Pokud by lidé chodili na preventivní vyšetření, stát by ušetřil miliardy korun ročně, říká sociolog Prokop
Jen 46 % lidí, kteří by měli chodit na pravidelná preventivní vyšetření rakoviny tlustého střeva, na tomto vyšetření opravdu v posledních dvou letech bylo. V případě rakoviny děložního čípku to bylo jen 44 %. Vyplývá to z průzkumu projektu Českého rozhlasu a společnosti PAQ Research Česko 2022: Život k nezaplacení. Podle sociologa Daniela Prokopa přitom prevence pro stát představuje výrazný způsob, jak ušetřit finance.
Z posledního průzkumu z projektu Česko 2022: Život k nezaplacení vyplývá, že se většina lidí nedostavuje na preventivní vyšetření, která se jich týkají. Čekali jste podobné výsledky?
Upřímně, čekali. Zjistily to výzkumy před pár lety. Určitě tomu nepomohla pandemie, účast se po ní ještě zhoršila. Dále nám asi 15 % lidí říká, že preventivní screeningy odložilo a 6 % lidí na nich ještě nebylo. Výpadek tam je dlouhodobě.
Dlouhodobě na tato vyšetření, tedy rakoviny tlustého střeva a děložního hrdla, chodí méně lidí. Třeba na vyšetření rakoviny prsu chodí rizikových lidí víc. To potvrzuje dlouhodobé trendy. My ukazujeme, na čem to závisí, co jsou důvody lidí, že na screeningy nechodí, jaký vliv měla pandemie a jak to souvisí s tím, že lidé neznají správnou frekvenci nebo věkové hranice, kdy tam mají chodit, a podobně.
Vy jste říkal, že 15 % lidí preventivní screeningy odložilo. To bylo také z důvodu pandemie?
To bylo během koronavirové pandemie a hodně často to bylo kvůli obavám z nakažení – kontroly na rakovinu tlustého střeva se doporučují hlavně lidem nad 50 let, kteří spadají do rizikové skupiny. Roli samozřejmě hrálo také odložení elektivní péče a menší kontakt s praktickými lékaři, kteří by vyšetření měli doporučovat.
3:21
Nemocnice k záchytu rakoviny plic využívají moderní CT skenery, vyšetření letos podstoupily stovky kuřáků
Číst článek
Covid to tak na jistou dobu zhoršil. Hlavní důvody, které lidé uvádějí, proč nechodí na preventivní programy, jsou, že nechápou jejich smysl. Říkají, že jim nic není, nemají symptomy, tak proč by tam chodili. Přitom ale pointa kontrol je, že to odhalí ve chvíli, kdy žádné symptomy nemáte a rakovina se tak zachytí velmi brzy.
Navíc ne všichni praktičtí lékaři jsou v doporučování screeningů tak aktivní. To potvrzují některé informace, které známe třeba z ÚZIS.
Takhle se kombinují dva obecné důvody, a pak se objevují některé konkrétní. Například stud, obava z vyšetření, regionální nedostupnost. To, že u některých typů screeningu rakoviny tlustého střeva to trvá delší dobu, takže se musíte omluvit z práce a podobně.
Způsob, jak ušetřit
Ukazuje to každopádně, že s tím lze pracovat a je to potřeba. Nedostatkem prevence totiž ztrácíme obrovské prostředky. Ladislav Dušek mi říkal, že podle odhadu z ÚZIS jenom na screeningu rakoviny tlustého střeva, kam lidé nechodí nebo chodí pozdě, by šly ušetřené náklady při včasném zachycení do miliard korun ročně. Tam jsou obrovské peníze.
McKinsey vydalo studii, která obecně říká, že prevence zdraví, která se týká nejen screeningů, ale také zdravého životního stylu, nese jeden z největších potenciálů k zefektivnění české ekonomiky. Jde o danění věcí jako alkohol, sladké nápoje, abychom žili trochu zdravěji.
75 % zdravotnického rozpočtu jde na preventabilní chronické nemoci, které bychom mohli výrazně omezit. Hlavní potenciál českého zdravotnictví, jak šetřit, tak nejsou žádné nadstandardy, ale posílení smysluplné prevence.
Když se vrátíme k důvodům, které uváděli ti, kteří nechodí na screeningové vyšetření, tím nejčastějším bylo, že lidé nemají příznaky. To jde, jak jste říkal, proti smyslu screeningových vyšetření. Pomohla by v tomto směru větší osvěta, jak tyto programy fungují?
Větší osvěta ano. Zároveň, když lidé překročí 50 let, dostávají dopis od pojišťoven a podle mě by pomohlo, kdyby to bylo navázáno na jednodušší přihlášení se k prohlídkám. Všichni víme, že to ve vás vyvolá ochotu, která ale po týdnu zmizí. A když se rychle někam nepřihlásíte, ten dopis má omezený efekt. Tudíž zmodernit tyto výzvy a přihlašování se na preventivní kontroly, aby to probíhalo online v nějaké aplikaci nebo pomocí SMS.
