Během víkendových protestů zemřeli minimálně další čtyři lidé, alespoň jeden z nich byl zasahující policista. O některých lidech ale nemají příbuzní žádné zprávy a není jasné, jestli jsou pohřešovaní nebo již také zemřeli. Kromě Mandalaje se podle posledních zpráv protesty přesunuly i do Rangúnu.

Po několika týdnech se mění i strategie na obou stranách. Mladí lidé na sociální sítích potvrdili, že upravují organizaci demonstrací. Vzorem jim jsou hnutí v Hongkongu, kde tamní hnutí ještě před dvěma až třemi lety svou taktiku nazývali „chovej se jako voda“ - organizátoři svolají protesty na pár míst současně, aby zaměstnali policii a jakmile strážníci dorazí, okamžitě se rozejdou a jdou demonstrovat jinam.

Naopak policie odmítá lidem umožnit opustit velká města. Zatímco minulý týden jim odjezd povolila, nyní jim brání - nutí je například, aby rozebírali barikády a zátarasy po demonstrujících, což je často práce na celý den, nebo je z města vůbec nepustí.

Spojení s menšinami

Důvod je přitom jasný. Lidé z velkých měst často odcházejí na východ, například na území Šánského státu na hranicích s Čínou a Thajskem. Právě národností menšiny je vítají s otevřenou náručí. Jejich ozbrojené povstalecké frakce totiž samy s armádou bojují jíž desítky let. Spojení většinového barmského obyvatelstva s národnostními menšinami je tak pro barmskou armádu noční můrou.

Problém soužití národnostních menšin s centrální vládou je přitom problém, který v Barmě trvá již od jejího vzniku v roce 1947. Země totiž uznává 135 národnostních menšin, které mluví více než 100 jazyky a jsou mezi nimi buddhisté, muslimové nebo animisté. Mnohé skupiny vedou ozbrojený boj za vlastní stát již od prvních dnů nezávislé Barmy. Do jejich partyzánské války se zapojují až desetitisícové kontingenty a jedná se již o několikátou generací vyzbrojených mužů a žen, která se do bojů zapojuje.

David Jakš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít