‚Když se aplikuje kolektivní vina, začíná selhávat právní stát.‘ Česko dál plošně odmítá Rusy a Bělorusy
Česko se na začátku března rozhodlo v reakci na válku na Ukrajině pozastavit vydávání víz pro státní příslušníky Ruska a Běloruska. Cílem tvrdého postupu je podle mluvčí ministerstva zahraničích věcí Lenky Do „dostatečně demonstrovat postoj České republiky a kategoricky tuto agresi odsoudit“. Advokáti zabývající se cizineckým právem tak mají napilno, obrací se na ně desítky klientů, aby jim pomohli sloučit rozdělené rodiny.
Oleh přijel do Česka v září 2020, nikoliv na dovolenou nebo za prací, ale na léčení. Jako další desítky tisíc Bělorusů vyšel do ulic Minsku, aby protestoval proti zfalšovaným prezidentským volbám. Po zásahu bezpečnostních složek skončil s otřesem mozku a poraněným páteřním obratlem v nemocnici.
Byl tak „ideálním“ klientem zdravotně-humanitárního programu medevac české vlády, v rámci kterého bylo do Česka převezeno kromě Oleha 59 dalších jeho zraněných krajanů.
Naše vláda je jiná než my. Nechceme válku, říkají ruští studenti Masarykovy univerzity
Číst článek
Oleh si v novém domově pomalu zvykl, pronajal si byt a učí se česky, teď by byl rád, kdyby za ním mohla přijet jeho žena s dcerou. Jenomže to není možné, Bělorusové a Rusové totiž nově nejsou v Česku vítáni.
Česká vláda v reakci na Putinovu válku proti Ukrajině přijala 2. března usnesení, které znamenalo zastavení přijímání a zpracování žádostí o víza a povolení k dlouhodobým a trvalým pobytům státních příslušníků Běloruské republiky a Ruské federace. V pasti se tak ocitli i ti Bělorusové a Rusové, kteří měli v Česku rozjednaná pracovní víza a čekali třeba jen na převzetí hotových dokumentů.
Po nátlaku ze strany médií i odborné veřejnosti vláda své rozhodnutí částečně zmírnila, když na konci března vydala usnesení o krizovém opatření. Jenomže lidí, jejichž situace zůstává zoufalá, je stále mnoho. Například ti, kteří prchají před válkou, ale nemají ukrajinské občanství nebo trvalý pobyt na Ukrajině.
Ruský pas
„Čtyřiadvacátého února byly ulice prázdné, na televizi jsem ráno nekoukala, protože jsem měla hodně práce s přípravami na festival. Odvedla jsem vnučku do školy a vnuka do školky, tam mi řekli, jestli jsem si jistá, že ho tam chci nechat, když začala válka,“ popisuje sedmapadesátiletá Elena Bezzubenková, která sama vychovala dvě dcery.
Původně žily v Dnipru, posledních deset let byl jejich domovem Kyjev. Elena měla malou dílnu, ve které šila tradiční ukrajinské kroje. Právě v den, kdy začala válka na Ukrajině, měla za svou práci převzít hlavní cenu na jednom folklorním festivalu.
Jaké mají lidé v podobné situaci možnosti?
„Osoby, které nesplňují podmínky pro udělení dočasné ochrany, avšak nemohou se vrátit na Ukrajinu, případně do jiné země, mají možnost na pracovišti odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra požádat o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území. Držitelé tohoto typu víza nejsou účastníci veřejného zdravotního pojištění. Nemohou žádat o udělení tzv. humanitární dávky ani jim není poskytována žádná další asistence. Zároveň toto vízum neopravňuje k volnému přístupu na trh práce, proto je nutné požádat si na příslušné pobočce Úřadu práce o vydání pracovního povolení,“ popsal pro iROZHLAS.cz mluvčí ministerstva vnitra Adam Rőzler.
„Vše se zastavilo, nejezdily autobusy, nemohli jsme si vzít taxi. Další dny na levý břeh Dněpru už nedodávali ani chleba. Lidi všechno vykoupili. Pak začaly výbuchy, celý dům se chvěl. Nemáme auto, do krytu to pro nás bylo daleko, tak jsme týden spali ve sklepě, slyšeli jsme sirény, děti brečely, ve sklepech nejsou záchody, ženy tam i rodily,“ vzpomíná Elena na týden, který předcházel rozhodnutí z Ukrajiny odejít.
Nakonec ji a její nejbližší vzali do auta známí. Po osmačtyřiceti hodinách čekání na polské, tedy vnější hranici Evropské unie, si mohly oddechnout. Dokud se nedostaly do Prahy. Dcery i vnoučata dostaly speciální vízum pro prchající Ukrajince, Elena, jejich matka a babička, výjezdní příkaz, má totiž ruský pas.
„Měli bychom lidi posuzovat nikoliv podle toho, kdo má jaký pas, ale podle toho, v jaké situaci se ocitl,“ myslí si Alexej Krenke z advokátní kanceláře Krenke & Partners, jenž kromě paní Bezzubenkové zastupuje desítky klientů v podobné situaci.
V jednom pytli
„Tlak vůči obyčejným lidem by měl být přiměřený. Česká republika je právním státem, na který jsme hrdí. Základy právního státu by se neměly porušovat ani v nejmenší míře,“ dodává pro iROZHLAS.cz advokát, který je sám ruského původu. Jeho rodina emigrovala do tehdejšího Československa v roce 1920.
„Pokud budeme všechny Rusy a Bělorusy házet do jednoho pytle, tak se obávám, že to bychom se mohli dostat k principu aplikování kolektivní viny. Jakmile se aplikuje kolektivní vina, tak začíná selhávat právní stát,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz advokát Jiří Pokorný z kanceláře Buchta, Pokorný & Partneři.
Inspirují nás českoslovenští legionáři, říká Jakimovič, který shání vybavení pro Bělorusy bojující na Ukrajině
Číst článek
Podle mluvčí ministerstva zahraničních věcí Lenky Do se o aplikování kolektivní nejedná. „Česká republika přijala takto tvrdá opatření v reakci na ruskou agresi, s cílem dostatečně demonstrovat postoj České republiky a kategoricky tuto agresi odsoudit,“ uvedla pro iROZHLAS.cz.
Plošný zákaz vydávání víz pro Bělorusy a Rusy, ve kterém Česko svou přísností „vyniká“ nad ostatní evropské státy (kromě Česka postupuje podobně přísně Polsko nebo Lotyšsko), nemusí být ale příliš výhodný.
V Rusku i Bělorusku platí povinná základní vojenská služba. Mladí muži, kteří s válkou nesouhlasí a rádi by se „vojně“ vyhnuli, v minulosti odcházeli studovat či pracovat do zahraničí. Dnes ale například kamarádi Olehovy dcery, kteří studovali češtinu a chystali se do Česka, zůstávají uvěznění v Bělorusku.
Pokud se Evropskou unií neuznaný běloruský prezident Alexander Lukašenko rozhodne zapojit svou armádu do Putinovy agrese proti Ukrajině, budou si muset vybrat mezi vězením a válkou.
„Přitvrďme v postoji proti Rusku, ale přitvrďme tam, kde to má smysl, neberme lidem šanci z toho pekla odejít,“ navrhuje Pokorný a připomíná další skupinu lidí, kterým Česko zavřelo dveře: tedy ty, kteří se odhodlají veřejně vyjádřit svůj nesouhlas s konfliktem.
Polsko, Česko a Slovinsko představily 10 bodů k ukončení války. Rusko chtějí odstřihnout od Evropy
Číst článek
„Ne všechny ruské banky jsou odpojené od SWIFT, je tady spousta majetku, který patří přímo Ruské federaci. A když to porovnáte s tím, co se děje běžným lidem, tak je to dost nepoměr,“ uzavírá Pokorný.
Přitvrdit v postoji k Rusku, ale jiným způsobem, by chtěl i premiér Petr Fiala (ODS). Na konci března totiž polský premiér Mateusz Morawicki ve sloupku pro Politico představil – společně se Slovinskem a Českem – 10 bodů k ukončení války na Ukrajině.
