První česká paterčata už opustila jednotku intenzivní péče a dýchají bez přístrojů
Pět malých, ani ne dvoukilových štěstí si už maminka Alexandra Kiňová může pochovat. Děti opustily jednotku intenzivní péče a všechny dýchají úplně samy. Domů by si je rodiče mohli odnést za měsíc.
Podolská porodnice je pro Alexandru Kiňovou domovem už několik týdnů.
Pod srdcem nosila pět dětí, všechny se narodily v pořádku. Zůstávají stále v inkubátoru, už ale nejsou na jednotce intenzivní péče.
„Jelikož byly na intenzivní péči, tak tam mohl být jenom tatínek, děti a já jsem mohla neomezeně. Teď se to změní, takže jsem ráda, že je konečně uvidí babička i děda,“ svěřuje se Alexandra.
Nikoho dalšího k dětem pouštět nechce, prý nebudou ani fotografie. Velmi si však váží všech darů, které jí posílají maminky, ale i soukromé firmy.
Potomky už chová i přebaluje a přiznává, že je pomalu začíná odlišovat. Tři z dětí jsou si však podle ní velmi podobné. „Jsou fakt hodní. Na oddělení, kde byli, si je chválili, že k nim šli, jenom když potřebovali papat, nic víc. Jedlík je Alex, pak je Michael, a Terezka je ještě drobounká,“ popisuje.
V létě už budou děti nejspíš doma
Děti přibývají na váze a dostávají výhradně matčino mléko. „Takhle malé děti se krmí v pravidelných tříhodinových intervalech. Zatím je krmíme sondou - to je hadička, která je zavedená z pusy nebo z nosu přímo do žaludku - a dostávají mléko v dávce zhruba 20 až 30 mililitrů, podle toho, jak jsou velké,“ říká Petra Šaňáková, zástupkyně primáře neonatologického oddělení.
Celkový vývoj zdravotního stavu paterčat je velmi příznivý. Čtyři z nich už mají porodní váhu. „Pokud mluvíme o problémech, které jsou spojené s nedonošeností a s pobytem v nemocnici jako takovým, tak se komplikace ještě objevit můžou. To platí pro děti všech váhových kategorií, například infekce a podobně. Ale děláme všechno pro to, aby k těmto komplikacím nedošlo, a jsme proto rádi, že doteď všechno běží dobře,“ dodává.
Lékařka odhaduje, že pokud půjde všechno podle plánu, děti by mohly být doma zhruba za měsíc.
