Restituce a náhrady církvím nestačí, farníci by měli přispívat více i do kasiček, navrhuje ekonom
Církve se snaží zúročit peníze, které dostávají od státu jako finanční náhrady z restitucí. „Předem nikdo nevěděl, jaké parametry toho narovnání budou. Církve nebyly připravené a hledají, jak s tím naložit. Nemají know-how, ani lidi,“ hodnotí pro Český rozhlas Plus dosavadní investice Roman Češka, bývalý ekonom pražské diecéze. Část církví ale zjišťuje, že ani náhrady od státu jim v budoucnu nepokryjí vlastní provoz. Přispět by mohli farníci.
„Ti, kteří to počítali, si naivně mysleli, že když církve investují do nějakého podnikání, tak budou vydělávat dost na to, aby jim to pokrylo ztrátu z toho, že stát je přestává financovat,“ upozorňuje ekonom Češka v debatě Vertikály na Českém rozhlasu Plus.
„Stát dává každý rok o šest milionů korun méně než v předchozím roce. Jenže se zapomnělo na to, že náklady naopak o dalších šest milionů rostou. Vznikla tady mezera. A kdyby církve měly investovat tak, aby tuto mezeru zafinancovaly, tak by musely investovat s dvojnásobnou ziskovostí, než se původně počítalo.“
Původní představy přitom počítaly s tím, že církve investují se ziskem čtyř procent, připomíná ekonom: „Jak jim ale rostou náklady, musely by investovat se ziskem zhruba osm procent ročně. Ale to je hodně vysoko nastavená laťka, toho nedosahují ani ty nejlepší společnosti, které jsou na to profesionálně připravené a své týmy budují desetiletí.“
Církve navíc část peněz, které postupně dostávají od státu, nepoužívají na podnikatelské investice. „Ale investují do charity, sociálních a zdravotních služeb, kde ta míra návratnosti není tak vysoká,“ podotýká Češka.
„Část se investuje do obnovy památek, kulturního fondu, do pastorace. To znamená, že návratnost podnikatelských investic by neměla být osm procent, ale třeba šestnáct. A to už je úplná utopie.“
Investice do lidí
Přesto by se podle ekonoma mohly církve se svou finanční situací dobře vyrovnat, pokud by si uvědomily, že mají specifické postavení ve společnosti. „Poskytují pastorační a duchovní služby, které nenabízí nikdo jiný. A tyto služby mají také své výnosy. To jsou například sbírky lidí v kostele, kasičky, dary,“ přibližuje ekonom.
„Církve by měly více investovat do práce ve farnostech, do práce s lidmi, aby lidé byli štědří a vlastní církev podporovali. Návratnost této investice totiž může být mnohem větší. Když dá dnes člověk v pražské diecézi asi 25 korun za víkend do kasičky, ale vydělává 35 tisíc korun, tak to je velmi malé procento, které přispěje. Kdyby lidé vnímali církev jako tu svoji, že za ni mají nést odpovědnost, tak dají do celkového hospodaření mnohem více peněz, než si církve dokážou vydělat podnikáním,“ navrhuje Češka.
Další host debaty Vertikály, bývalý diplomat a dnes synodní kurátor Českobratrské církve evangelické Jiří Schneider, soudí, že movitější členové církví by mohli přispívat až pět procent svých platů.
„Chceme, aby faráři měli průměrný plat. Dosud byli podfinancovaní. Chceme, aby jejich plat odpovídal vzdělání a kompetencím. Kdyby dvacet lidí přispělo pěti procenty svých výdělků, dosáhli bychom na to alespoň v čistých číslech, i když potřebuje i peníze na odvody,“ vysvětluje.
Uplatnit by se měla solidarita mezi církevními sbory, protože některé farnosti jsou zkrátka ekonomicky slabší.
„Myslím, že by to byla správné. Je logické, abychom přispívali na náš sbor. Když se podíváme na to, co jsou lidé ochotní naší zemi dát třeba po tornádu, tak jen naše diakonie vybrala přes 20 milionů korun. Když lidé vidí, že to má smysl, tak jsou ochotní,“ uzavírá debatu Schneider.