Ministr Válek chce vrátit do hry nadstandardy ve zdravotnictví. V Česku naposledy fungovaly v roce 2013
Číst článek
Druhá věc, která se řeší, je, zda by neměl existovat nějaký bonus ve zdravotním pojištění, protože lidé, kteří na vyšetření chodí, šetří zdravotnímu systému obrovské prostředky. Naopak na léčení těch, kteří tam nechodí, se skládá zbytek systému. Je to něco jako když si postavíte dům v záplavové zóně – také máte větší pojištění na dům. Když tedy riskujete, mohl byste platit větší pojištění nebo naopak ti, kteří neriskují, by mohli být zvýhodněni.
Věc třetí je práce s praktickými lékaři. Podle toho, co nám respondenti říkají, u části z nich chybí doporučení kontrol a tlak na ně. Souvisí to s tím, co známe od ÚZIS, že se výrazně liší docházka na prevence u různých praktických lékařů.
Další možnost je motivace skrze zaměstnavatele. Aby třeba když jdete na kolonoskopii, u které může výpadek z práce trvat 2, 3 dny, byla možnost stoprocentní náhrady mzdy, placená státem. Minimalizovalo by to náklady všem aktérům na dobu, která je preventivními programy strávená. Co z toho funguje lze ověřit na části zdravotnického systému.
Přístup ke sportu
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek opakovaně mluví o tom, jak je prevence důležitá. Máte ještě nějaká doporučení, co dělat, aby byla ještě účinnější?
Problémem je cenová politika. Řada studií ukazuje, že cena alkoholu souvisí s k nebezpečnou úrovní jeho konzumace. Naše spotřební daň na alkohol stagnuje, máme výjimky na danění vín, DPH na pivo v nižší sazbě. Spousta cenových politik jde naproti spíš nezdravému životnímu stylu.
Ty studie docela jednoznačně ukazují, že i vyšší sazba DPH třeba na sladké nápoje vede k redukci jejich konzumace a tedy třeba k redukci obezity, což má také pozitivní důsledek. Podle mě je tak lepší než extrémně zvyšovat daně středně a nízkopříjmovým zaměstnancům, zaměřit se spíše na tyto daně, které mají ve zdravotním systému pozitivní efekt.
Doporučuje nám to i Světová zdravotnická organizace. Dále pak je důležité i to, aby nižší sociální skupiny měly přístup ke sportu apod. Dnes se ale diskutuje o některých jiných věcech.
Když mluvíme o přístupu ke sportu, tak ministr zdravotnictví Vlastimil Válek na začátku listopadu mluvil o tom, že v rámci prevence by zdravotní pojišťovny měly proplácet lyžařské kurzy žákům a studentům. Ukazují data z vašich průzkumů, že toto by byly rozumně vynaložené náklady?
Neznám žádný výzkum, který by ukazoval, že dítě, které jede na lyžařský kurz, začalo sportovat. To, že týden lyžujete a zároveň děláte i jiné věci, z hlediska prevence nemá jakýkoliv vliv. Zároveň si většina rodičů kurzy dokáže dovolit, takže nevím, proč by je měly zdravotní pojišťovny platit všem dětem.
24:25
Standardy péče neměňme. Diskutujme o doplňkovém připojištění, míní poslankyně Němečková Crkvenjaš
Číst článek
Jde o to, aby zhruba pětina dětí, u kterých jsou finanční bariéry, měla levnější přístup k aktivitám, které dělají pravidelně. Fotbal, atletika… Abychom měli síť sportovišť po celé republice, protože vnímáme, že to hodně závisí na regionální nabídce. Zejména dívky v chudších regionech sportují málo, rodiny mají menší nabídku.
Většinou je tam jen fotbal a zároveň mají rodiny třeba jen na zaplacení jednoho sportu, takže když mají syna a dceru, zaplatí fotbal a dcera v podstatě sportovat přestane. V jedné zajímavé analýze pro Český olympijský výbor jsme ukazovali, že rozdíl ve sportovní výkonnosti mezi chlapci a dívkami se začíná lišit kolem 11 let.
Hodně je třeba dáno biologicky, ale mnohem více se liší v chudých regionech. V Praze a v bohatých regionech dívky sportují mnohem víc a jejich sportovní výkonnost se chlapcům velmi blíží ještě ve 12, 13 letech. V chudých regionech s malou nabídkou a omezenými financemi jsou dívky výrazně pasivnější a sportovní a fyzická zdatnost se začne rozdělovat. Nejde tedy o jeden lyžák. Jde o to, aby byla nabídka a aby nebylo 20 % rodin financemi limitováno.
Vy jste členem Národní ekonomické rady vlády. Debatovali jste v jejím rámci o variantách, o kterých se debatuje, například připojištění ve zdravotnictví? Jaké by to mělo dopady, jestli by to zdravotnictví pomohlo, nebo naopak?
V Národní ekonomické radě vlády je skupina průniku zdraví a sociálních věcí, kterou vede Pavel Hroboň. Ta se teď bude zaměřovat na prevenci, protože si myslím, že panuje shoda, že v ní jsou největší finance, které „leží na zemi“. Na tom, že lidé chodí pozdě na kontroly a žijí nezdravě, ztrácí společnost jako celek.
Pro mě osobně je to mnohem důležitější než nadstandardy, které jdou udělat dobře i špatně. Můžou pomoct, můžou uškodit a je nutné je hodně promyslet. Ale do jisté míry je to jako přenášení z jedné kapsy do druhé mezi veřejným i soukromým penězi. A prevence podle všech zpráv je hlavní problém českého zdravotnictví.
