Prezident Pavel: Představa Ruska o jednání o míru je v tom, že předloží své požadavky a svět se s nimi smíří
Prezident Petr Pavel varuje před tím, jak by se po slovenských volbách mohla změnit pomoc Ukrajině. Pokud bude vítězná strana Směr ve vládě, hrozí, že Ukrajina nedostane od Slovenska už žádnou vojenskou pomoc. Ještě před víkendovými volbami to prohlásil volební lídr Směru Robert Fico. „Přístup Slovenska je důležitý v tom, že v postoji k Rusku musíme být jednotní," říká Petr Pavel, který byl hostem 20 minut Radiožurnálu.
Je Kancelář prezidenta republiky už v plné kondici a funguje jako vždy?
Nikdy není nic na sto procent, ale naší snahou je maximálně se tomu přiblížit. Takže to, co probíhá v kanceláři, je průběžný proces vylepšování.
Co podle prezidenta Pavla Česku chybí a co mu ze své pozice chce dát? A bude kandidovat znovu? Poslechněte si celý rozhovor
Kam povede tento proces vylepšování v personálních oblastech?
K tomu, aby kancelář byla nejen plně funkční, otevřená, profesionální a vstřícná k lidem. Ale také aby byla naplněná lidmi, kteří spolu chtějí a jsou schopní pracovat.
Ne vždy se to daří, protože i když dáte dohromady hvězdný tým, tak se může stát, že to v něm vztahově nebude úplně fungovat. Ale naším cílem by mělo být, aby v týmu kanceláře byli lidé, kteří jsou nejen profesionálové, ale kteří spolu budou schopní hrát jako jeden tým.
Slovensko a Ukrajina
Když se podíváte po Evropě, máte pocit, že politika, boj o moc a výkon moci se postupně mění?
Mění. A musím říct, že bohužel v řadě zemí k horšímu. Že se politika stává doménou konfrontace místo vyjednávání, snahou často svoje politické protivníky ne udolat argumenty, ale očernit, případně překřičet.
Teď jsme to naposledy viděli na slovenských volbách, kde kampaň byla místy opravdu nechutná.
Může se Petr Pavel stát hlasem celé střední Evropy? ‚Má na to,‘ říká jeho klíčový muž Jaroslav Zajíček
Číst článek
Nezbývá ale než to přijmout a zapomenout, že byla někdy politika souboj idejí?
To rozhodně ne. Já jsem přesvědčen o tom, že i když to na první pohled může vypadat jako zbytečný nebo předem ztracený boj, tak je důležité to nevzdávat. A minimálně se o to snažit, v tom vidím velký smysl.
Vy už jste se ke slovenským volbám vyjádřil, a to jako před nimi, tak po nich. Vysloužil jste si reakci od Roberta Fica, kterého pak podpořili bývalí prezidenti České republiky a v době moratoria také bývalý premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Podívejme se přes optiku slovenských voleb na Ukrajinu. Pokud by platilo „ani náboj Ukrajině“, jak řekl Robert Fico, co by to znamenalo?
Znamenalo by to, že Ukrajina dříve či později tento boj prohraje a vyhraje Rusko.
Rusko vyhraje nejen tím, že naplní své cíle, to znamená, že bude kontrolovat část, nebo možná celou Ukrajinu. Ale zároveň je to morálně posílí s tím, že pravidla se mohou porušovat, pokud máte dostatečnou sílu. To by bylo v neprospěch nás všech.
Je ten slovenský náboj Ukrajině opravdu tak důležitý? Nebo je to teď spíš symbolické?
Příspěvek Slovenska samozřejmě sám o sobě Ukrajinu nezachrání, ani ji nepotopí. Je to ale velice důležité, protože všichni zdůrazňujeme, jaký význam má jednota.
A pokud tu jednotu začneme narušovat, tak dáváme pomalu za pravdu ruským argumentům. Je potřeba se na to dívat realisticky, že je potřeba vzít v úvahu, že Rusko je velká země, která má své legitimní bezpečnostní zájmy ve svém blízkém příhraničí. Že je potřeba dát Rusku bezpečnostní garance, a pokud mu je nedáme, tak si je vezme samo.
To jsou argumenty, které rozhodně nemůžeme přijmout, pokud chceme mít svět, který je vystavěn na respektu k pravidlům.
Vítězové a poražení voleb. Resuscitace Fica, ‚drahá nevěsta‘ Pellegrini, ale i fiasko neofašistů či Kollára
Číst článek
A když politici, jako je třeba Robert Fico, možná příští slovenský premiér, říkají, že je potřeba s Ruskem začít jednat o míru, tak co to vlastně říkají?
Říkají to, co bychom si všichni přáli. Ale k tomu, aby mohla začít jednání o míru, tak musí být splněné alespoň základní předpoklady. Musí tu být dvě strany, které chtějí spolu jednat a kde alespoň jedna částečně respektuje druhou.
Když jsem měl možnost poslouchat ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova na jednání Rady bezpečnosti OSN v New Yorku, tak on popřel vůbec existenci Ukrajiny jako suverénního státu.
Proto také naprosto nechápe, proč mluvíme o ruské agresi. Protože agrese se vede proti suverénní zemi, ale on žádnou suverénní Ukrajinu nevidí. Takže ani vůbec necítí, že by Rusko porušilo Chartu OSN.
A druhá věc. Lavrov vládu na Ukrajině nevnímá jako legitimní vládu vzešlou z demokratických voleb. Ale jako loutkovou, nacistickou vládu dosazenou Západem, se kterou Rusko ani jednat nebude.
Takže představa Ruska o jednání o míru je v tom, že Rusko předloží své požadavky a svět se s nimi smíří. A tím bude dosaženo míru.
Já si myslím, že zrovna Česká republika se svojí zkušeností z Mnichova „o nás bez nás“ by neměla takový pohled, že by se jednalo o míru na Ukrajině bez Ukrajiny, na jednání o míru, připustit. Ukrajina je napadenou zemí, ona byla měla být tím, kdo stanoví podmínky příměří.
Válka se nás dotýká
Pane prezidente, jezdíte po vlastech českých, jak jste pravil v předvolební kampani, a povídáte si s občany. Cítíte už větší únavu Ukrajinou a válkou na Ukrajině, než to bylo dřív?
Fenomén únavy z války je dobře popsaný a pozorovaný při všech konfliktech, které se vedly. A v podstatě je zákonitý, nedá se tomu nijak zabránit ani předstírat, že neexistuje.
Bohužel dochází k tomu, že obrázky a zprávy, které nás před rokem a tři čtvrtě šokovaly a uváděly okamžitě v akci, dnes bereme v lepším případě jako statistiku. Zprávy o tom, že tu zahynulo tolik civilistů, tolik tam bylo zraněných, to už bereme jako součást našeho života.
NATO po padesáti letech aktualizovalo plán, jak se bránit Rusku. Pomáhal s tím Opata ze speciálních sil
Číst článek
A začínají nás mnohem víc než tohle pálit ceny pohonných hmot, potravin, možná znovu nárůstu cen energií. A válka na Ukrajině jako by nás už opravdu trochu zatěžovala.
Je to logická věc. Ale o to důležitější je, a je úlohou politiků, aby lidem připomínali, že válka je reálná, že se za ten rok a tři čtvrtě nijak nezměnila, že stále umírají lidé, kteří jsou nám kulturně velice blízko. Že ta válka probíhá kousek od nás a že nikde není psáno, že zůstane omezena na území Ukrajiny. Protože konflikt má vždycky potenciál se rozrůst.
Měli bychom to brát jako válku, která se nás bezprostředně dotýká.
A dělají to politici?
Z velké části ano. Ale bohužel jsou i takoví, kteří zneužívají právě tu únavu z války, případně individuální případy negativního chování ukrajinských uprchlíků k tomu, aby vytvářeli nálady proti Ukrajincům. Aby stavěli rovnici tak, že buď budeme pomáhat našim lidem, anebo Ukrajincům. Jako by nešlo dělat obojí zároveň.
To jsou na jednu stranu snadno, ale velice podle získané politické body.
Prezidentka Moldavska Maia Sanduová by měla být v Praze na jednání o bezpečnosti. Vy se s ní sejdete?
Sejdu se s ní, navštíví Českou republiku. Jsem za to rád. Já jsem se s ní potkal už na jednání Rady Evropy v Reykjavíku a myslím si, že podobně jako Ukrajina si Moldavsko zaslouží naši podporu.
Protože stejně jako Ukrajina je to země, která má problém s okupací části svého území. Je vystavena každodennímu tlaku ze strany Ruska i velice silné propagandě.
A je to země, která se usilovně snaží naplnit standardy, které by jí potom otevřely cestu do evropských struktur. A v tom si myslím, že by měli mít naši podporu.
Výhody letounů F-35
Česká vláda schválila nákup letounů F-35. Pokud chce Česko zajistit kvalitní obranu občanům i spojencům, tak je to dobrá akce, řekl jste jako prezident republiky. Loni jste ale říkal pro Deník, že je potřeba zvážit, zda opravdu potřebujeme 24 supermoderních stíhaček, jejichž nabídková cena určitě neklesne, protože aktuálně je po nich velká poptávka, a proto bychom měli volit gripeny. Kdy jste změnil názor?
Neřekl jsem, že bychom měli volit gripeny.
To jste Deníku řekl.
To bychom se museli podívat na kontext.
Ale pravdou je, že já jsem byl zpočátku skeptický k nákupu F-35, a to nejenom ve vztahu k pořizovací ceně. To, co mě zajímalo především, byly dvě věci.
Jednotná flotila bude odstrašující. Musíme myslet do budoucna, hodnotí generál nákup stíhaček F-35
Číst článek
Jedna je, že je to opravdu mimořádně kvalitní letoun, který rozsahem svých schopností výrazně překonává současný gripen. A mě zajímalo, jestli budeme schopni jeho schopnosti plně využít pro kvalitativní změnu celkového fungování naší armády. Jak v národním, tak v koaličním kontextu. Abychom si nekoupili něco, co potom budeme využívat z dvaceti procent, to by nedávalo smysl.
Armáda mě ujistila, že takto komplexně na to nahlíží, že mají zpracovaný materiál, který má zajistit to, aby i navazující periferie byly pořizovány souběžně s letounem tak, abychom opravdu využili maximum jeho schopností.
Moje druhé skeptické očekávání bylo v tom, jestli financování takto drahého projektu neomezí rozvoj ostatních druhů sil. Abychom na jedné straně neměli extrémně kvalitní letectvo a pak chřadnoucí pozemní vojsko, logistiku a další důležité prvky.
I to je zajištěno nejenom nedávno přijatým zákonem o dvou procentech HDP vynakládaných na obranu. Ale zároveň také tím, že armáda a ministerstvo obrany mají zpracovaný dlouhodobý plán, který s těmito výdaji počítá.
Takže jsou-li naplněna tato dvě kritéria, pak zůstávají v podstatě jenom kladné body na straně F-35. A to nejenom v tom, že to je opravdu nejkvalitnější letoun v této kategorii v současné době, ale taky, že více než polovina členů NATO, konkrétně 18 zemí, už ho buď má, anebo pořizuje a bude pořizovat.
Pak dává smysl být součástí takhle velké skupiny. Protože efektivita vložených nákladů se samozřejmě vrací ve společném výcviku, ve společném servisu, ve sdílení zkušeností z použití letounů co nejefektivnějším způsobem. To se nedá dělat, pokud máte letoun, který nikdo jiný nepoužívá, a nebo třeba jenom dvě tři země.
Vnitropolitický začátečník?
Jste půl roku ve funkci prezidenta. Jaká je česká politika zevnitř?
(mlčí) Já jsem chtěl nejdřív říct, že máme občas tendenci dívat se na to z pohledu našeho poměrně malého teritoria. A já se na to snažím dívat i trochu z kontextu srovnání se zahraničím.
Na základě prvního pohled bychom řekli, že rozhodně není dobrá. Ale když se podíváme do blízkého zahraničí, případně i vzdáleného, tak si řekneme, že na tom nejsme zase tak špatně.
Pavel: Konsolidační balíček měl být tvrdší. Novela zákoníku práce je vytloukání klínu klínem
Číst článek
Máme sice poměrně vyhraněnou vnitřní politiku. Mnoha lidem přijde, že se neustále hádáme a k ničemu se nedopracujeme. Ale když se podíváme třeba na nedávno skončené slovenské volby, tak jsme viděli, že rétorika může být ještě mnohem horší a vyhrocenější.
To, co s tím můžeme dělat, je snažit se zaprvé o věcnou diskuzi. A přispívat k ní tím, že trpělivě povedeme jednání jak na úrovni vlády a její koalice, tak opozice. O to jsem se snažil, snažím a budu se snažit i nadále.
A také že budeme celkově kultivovat náš vnitropolitický prostor. O to se snažím taky, i když samozřejmě mnoho lidí může namítat, že se to nedaří tak rychle.
Tyto vaše snahy jsou hmatatelné, protože jste se sešel s předsedou vlády Petrem Fialou (ODS) i Andrejem Babišem (ANO). Probírali jste zahraniční politiku, což je v této trojici, respektive jejich dvojici méně ožehavé téma než nějaké vnitropolitické. Máte někdy pocit, když jste mezi protřelými politiky, že na vás pořád koukají jako na vnitropolitického začátečníka?
Setkávám se s tím názorem často a je to asi naprosto přirozená věc.
Na druhou stranu, jednání, které jste zmínil, nebylo voleno s ohledem na to, že by to bylo snadnější téma než vnitřní politika. Ale bylo to krátce před summitem NATO, bylo to před uzavřením dohody o obranné spolupráci se Spojenými státy. A já jsem chtěl mít jistotu, že alespoň v základních věcech se shodneme i dlouhodobě.
Teď budeme nejspíš řešit jiná ožehavá témata, jako je stav veřejných financí, rozpočet na příští rok, konsolidační balíček. A bude jistě na místě najít alespoň základní shodu na tom, jak dál.
Nehledě k tomu, že tady máme témata, která jsou ještě dlouhodobější, jako je například chybějící strategická dlouhodobá vize. Na té bychom se měli shodnout alespoň v základním společném jmenovateli, protože není možné mít strategie, které budou šity na jedno volební období. To nás bohužel stále sráží zpátky.
Vize pro Česko
Vy se proto chystáte vytvořit si něco jako ekonomický panel podnikatelů, se kterými se scházíte, chápu to dobře? Nebo je chcete mít víc pohromadě?
Ono je to trochu jinak. Je to tak, že vědomí, že nám chybí sjednocující dlouhodobá vize, tedy to, kam chceme jít, čeho chceme dosáhnout ve střednědobém horizontu, o tom víme už dlouhou dobu.
A mnoho různých lidí, případně organizací se snažilo tento prázdný prostor vyplnit. Každý trochu po svém. Poslední viditelné pokusy byly teď na úrovni špičkových podnikatelů, kteří přišli s vizí pro průmysl 2.0. Máme tady řadu různých českých vizionářů, kteří měli nějakou představu, jak by to mělo vypadat.
Fiala: Česká ekonomika teď neumožňuje vyšší růst mezd. Znevýhodňuje nás vůči zahraničním firmám
Číst článek
Já svoji roli vidím v tom, že bych chtěl využít možnosti, které prezidentská funkce nabízí, a ty jednotlivé ostrůvky a proudy dát dohromady. K tomu se samozřejmě nabízí, že s prezidentem přece jenom mnoho lidí ochotně spolupracuje.
Vidím třeba velký průnik v tom, jak ta skupina podnikatelů vidí způsob, jak toho dosáhnout. A líbí se mi i to, že toho chtějí dosáhnout alespoň v první fázi mimo oficiální instituce.
Protože bude-li takovou věc řešit vláda, tak v našem vnitropolitickém nastavení to bude s velkou pravděpodobností opozice bojkotovat, případně hned od počátku napadat, že to nebyl jejich nápad.
Takže já bych rád přispěl k tomu, že společně se všemi těmi lidmi, kteří na tom už pracovali, dáme dohromady nějaký základ, který potom můžeme předložit k diskuzi právě na společném formátu vláda a opozice. Abychom se shodli na některých dlouhodobých strategiích, které se potom nebudou měnit s každou novou vládou.
Takže i vnitřní politika vás baví?
Hlavně v tom vidím smysl, protože není možné neustále tříštit úsilí a neefektivně vynakládat zdroje. Měl bych i konkrétní příklad. V globálním kontextu se bavíme o soupeření s Čínou, nemyslím o konfrontaci, ale opravdu ekonomické, vědecké a jiné soupeření. Máme-li v tomto soupeření uspět, tak není možné neustále tříštit síly.
Jedna z obrovských výhod Číny je v tom, že je schopna nastavit, ale hlavně dodržovat dlouhodobé strategie, ať už se týkají vzdělávání, vědy, výzkumu nebo průmyslu. To jim dává ve srovnání s námi velkou výhodu.
I na naší demokratické straně světa jsou země, které dlouhodobě mají strategie. Připomněl bych třeba Finsko a jejich vzdělávací strategii. My máme strategií poměrně hodně a mnoho z nich leží v šuplíku. Nemáme ale dlouhodobě nastavené priority, které by jednotlivé vlády přebíraly jedna od druhé a v základním směru je nijak neměnili nebo jen v konkrétních detailech. Pokud bychom takovou shodu měli, výrazně by nás to posunulo dál.
Simon jako vhodný kandidát na ústavního soudce
To je ale na delší dobu než na jedno volební období.
To samozřejmě je, a já si nedělám ambici toho dosáhnout v jednom volebním období. Já bych chtěl zahájit ten proces tak, aby se stal co nejširším vlastnictvím. Aby ho lidé nevnímali jako strategii jednoho člověka nebo ministerstva, ale jako naší českou vizi toho, kam chceme jít a čeho bychom chtěli dosáhnout, protože nám všem to něco přinese. Pak už ten vlak pojede trochu samospádem.
Rivalita, lobbing, ideologické bitvy. Proč má další Pavlův soudce kaňky na taláru?
Číst článek
A jak je to s vaším volebním období? Jedno nebo dvě?
Pokud někdo chce volebnímu období věnovat všechno, a já jsem na to připraven a myslím, že intenzita, s jakou jsem se pustil do práce, nenaznačuje, že to myslím vážně, tak je toho na jedno volební období dost. Ale jsme v prvním roce tak nepředbíhejme a počkejme, co bude po čtyřech letech.
Blíží se další slyšení v Senátu. Kandidát na ústavního soudce Pavel Simon. Jak to dopadne?
To je samozřejmě na Senátu. Já jsem k tomu přistoupil tak, že bych chtěl, aby byl Ústavní soud vyvážený. Nejen z hlediska právních odborností, ale i z hlediska osobnostních rysů, přístupů k právu, z hlediska muži, ženy, regiony, věk… Aby byl Ústavní soud pestrý, protože jenom takový soud může zajistit, že bude o složitých problémech rozhodovat vyváženě.
Soudce Simon je člověkem, který po odborné stránce splňuje všechna kritéria. Já jsem měl možnost o něm hovořit nejenom se svým konzultačním panelem, ale i s radu dalších lidí.
Mluvil jste i přímo s ním?
Samozřejmě, že ano. S každým adeptem, kterého předkládám do Senátu, jsem měl minimálně půlhodinový rozhovor jeden na jednoho.
A bylo to v poslední době nebo ještě před takzvanou kauzou Fremr? Omlouvám se za tuhle zkratku.
Bylo to ještě předtím.
Takže poté s ním už nikdo nemluvil?
Od té doby s ním asi nikdo z kanceláře už nemluvil.
Ptám se proto, že říkáte, že se chcete poučit z toho, co vyvolala nominace pana doktora Fremra.
To máte naprostou pravdu. Ten případ doktora Fremra je hodně specifický. Já si myslím, že nejenom já, ale i konzultační panel vycházel z toho, že v roce 1993 byla položena symbolická tlustá čára za minulostí tím, že všichni soudci prošli lustračním zákonem. Všechny případy, které byly sporné, byly znovu projednány, a to za účastí i nově vzniklých orgánů, které se na to dívaly z různých úhlů pohledu.
Na přelomu roku 1992 a 1993 došlo k tomu, že byla stanovena určitá míra tolerance. Ti, kteří prošli všemi síty, byli považováni za přijatelné pro budování nové české justice. Z toho jsem samozřejmě vycházel.
Fremr na přímý dotaz zamlčel, že soudil politické procesy, naznačuje senátorka Kordová Marvanová
Číst článek
Veškerá kritika k doktoru Fremrovi se vztahovala před toto období. Já samozřejmě neberu ani Senátu, ani odborné veřejnosti právo posuzovat adepta na ústavního soudce z jakéhokoliv úhlu pohledu.
Debatu, kterou jsem sledoval velice pozorně, zároveň vnímám jako velice emotivní, někdy vypjatou, často z pochopitelných důvodů. Šla ale výrazně za hranice posuzování kteréhokoliv ústavního soudce před doktorem Fremrem. Pro mě to samozřejmě poučením bylo, ale nevidím žádnou paralelu s doktorem Simonem.
Přestože jste s doktorem Simonem v poslední době nemluvil, tak jste pořád přesvědčený, že je to vhodný kandidát?
To, co jsem si o něm přečetl a poslechl v médiích, nevnímám jako jakkoliv diskvalifikující pro jeho nominaci na ústavního soudce.
OSN je potřeba vylepšit, ne opustit
Vy už jste připomněl, že jste byl na summitu Organizace spojených národů. Žijeme v komplikované době. Války, ekonomické problémy, klimatická změna… Využívá podle vás OSN všechny možnosti, které má k tomu, aby do rizikových míst a konfliktních situacích efektivně vstupovala?
My Češi jsme hodně kritičtí a hodně často děláme rychlé závěry. Když se nás někdo zeptá na OSN, tak mnoho lidí řekne, že takovou organizaci na nic nepotřebujeme, že je bezzubá, a k čemu ji vlastně máme.
Rozpočet, se kterým OSN pracuje, je menší, než mělo naše ministerstvo obrany ještě před dvěma lety. Zároveň je potřeba říct, že to je organizace, která má 193 členů. Očekávat, že se 193 států bez problému na něčem shodne a pak to bude efektivně prosazovat, by bylo dost naivní. Nemít OSN by znamenalo mnohem více chaosu, konfliktů a konfrontací. To asi nikdo z nás nechce.
Kdybychom OSN zrušili a chtěli si založit jinou efektivnější organizaci, tak pro to v současné mezinárodní situaci není žádná vůle a asi bychom se k tomu nedopracovali. Buďme rádi za to, že máme OSN, protože to je jediné globální fórum, kde se státy mohou setkávat.
Mějme na paměti to, že v některých otázkách nám může připadat neefektivní, ale není jen o bezpečnosti, i když je to jeden z jejich hlavních úkolů. OSN je také o ochraně lidských práv, menšin, kulturního dědictví, klimatu a přírody. V tom naopak dosáhla celé řady hmatatelných výsledků.
OVĚŘOVNA: Hovořil Pavel na Valném shromáždění OSN k prázdnému sálu? Na sítích se šíří fotomontáž
Číst článek
I to, co se děje v oblasti bezpečnosti, není tak úplně bez efektu, i když zrovna Rada bezpečnosti s ohledem na dva své stále členy, Rusko a Čínu, kteří mají právo veta, je v bezpečnostních otázkách v poslední době paralyzovaná.
