Pohádka o miminku z babyboxu má pro Anežku Českou šťastný konec
Na jejich stole v obýváku leží omalovánky. Hlavním obrázkem, který zatím zůstává bez barev, je čáp nesoucí na zobáku miminko v šátku. Do domu Lucie a Miroslava také jeden přiletěl. Cestou se pro dítě musel zastavit v babyboxu.
Byl jednou jeden kouzelník a ten uměl vyčarovat krabičku, ve které se čas od času objeví miminko. Zvonek na jedné z nich zacinkal v červenci roku 2009 v kladenské nemocnici. Novorozeně jen pár hodin staré vyzvedly víly v bílých pláštích a pojmenovaly ho Anežka Česká. Holčička na sobě měla růžový župánek.
Za horami, za doly byl jeden domeček, kde bydlela maminka, tatínek a tři pejsci. Maminka s tatínkem potřebovali miminko. Pak jednou zazvonil telefon a v něm se ozvalo: Už pro vás to miminko máme. Maminka s tatínkem se sebrali, sedli do auta, jeli do zámku a miminko si vyzvedli.
Zatímco na stole leží zatím nedotknuté omalovánky s obrázkem čápa, který drží v zobáku dítě, maminka Lucie vypráví pohádku, kterou její adoptivní dcera, 21. dítě z babyboxu, slyší od té chvíle, co si ji přivezla domů.
„Pohádka se jí líbí. Postupně do ní přidáváme a budeme přidávat více reálných prvků. Začali jsme s tím, že miminko si vyzvedly víly, které ho také dovezly na zámeček plný miminek. Teď už říkáme, že si ho vyzvedly zdravotní sestřičky,“ vysvětluje tatínek Miroslav.
„Chceme, aby měla povědomí o tom, jak její život u nás začal. Má to být pozitivní, všichni v pohádce mají neustále radost. Na konci pohádky vždy řekneme: A to miminko jsi byla ty. Vždy usíná spokojená, že byla hrdinkou celého příběhu,“ doplňuje.
Lucie s Miroslavem toužili po dítěti několik let. Nedařilo se jim počít vlastní. Boj vzdali, ale vyšli vstříc dalšímu. Podali si žádost o adopci. O Anežce se dozvěděli z televize.
„V médiích se objevilo, že v babyboxu skončila Anežka Česká. Zamysleli jsme se nad tím, zda v naší žádosti o adopci není něco, co by nás vylučovalo z možnosti adoptovat dítě z babyboxu. Bylo nám řečeno, že adoptovat dítě z babyboxu můžeme,“ vzpomíná Miroslav.
Adoptovat dítě z babyboxu je snazší, protože jeho biologičtí rodiče jsou neznámí, a nemusí tak dávat souhlas k adopci. Lucie s Miroslavem i tak na dítě čekali tři roky. Předtím prošli náročným prověřováním, zda budou dobrými rodiči.
Z Anežčiny biologické matky se prý démon nestane
Anežku viděli poprvé v kladenském kojeneckém ústavu, dva měsíce poté, co ji zdravotníci našli v babyboxu. Tehdy už uplynula lhůta, kdy má biologická matka stále právo se o odložené dítě přihlásit.
„Když tenkrát sociální pracovnice poprvé přišla pro miminko, Anežka se na nás usmála a oba nás okamžitě měla v hrsti,“ usmívá se Lucie.
Zanedlouho tříletá holčička se už teď jmenuje jinak. Rodiče před ní netají její start do života. Zároveň však po tom, kdo ji odložil, nepátrají.
„Zatím o její biologické matce nemluvíme. Jednou o ní však rozhodně mluvit začneme. Chceme v Anežce budovat představu, že její biologická matka není žádná negativní postava, tedy někdo, kdo se pouze zbavil dítěte, ale že udělala to nejlepší pro sebe i pro Anežku,“ vysvětluje tatínek.
Lucie i Miroslav jsou smířeni s tím, že Anežka možná jednou bude chtít zjistit, kdo je její biologická matka. Anežka už na kouzelníky věřit nebude, ale pohádka zůstane pravdivá.
