Brusel je i městem cizinců
V Bruselu dnes začíná summit Evropské unie. Belgičané jsou na podobné akce zvyklí - stejně jako na přítomnost mnoha cizinců ve svém hlavním městě. Zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka si ale do svého dnešního deníku poznamenal, že si často spíš cizinci nemohou tak nějak zvyknout na přítomnost Belgičanů v Bruselu.
Lidé žijící v cizí zemi mají často tendenci upadat do dvou extrémů - někdy vidí na hostitelské zemi převážně klady, všechno poměřují jejími hodnotami a pomíjejí ty horší věci. Jindy naopak neustále reptají a kritizují poměry státu, ve kterém se nacházejí. Cizinci v Bruselu - a že jich zde je - spadají podle mé zkušenosti spíš do skupiny stěžovatelů: často jim vadí pomalost Belgičanů, byrokratičnost a neochotu jejich úřadů komunikovat. Oblíbeným terčem kritiky jsou i mizerné dovednosti belgických řidičů a hlavně ochota, ceny a vůbec kvalita zdejších řemeslníků všeho druhu.
Jenže se mi ještě po pravdě řečeno nestalo, že bych se nedopracoval při styku s belgickými institucemi (státními i soukromými) kýženého výsledku - chce to být jen trochu trpělivý a poslouchat, co po vás úředníci vlastně chtějí. S řízením aut je to možná horší, ale když porovnáte statistiky smrtelných nehod v Belgii a v České republice za poslední léta, zjistíte, že ve stejně lidnaté Belgii je jich zhruba stejně, za poslední léta spíš méně než v Česku. A co se komunikace týče, drtivá většina lidí přinejmenším v Bruselu mluví nejenom francouzsky nebo vlámsky, ale i anglicky.
Většina Belgičanů JE pragmatická a schopná komunikovat - uvádí Richard Hill, sám Brit, který v Belgii žije a pracuje od 60. let minulého století. Tak například jeho přítel, rovněž Brit ovšem mluvící pouze anglicky, upadl coby těžký cukrovkář sám v zamčeném domě v Bruselu do kómatu. Naštěstí mu někdo telefonoval, z nesrozumitelného mumlání dotyčného Brita pochopil, že se děje něco vážného a zalarmoval záchranné služby. Když se záchranáři za několik minut nemohli dostat do domu, vnikli tam přes zahradu sousedního domu malým sklepním okýnkem a otevřeli dveře, aby dovnitř mohli paramedici s kyslíkem a dávkou inzulínu. Celá operace od varovného telefonátu po odjezd sanitky s Britem do nemocnice trvala 20 minut a všichni zúčastnění záchranáři i paramedici mluvili anglicky.
Nejsem si tak úplně jist, jak by v takovém testu pohotovosti, schopnosti improvizovat a komunikovat obstály jiné národnosti. Snad občasnou výjimkou těch řemeslníků to prostě v Belgii není tak zlé, jak často můžete slyšet.