To neznamená, že bychom to měli opustit, ale spíš vylepšit a změnit. To si uvědomují téměř všechny státy světa. Na summitu mnohokrát zaznívalo, že reformu OSN a hlavně Rady bezpečnosti musíme urychlit. Návrhy, jak to udělat, jsou na stole, státy o nich jednají. Jednání budou bolestivá, ale věřím k tomu, že v dohledné době k změnám k lepšímu povedou.
Když jste v OSN a v jednom sále jsou tak protikladné delegace, jako je třeba ruská a ukrajinská, jaká je těmi politiky hra těla? Co to ve vás dělá, když se na ní díváte?
Já jsem měl takový pocit, a seděl jsem od obou asi 10 metrů, a díval jsem se na ně velice pozorně, že se pohybujeme ve dvou paralelních světech. Prezident Zelenskyj mluvil z pozice země, která je ve válce a samozřejmě velice urgentně apeluje na všechny ostatní, aby to vnímali a aby si Ukrajina zajistila jejich maximální podporu.
Někdy to dělá velice asertivně a emotivně, což je ale vzhledem k situaci, v jaké je, naprosto pochopitelné. Ministr Lavrov mluvil asi půl hodiny a hodně citoval z charty OSN a řady dalších dokumentů, vždycky tomu dal tu ruskou interpretaci, která byla opravdu z jiného vesmíru.
Jak jsem řekl, on vůbec nepřipouští, že by Rusko jakýmkoliv způsobem porušilo Chartu OSN nebo že by porušilo jakoukoliv mezinárodní dohodu, dokonce snad ani tu bilaterální mezi Ruskem a Ukrajinou z roku 1997 o vzájemném přátelství a spolupráci, respektování hranic a tak dále.
Rusko to vnímá a prezentuje světu tak, že se chová naprosto legitimně a ten, kdo je vinen, je kolektivní Západ, který dělá všechno proto, aby Rusko srazil na kolena. Úplně ignoruje fakt, že nikdo na západě neměl jakoukoliv myšlenku intervenovat do Ruska nebo ho omezovat jeho právech.
My bychom naopak chtěli, aby pravidla, na kterých jsme se společně dohodli a před časem i se sovětským svazem a jeho nástupnickým státem Ruskem, byla dodržována.
První promluvil Zelenskyj, Lavrov nesouhlasil. Poté přesvědčoval Radu bezpečnosti o nutnosti invaze
Číst článek
Asi dvě třetiny, možná o něco více, zemí světa, chápou, že svět bez pravidel by byl mnohem nebezpečnější. Pak ale máme část zemí, konkrétně asi 50, které situaci vnímají podobně jako Rusko nebo se snaží zachovávat neutralitu z různých důvodů.
Jednou takovou zemí může být třeba Mongolsko, kde si situaci lze celkem logicky představit. Sousedíte-li několikatisícikilometrovou hranicí na jedné straně s Čínou a na druhé s Ruskem, budete vnímat realitu trochu jinak než země uprostřed Evropy. Ale i Mongolsko jednoznačně vnímá, že svět musí mít pravidla, která bychom měli dodržovat všichni.
Chystáte se vystoupit na plénu Evropského parlamentu. Co byste chtěl, aby bylo druhý den v titulcích z vašeho projevu?
No možná trošku čechostředně, aby si Evropa všimla, že Česká republika, i s využitím výsledků předsednictví EU, má promyšlenou a koordinovanou zahraniční politiku a se sebevědomím odpovídajícím vlastní váze je připravena aktivně vstupovat do řešení našich společných problémů s konkrétními návrhy, vůlí problémy řešit a jasným pohledem na to, co nás vlastně trápí. A zároveň s odvahou problémy jednoznačně pojmenovat a neschovávat se za žádné kulaté diplomatické fráze.
