlouho se předpokládalo, že Havanský syndrom je způsoben unikátním druhem zbraně. Zahrnuje několik symptomů, včetně chronických bolestí hlavy, závratí, tinitu, nespavosti, zvracení, trvalých psychofyziologických poruch a v některých případech i ztráty zraku nebo sluchu. Spousta obětí tvrdí, že jim bylo asi minutu po zásahu dobře, pak je ale postihla silná bolest a tlak v hlavě, většinou na jedné straně, jako by byli zasaženi paprskem koncentrované energie. Řadě postižených lékaři diagnostikovali lehké traumatické poškození mozku. Někteří ale utrpěli tak závažné poškození kognitivních funkcí nebo rovnováhy, že nejsou schopni vrátit se do běžného pracovního života, a byl jim proto přiznán invalidní důchod.

Zdravotní sestra Joy trpěla každodenními bolestmi hlavy po dobu tří let. Prodělala také dvě operace kvůli takzvané dehiscenci semicirkulárního kanálku (to je vzniku otvorů v kostěných stěnách obklopujících střední ucho). Joy bude navíc muset podstoupit ještě třetí zákrok kvůli poškození spánkové kosti, které si její neurologové nedovedou vysvětlit.

Havanský syndrom se poprvé dostal do veřejného povědomí v roce 2017 ve spojitosti s podivným onemocněním, které postihlo víc než dvacet agentů CIA a pracovníků ministerstva zahraničí na Kubě. Byli tam kvůli obnovení diplomatických vztahů mezi Obamovou administrativou a vládou vedenou Raúlem Castrem, bratrem bývalého prezidenta Fidela Castra. K těmto případům došlo v Havaně mezi květnem 2016 a zářím 2017. Administrativa Obamova nástupce Donalda Trumpa tehdy radikálně snížila zastoupení úředníků státního aparátu na tomto karibském ostrově a CIA stáhla všechny své lidi ze zdejší znovuotevřené ambasády. Málokdo ze zpravodajské komunity nicméně věřil tomu, že za incidenty stojí Kubánci. Vzhledem k velkému vlivu Moskvy na tuto komunisty ovládanou zemi už tehdy převládala teorie, že útoky provedli Rusové, aby zmařili americko-kubánské sbližování.

Napříč světem se objevila více než stovka případů havanského syndromu. Mezi postiženými byli američtí tajní agenti, diplomaté, vojenští důstojníci, kontraktoři a v některých případech i jejich životní partneři, děti, nebo dokonce domácí mazlíčci. Příznaky potvrdili lékaři jak přímo ve Washingtonu, tak na velmi vzdálených místech, třeba v jihočínském městě Kanton. Jednou z obětí se stal i vysoce postavený úředník Trumpovy Národní bezpečnostní rady, který v polovině listopadu 2020 dočasně ztratil řeč. Zůstal tehdy ochromený přímo před budovou Úřadu státní správy ve Washingtonu. Jako dalšího postihl havanský syndrom také šéfa CIA Billa Burnse ještě před nástupem do čela tajné služby. K tomuto incidentu došlo v indickém Dillí v roce 2021, což Burnse přimělo zkrátit oficiální návštěvu Indie a Pákistánu. Bylo to ve stejném roce, kdy Bidenova administrativa stvrdila takzvaný Havanský zákon, který obětem syndromu poskytuje odškodnění ve výši stovek tisíc dolarů.

Existuje důvod, proč tento zákon nabyl platnosti až v roce 2021. Posledních osm let byl totiž havanský syndrom předmětem silných kontroverzí. Sociologové měli za to, že nejde o víc než o psychosomatické onemocnění, nebo dokonce o propuknutí jakési masové hysterie. Tyto teorie ale vyvrátily četné medicínské studie, včetně jedné, která byla provedena odborným panelem ustanoveným přímo americkou zpravodajskou komunitou. Výsledkem vyšetřování bylo zjištění, že havanský syndrom vykazuje „unikátní kombinaci charakteristických příznaků, které nelze vysvětlit žádnými známými vlivy prostředí nebo zdravotními problémy a které mohou být výsledkem působení vnějších sil“. V březnu 2023 ale Úřad ředitelky tajných služeb vydal redigovanou zprávu, podle které je velmi nepravděpodobné, že by havanský syndrom způsoboval nějaký zahraniční nepřítel. Tato slova šokovala stovky bývalých i současných zpravodajců a jejich rodinných příslušníků, kteří věří, že jejich závažné a často nevratné zdravotní potíže jsou důsledkem akcí nepřátelských sil. Kvůli tomu se spousta obětí cítí, jako by je vláda zradila, a mají za to, že hledání viníka jejich obtíží nevěnovala dost času.

Novináři ze serveru The Insider a jejich investigativní partneři teď odhalili o havanském syndromu nové důkazy – získali dokumenty ruské tajné služby, cestovní záznamy, metadata telefonátů i očitá svědectví. Tyto materiály zpochybňují předchozí zprávu Úřadu ředitelky tajných služeb. Adam, to je pseudonym takzvaného pacienta nula, prvního důstojníka CIA, u kterého se projevil havanským syndromem na Kubě. Novinářům z Insideru řekl toto: „Dlouhodobé vyšetřování ukázalo, že zpravodajská komunita buď není schopná plnit svoji nejdůležitější funkci, nebo se snaží zakrývat fakta a zastrašovat poškozené zaměstnance i veřejnost.“

Podplukovník americké armády Greg Edgreen sestavil pracovní skupinu pro vyšetřování havanského syndromu při americké Obranné zpravodajské agentuře. Skupina fungovala v letech 2020 až 2023. Edgreen tak získal přístup k utajovaným dokumentům shromážděným nejen Pentagonem, ale i dalšími agenturami americké zpravodajské služby. K výsledkům šetření v pořadu 60 Minutes na americké televizi CBS uvedl následující: „Jestli se pletu ohledně toho, že za podivnými zdravotními příhodami stojí Rusko, přijdu k vám do pořadu a sním tu vlastní kravatu.“

Stálý výbor Sněmovny reprezentantů pro zpravodajské služby v současné době vyšetřuje, jak americké zpravodajské agentury došly v březnu 2023 k rozhodnutí tvářit se, že o nic nejde. S ohledem na závěry pracovní skupiny při Obranné zpravodajské agentuře a jejímu přispění ke zprávě Úřadu ředitelky tajných služeb, která popisuje různorodé stupně důvěryhodnosti mezi jednotlivými agenturami, by Edgreenova jednoznačná slova o vině Moskvy měla vzbudit pozornost jak v americké zpravodajské komunitě, tak v Kongresu. K závěrům, že za havanským syndromem nestojí zahraniční síly, je nakonec skeptická i Národní bezpečnostní agentura, která se mimo jiné specializuje na takzvané signálové zpravodajství nebo odposlechy.