Ve věku 97 let zemřel Viktor Wellemin, pamětníků bojů u Tobruku i Dunkerku
Dnes zemřel ve věku 97 let Viktor Wellemin, poslední československý pamětník bojů u Tobruku a v r. 1944 účastník bojů u Dunkerque. Za své zásluhy obdržel mj. medaili Za chrabrost, britské vyznamenání Africa Star nebo Záslužný kříž ministra obrany ČR II. stupně. Čest jeho památce! pic.twitter.com/TCUfOu3TtM
— Lubomír Metnar (@metnarl) August 19, 2020
Ve středu zemřel válečný veterán Viktor Wellemin, informoval na twitteru ministr obrany Lubomír Metnar (ANO). Wellemin byl jedním z posledních československých pamětníků bojů u Tobruku, v roce 1944 se účastnil bojů u Dunkerku. Dožil se 97 let.
Web ministerstva obrany uvádí, že se Viktor Wellemin narodil 24. března 1923 v Praze do židovské rodiny. Podle informací, které Wellemin sdělil projektu Paměť národa v roce 2015, vstoupil spolu se svým bratrem Adolfem do armády 14. května 1942. První bojové nasazení, kterého se zúčastnil, byla obrana Haify.
1:44
Chvíle slávy, poté věznění nebo emigrace. Před 75 lety se domů vrátili českoslovenští letci z Británie
Číst článek
Ve chvíli, kdy měl být poslán bojovat do Tobruku, onemocněl furunkolózou, byl tedy dočasně přesunut do československé nemocnice v Jeruzalémě. Paměti národa popisoval, jak v nemocnici pomáhal roznášet jídlo. Po vyléčení se připojil k poločetě v Tobruku, kde se zapojil do bojů proti nepřátelským letadlům. Při obraně Tobruku padlo 14 československých vojáků.
Válečné zranění z Dunkerque
S Československou samostatnou obrněnou brigádou se Wellemin zúčastnil invaze a s jednotkou postupoval až do Dunkerque. Dobrovolně se přihlásil k útoku na německé pozice, kterým chtěli českoslovenští velitelé oslavit vznik republiky 28. října. Při útoku byl těžce zraněn do levé ruky. „Já bych dnes skoro měl říct, že jsem byl šťastně zraněn, protože jsem zůstal klečet na mině, která vyskakovala a pak měla mnohem větší rozptyl, což bylo vlastně účinnější, než když to explodovalo přímo v zemi jako ostatní nášlapné miny,“ řekl v roce 2015 Paměti národa.
Při akci v Dunkerque zemřeli dva Welleminovi spolubojovníci, on sám byl zraněn na několika částech těla a na noze mu chyběl kus paty. Jelikož zranění bylo dlouhodobé, byl odvezen na léčení do Anglie.
Po zlepšení jeho zdravotního stavu byl odvelen k náhradnímu tělesu do Westcliffu, který leží západně od Londýna. „V Londýně jsem měl tetu, u které jsem trávil většinu času, do náhradního tělesa jsem si jezdil jen pro poštu a pro žold,“ popisoval Paměti národa. Konec války a jeho oslavy tak zažil v Londýně. Po návratu do Prahy v roce 1945 zjistil, že jeho rodina byla nacisty vyvražděna. Jako západní voják byl následně z armády propuštěn.
Viktor Wellemin za své zásluhy obdržel řadu vyznamenání včetně medaile Za chrabrost, vojenské medaile VB-SV a britského vyznamenání Africa Star. V roce 2015 obdržel Záslužný kříž ministra obrany ČR III. stupně a v roce 2017 Záslužný kříž ministra obrany ČR II. stupně. V roce 2015 se stal laureátem Ceny Paměti národa.
