Angolští stipendisté vzpomínají na Česko. Stýskají si po pivu, knedlících a ekonomické spolupráci
Někteří Angolané mluví česky a mnoho z nich zastává vysoké funkce. Vystudovali v Československu a do vlasti se vrátili, aby uplatnili znalosti. „Byla to moje povinnost,“ popsal motivaci k návratu pro iROZHLAS.cz Fernandes Manuel. Nyní pracuje jako forenzní psycholog. Cesty angolských stipendistů jsou ale spletité. A zatímco některé zavedly zpátky do Česka, jiní nyní působí v nejvyšších patrech státní správy.
Politici, podnikatelé nebo lékaři. Angolané, kteří v osmdesátých a devadesátých letech minulého století studovali v Československu, patří mezi společenské elity. Se zemí v srdci Evropy však nepřetrhali všechny vazby. Někteří mají české manželky, ti mladší matky a část z nich třeba do Prahy posílá děti na vysoké školy.
Nejvýše postaveným stipendistou je současný angolský ministr pro ekonomiku a plánování Mario Augusto Caetano Joao. Po matce má i české občanství a češtinu procvičuje pravidelně, na České zemědělské univerzitě si totiž dodělává doktorát. Jeho cesta přitom začala v pražském McDonaldu, kde si během studií přivydělával.
Ministr @Jan Lipavský se v Angole setkal s angolskými 🇦🇴 stipendisty, kteří v Česku 🇨🇿 studovali a mluví česky. Setkání potvrzuje silné vazby mezi 🇨🇿-🇦🇴, které sahají až do dob Československa.
Díky tomu naše země mohou lépe komunikovat a prohlubovat spolupráci, která je klíčová.
17:35 – 13. 06. 2023
„Česká republika je pro mě něco jako druhý domov. Když člověk studuje, stráví tam čas mládí, vytvoří si kamarády, zkrátka se to stane jeho druhým domovem,“ vzpomíná jiný stipendista Fernando Miguel. V Česku byl naposledy před 32 roky.
Miguel vystudoval medicínu na Univerzitě Palackého v Olomouci, atestaci z chirurgie absolvoval v Liberci a následně zamířil zpátky do Luandy, kde nyní pracuje v onkologickém institutu.
‚Malý začátek něčeho velkého.‘ Angolská cesta Lipavského může otevřít ekonomické kanály
Číst článek
Jako důstojník angolského policejního sboru na pozici forenzního psychologa pracuje Fernandes Pedro Manuel. I on je absolventem českých škol. Studovat začal nejprve v Pelhřimově na střední strojní škole, o deset let později přijel do Olomouce, kde začal studovat psychologii.
Od roku 2010 pracuje v Luandě. „Veškeré znalosti, které jsem obdržel v Česku, jsem chtěl uplatnit v Angole. V oblasti, ve které jsem se specializoval, tady nebylo tolik lidí a dodneška není tolik forenzních psychologů,“ poznamenává Manuel. „Byla to moje povinnost, abych znalosti uplatňoval ve své vlasti,“ dodává hrdě.
Prodloužení pobytu
Jinou životní cestu si vybral Genoval Sasha Mula. „Teď jsem malý podnikatel z Česka, který se vrátil do Angoly podívat na možnosti podnikání a rozšiřování našich aktivit,“ říká s úsměvem.
Poprvé přiletěl do Československa v roce 1986, následně vystudoval Mendelovu univerzitu. Poté se vrátil do Angoly. Jenže v té době ještě zemí zmítala občanská válka, která Angolu ochromila v letech 1975 až 2002, a tak se Mula rozhodl odjet zpátky do srdce Evropy.
„S přestávkou jsem se rozhodl prodloužit pobyt v Čechách. A jak člověk pořád prodlužuje, nemůže jen nic nedělat, pak taky stárne, založí si rodinu. Dneska mám děti s českou ženou a žiju tam,“ vypráví.
Lipavský: Africké země si uvědomily, že spolupráce s Čínou není výhodná. Česko nabízí partnerství
Číst článek
Nyní pracuje ve firmě, která obchoduje se zdravotnickým materiálem. Sídlo má v Brně, pobočku v Praze a Bratislavě a přemýšlí o expanzi do Angoly. „Proč taky ne, když je to moje rodná země a jsou tu takové možnosti,“ říká.
Návštěvu českého ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) a jeho jednání s angolskými představiteli stipendisté přivítali. „Když jsem zjistil, že tu bude takové setkání a přiletí i pan ministr, rozhodl jsem se, že si přijedu také vyslechnout, jaké jsou podmínky a v jakém stadiu jsou domluvy mezi vládami, které se snaží obnovit spolupráci,“ vysvětluje podnikatel Mule.
Pivo a knedlíky
Češtinu angolští stipendisté nezapomínají ani po třech dekádách, stále mluví prakticky bez přeřeknutí. „Občas čtu české noviny a knížky, občas se i mezi kamarády tady pobavíme česky,“ říká onkolog Miguel a ukazuje přitom na další angolské absolventy.
K přenesení české kultury do subsaharské Afriky ale něco chybí. V důsledku posledních vládních škrtů v roce 2010 byla uzavřena česká ambasáda v Luandě. Což však podle generálního konzula Manuela Da Cruze není hlavním kamenem úrazu.
„Někteří tady ani neví, kde je Česká republika a v České republice zase spousta lidí neví, kde je Angola. Nejdříve se musí pracovat na tom, aby lidé věděli, co je to za republiku,“ poznamenává.
Tomu by z jeho pohledu mohla dopomoci různá setkání nebo workshopy. Da Cruz také zmiňuje, že by se mu zamlouvalo otevření české restaurace v Luandě. „Je to sice třeba třicet let, co jsme tam studovali, ale v živé paměti máme pivo, becherovku, knedlíky a tak dále,“ směje se.
Tradiční jídlo je něco, co ve vzpomínkách angolských stipendistů zůstává nejčastěji. Onkolog Miguel se při této vzpomínce zasněně zadívá a rozzářeně řekne: „Knedlíky, ach jo.“
Všichni se však shodují, že obnovení česko-angolských vztahů musí začít při vzájemné spolupráci. Ekonomickou spolupráci vnímají jako nutnost. „Je dobře, že se o to zase zajímají obě vlády. Doufejme, že to k něčemu bude,“ krčí rameny podnikatel Mule.
