„O vyvražďování v koncentračních táborech se poměrně vědělo, i když bez těch detailů. Už ve 30. letech se vědělo, že třeba Dachau a ostatní tábory jsou velmi nebezpečné místo. Vědělo se od roku 1939–40, že polští Židé umírají v ghettech. Co se týče systematického vyvražďování, tak ty zprávy začaly proudit na západ od roku 1942,“ říká historik Michal Frankel.

Vzpomínky těch, kteří se z koncentračního tábora vrátili, jsou dodnes mrazivé. „Odcházela jsem z Prahy do Terezína v roce 1942. V Terezíně jsem měla maminku a tatínka a kdo nešel dál, neví, co to je Osvětim, tam maminka s tatínkem šli do plynu. Nebyla jsem schopna uvěřit, že ten kouř, který je nad námi a který dýchám – bylo mi 15 let, to nemůžete pochopit – že to je maminka a tatínek,“ vzpomíná pamětnice.

Do předčítání jmen se zapojují nejen známé osobnosti veřejného i politického života ale i náhodní kolemjdoucí. „Jsme velice rádi, když lidé, kteří vystoupí z tramvaje, projdou kolem, podívají se, co se tady děje a vezmou si třeba naši brožurku. Stává se často, že se zapojí do čtení, když mají čas,“ vysvětluje Tereza Štěpková z Institutu Terezínské iniciativy. Podle ní je náměstí Míru pro takovou akci ideálním místem.

Akce současně připomíná také hrdinství vězňů nacistického ghetta ve Varšavě. Skoro měsíc dokázalo v dubnu a květnu roku 1943 několik desítek vysílených a nedostatečně ozbrojených lidí vzdorovat vojenské přesile nacistů.

Eva Rajlichová, mka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít