Řada faktů, ale i dojmy, nepravdy a opsaný článek. Babišova kniha pod 'rentgenem' analytiků
O čem sním, když náhodou spím, tak se jmenuje kniha předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, ve které představuje svou vizi pro Českou republiku. Datový tým a rešeršní oddělení Českého rozhlasu ve spolupráci s projektem Demagog.cz a odbornými redaktory Českého rozhlasu se na Babišovu knihu podívali z hlediska přesnosti a pravdivosti faktů, na nichž předseda hnutí ANO staví svoje plány a návrhy.
Analytici se zaměřili především na první a druhý díl knihy, nazvaný Země, kde se dobře žije a Jak to rozjedeme.
Jednotlivé kapitoly s názvy jako Sen o zemi, která funguje, Sen o zdravých lidech nebo Sen o čisté krajině či Sen o slušném podnikání, obsahují řadu pravdivých tvrzení, ale zároveň i hodně takových dojmů, jemných posunů, přehnaných výroků a také několik vyložených nepravd. V jedné části si pak Andrej Babiš pomohl i opsanými větami z cizího článku.
Poslechněte si, jak analýza dopadla. Jan Tvrdoň, vedoucí projektu Demagog.cz a redaktorka Českého rozhlasu Jana Klímová
Vyložená nepravda se objevuje například v kapitole Sen o zemi, která funguje, kde si Andrej Babiš postěžoval, že si tady od listopadu 1989 nikdo z našich budovatelů fungujícího státu nepoložil otázku, jak se lidé cítí, když chtějí něco od státu. To není pravda – dlouhodobě se tomu věnuje Sociologický ústav AV, který vydává analýzy měření a hodnocení výkonu veřejné správy v ČR.
Nepravdou je také Babišovo tvrzení, že Estonsko je totální lídr v oblasti digitalizace. Sice je pravdou, že ze zemí střední a východní Evropy je to opravdu v této oblasti obdivuhodná země, ovšem podle studie Evropské komise, která vydává index digitalizace ekonomiky a společnosti, je v rámci Evropy před Estonskem Dánsko, Finsko, Švédsko, Nizozemsko, a další tři země. Dokonce až 15. místo pak dává v Evropě Estonsku OSN, která obdobný žebříček také sestavuje.
Sebrat nezaměstnaným podporu
Andrej Babiš se jako podnikatel obsáhle věnuje také zneužívání různých sociálních dávek a motivování lidí k práci. Tato oblast je typická spíše zavádějícími výroky. Šéf hnutí ANO tvrdí, že lidi chtějí od úřadů jen dávky a ne nějakou nabídku zaměstnání. Jako řešení pak nabízí „odmítneš dvakrát práci, nazdar“! Jistě existuje mnoho lidí, kteří berou dávky a pracují na černo. Na druhou stranu recepty Babiše nezohledňují například závěry studie Agentury pro sociální začleňování, že drtivá většina lidí bere možnost dobrého zaměstnání jako zásadně lepší variantu k zajištění rodiny než žít na dávkách.
Sporný je také recept, sebrat nezaměstnaným podporu. Babiš dává za příklad své rodné Slovensko, kde zavedli jako podmínku dávek veřejné práce. U nás přitom něco velmi podobného už jednou zavedeno bylo v roce 2012. Ukázalo se ale, že to odporuje české ústavě. Soud to tehdy přirovnal fakticky k nuceným pracem.
Pokud jde o Babišův Sen o slušném podnikání, který je ve druhém díle knihy, jsou v něm spíše neověřitelná tvrzení a recepty. Babiš se tady odvolává například na to, co mu vyprávěli různí podnikatelé a on by to tak chtěl udělat nebo konejší lid, že se nemusí bát automatizace průmyslu, tak zvaného průmyslu 4.0, že by je připravila o práci. Odbory přitom říkají, že se toho nebojí, protože automatizace sebou zároveň nese nová pracovní a zpravidla lépe placená místa.