Jedním z bodů je sice zavedení společné azylové politiky pro přijímání vojáků, kteří se odmítnou podílet na válce proti Ukrajině, dalším návrhem je ale zastavení vydávání víz do zemí Evropské unie pro všechny Rusy.
„V současnosti probíhají v rámci Evropské unie debaty o praktických postupech, které by mohly aplikovat striktnější restrikce při zpracování víz, jež by měly aplikovat i ostatní členské státy Schengenu,“ potvrdila mluvčí ministerstva zahraničích věcí Lenka Do pro iROZHLAS.cz
‚Přijměte to‘
Usnesení o krizovém opatření vlády pamatuje také na takzvané „humanitární výjimky“, kterých Česko podle Lenky Do dosud vydalo asi 250. Jak těžké, ne-li přímo nemožné je takovou výjimku získat, se přesvědčili sourozenci Igor Žižko a Elena Kubejová původem z Běloruska.
Oba žijí v Česku od 90. let a oba jsou českými občany. Přesto, když žádali o humanitární vízum pro svou nemocnou sedmdesátiletou matku, neuspěli.
Bělorusko je okupovanou zemí, nevydávání víz je od Česka populistický krok, říká zástupkyně diaspory
Číst článek
„Naše maminka posledních dvacet let pečovala o svoji maminku, která byla také těžce nemocná. Věděli jsme, že babičku přestěhovat do Čech nemůžeme, protože by cestu nezvládla. Zemřela letos v březnu. Tak jsme se rozhodli maminku konečně přestěhovat sem za námi,“ vypráví Žižko pro iROZHLAS.cz, advokát, který se ihned po začátku války zapojil do bezplatné právní pomoci pro uprchlíky, organizované Českou advokátní komorou.
Záležitosti ohledně kremace, pohřbu a žádosti o vízum pro matku jela přímo do Běloruska vyřídit jeho sestra.
„Po kremaci jsme s mámou šly na konzulát. Hned jsem řekla, že jsem česká občanka, mluvila jsem česky. Přišel člověk, který byl jen ve svetru, mrzlo, takže mi bylo jasné, že se s námi vybavovat nebude. Celou dobu nás nechali stát za zavřenou bránou. Mluvili jsme spolu přes plot. Řekl mi, že nemůže přijmout maminčiny dokumenty a že se mám obrátit na vízový odbor ministerstva zahraničí,“ vzpomíná pro iROZHLAS.cz paní Kubejová, jež působí v sociálních službách a podílela se na rozvoji Domova sociální péče Hagibor na pražském Žižkově.
Že by odpověď ministerstva mohla být zamítavá, ji ani nenapadlo. Nicméně po několika dnech přišel e-mail: vydání víza pro její matku není v „zahraničněpolitickém zájmu Česka“ a na závěr zprávy úředníci přidali doporučení: „Přijměte to“.
Česko již udělilo přes 270 tisíc víz uprchlíkům z Ukrajiny. Jejich skutečný počet v zemi ale bude vyšší
Číst článek
Jak paní Kubejová říká, přijmout něco takového může jen těžko, proto se společně se svým bratrem snaží dál: obepsali pražské poslance a senátory, dokonce zaslali i dopis premiéru Petru Fialovi (ODS). Nedočkali se však ani jedné odpovědi.
„Volala jsem i na poradenský orgán Evropské unie, tam mi řekli, že sankční opatření by neměla dopadat na řadové občany Ruska nebo Běloruska, ale na lidi, které jsou v sankčních seznamech, výdej víz je sice národní otázkou, ale pokud jde o rodinné příslušníky, tak se mají řídit podle příslušné evropské normy,“ nevzdává se Elena Kubejová.
Rodiče ve směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské unie o právu občanů unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, na kterou paní Kubejová odkazuje, sice mezi rodinnými příslušníky uvedení nejsou, její maminka by ale mohla spadat do kategorie „předci v přímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami“.
„Nevím o nikom dalším v Evropské unii, kdo by se rozhodl postupovat takto tvrdě, a nechápu, proč zrovna Česko se v tomto ohledu rozhodlo být papežštější než papež. Vnímám to jako porušení ústavního práva na rodinu. V případě potřeby půjdeme cestou správních žalob,“ uzavírá advokát Žižko.
