S adopcemi z ciziny by mohly rodinám pomáhat neziskové organizace
Česká republika chce v příštích letech upravit pravidla pro mezinárodní adopce. Kromě státu by na osvojování dětí z ciziny dohlížely také certifikované neziskové organizace, které by českým rodinám pomáhaly s vyřízením dokladů i s celým adopčním procesem. Stát tak chce zabránit, aby si rodiče osvojovali s rizikem děti ze zemí nedodržujících základní práva. Do konce roku proto na ministerstvu práce a sociálních věcí vznikne speciální skupina, která bude adopční procedury řešit.
„Když jsme žili spolu v Moskvě, tak jsme se rozhodli pro adopci, protože v Rusku může adoptovat jenom vlastně jeden z rodičů. Takže žena coby ruská státní občanka požádala o adopci a je to rychlejší než tady – tři měsíce, což v Čechách já si nedovedu moc představit,“ popisuje Ondřej z Prahy, jak se mu podařilo před několika lety adoptovat chlapce z Ruska.
Reportérka Petra Benešová zjišťovala, jak se změní pravidla pro mezinárodní adopce
Osvojení dítěte podnikali na vlastní pěst. Přestože byla procedura relativně rychlá, rodina čelila byrokratickým překážkám a také žádostem o úplatky.
Rusko je navíc zemí, kde neplatí mezinárodní Haagská úmluva o právech dítěte, takže rodiny riskují, že dítě může být původním rodičům ukradeno.
„Nastanou problémy typu, že děti nejsou skutečnými sirotky, ale jsou jenom sociálními sirotky. Třeba byly odloženy pouze z důvodu chudoby. Takže se může klidně stát, že po nějaké době ve vztahu k tomu dítěti se objeví biologičtí rodiče, kteří budou říkat – ale my jsme biologickými rodiči a napadáme to původní osvojení,“ říká Zdeněk Kapitán z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Dodává ale, že je stále dost českých rodin, které riziko podstupují. Podle Kapitána je riskantní adopce například z Afriky. Všem rodinám se zatím podařilo pobyt dětí v Česku legalizovat. V roce 2010 bylo přijato 28 dětí, vloni pak 14. Nejvíce si rodiče vybírali v Kongu.
V zahraničí už akreditované organizace jsou
Stát teď chce pro příští roky pravidla pro mezinárodní osvojení upravit. Na ministerstvu práce a sociálních věcí bude sestavena speciální komise odborníků, která bude řešit, jestli na adopce z ciziny nově dohlédnou také certifikované neziskové organizace.
„Výhodu spolupráce s nevládními organizacemi vidím, protože bude mít kontakty, bude znát místní poměry, bude schopná lépe provést žadatele tou procedurou v cizině,“ vysvětluje Kapitán.
Tyto organizace by byly akreditované státem. Podle Kapitána by to usnadnilo celý proces. „Je běžné, že v naprosté většině případů, pokud adoptujeme děti do zahraničí, tak spolupracujeme s organizacemi, které mají akreditaci od svých států, a ony zajišťují kvalitní přípravu žadatelů, dostatečný servis,“ myslí si.
Stále je mnoho dětí v ústavech
Organizace by musely mít tým lidí se zkušenostmi v oblasti rodinné péče. Podle Pavly Gomby, ředitelky české pobočky UNICEF, by měl ale proces adopce i nadále garantovat stát:
„Já se obávám, že stát se tady té odpovědnosti nemůže zřeknout a nemůže ji přenést na někoho jiného. Moc si nedokážu představit, jak by to v praxi fungovalo.“
Stát by se měl podle ní zaručit, že adoptivní rodiče mají předpoklady být rodiči, a potom také monitorovat, co se s adoptovanými dětmi dále děje.
Česká republika chce ale především vytvořit v dalších letech takové podmínky, aby minimum dětí zůstávalo v tuzemských ústavech. Dnes jich tam žije zhruba dvacet tisíc, starat by se o ně ovšem měly spíše náhradní nebo vlastní rodiny. Teprve potom by se mělo přistupovat k osvojení dětí z ciziny.