Opsaný článek poznal sám autor
Na opsanou část upozornil na svém twitteru sám opsaný autor, Vojtěch Kotecký z Hnutí Glopolis. V kapitole Sen o čisté krajině skutečně Andrej Babiš píše, že: „S ovzduším je to totiž tak: První velká vlna čištění vzduchu v 90. letech se povedla, protože v roce 1991 dostal ČEZ a další na vybranou: buď své elektrárny a továrny do sedmi let odsíří, nebo zavřou krám.“ Nyní můžeme tyto věty porovnat s článkem pana Koteckého, který vyšel 25. ledna v Lidových novinách. V pátém odstavci svého komentáře s názvem Když v Česku houstne dým stojí v pátém odstavci: „První velká vlna čištění vzduchu v 90. letech se povedla, protože v roce 1991 dostal ČEZ a další na vybranou: buď své elektrárny a továrny do sedmi let odsíří, nebo zavřou krám.“
Soudě podle ohlasů a počtu mediálních výstupů se Babišovi kniha zdařila. Z pohledu faktické přesnosti to zcela bezproblémové nebylo. V řadě kapitol popisoval „příklady dobré praxe”, jak kde ve světě nebo i u nás fungují různé věci. Ty by rád ve svém vysněném Česku viděl co nejvíce.
„Celkově jsme společnými silami týmů Demagog.cz a Českého rozhlasu prověřili více než stovku faktických tvrzení z Babišovy knihy. Řada z nich byla značně zjednodušující nebo nepřesná. Vyskytly se zde ovšem i taková prohlášení, která byla vyloženě nepravdivá nebo manipulativní,“ popisuje ověřování knihy Jan Tvrdoň, vedoucí projektu Demagog.cz.
Změna politického systému
Zřejmě největší ohlas v médiích, ve veřejnosti a u politické konkurence vzbudila část o změnách politického systému České republiky.
V rámci této části padl zřejmě největší počet faktických výroků. Předseda hnutí ANO zde popisoval své představy o zrušení Senátu, snížení počtu poslanců na 101 a změnu volebního systému na většinový.
Za neoznačenou politickou reklamu padnou první pokuty. Hříšníci mohou zaplatit až 100 tisíc
Číst článek
Pomáhal si zde výroky, které má takříkajíc v repertoáru již nějakou dobu. Například výrok o nestabilitě jednotlivých vládních sestav u nás. Zde korektně Babiš popisuje, že „délka přežití“ vlády v ČR dosahuje v průměru asi dvou let. Pokud se podíváme na vyjádření k Senátu, správně například určil, že klesá volební účast u senátních voleb.
„Pokud zůstaneme přímo u Senátu, píše Babiš o jeho zbytečnosti, což je samozřejmě zcela legitimní postoj a není s tímto názorem ani nijak unikátní,“ říká Tvrdoň.
Důvěra v poslance nesouvisí s existencí Senátu
Ovšem ve své knize uvádí na podporu tohoto prohlášení nekorektní argumenty. Jednak Babiš píše o tom, že v zemích, které mají jen jednu parlamentní komoru, věří svým poslancům lidé více a to proto, že jsou zákony přijímány rychleji. Pokud se podíváme na data Eurobarometru, který měří ve všech členských zemích důvěru v národní parlamenty, zjistíme, že toto prohlášení naprosto neodpovídá reálnému stavu.
V první pětce zemí najdeme tři státy, které skutečně Senát nemají, další dva systémy ovšem dvoukomorové jsou - konkrétně jde o Nizozemsko a Německo. Obecně lze ze zmíněných dat sledovat, že důvěra v národní parlamenty a je jedno, zda jsou jedno nebo vícekomorové, je nižší v postkomunistických zemích.
Babiš: Ve vládě s komunisty ani TOP 09 nebudeme, prezidentského kandidáta vyřešíme po volbách
Číst článek
Poukázat také můžeme na to, že důvěra v různé instituce a politiku obecně často velmi kolísá. Například pokud vyplavou na povrch nějaké kauzy. Během vládní krize, která proběhla na jaře, propadla důvěra jak vládě, tak i poslancům a senátorům. Spojovat tedy důvěru v poslance s tím, zda je či není v daném státě Senát, jak to dělá Andrej Babiš, neobstojí.
Český rozhlas se pokusil zjistit i vyjádření předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Nedostalo se mu však žádné reakce ani od předsedy, ani od jeho tiskové mluvčí.
