Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) téměř rok prošetřovala případ možného týrání vězně v pardubické věznici. Podle informací Mf Dnes tam měli dozorci muže poutat na třeba i delší dobu než jeden den. Případ prověřovala nejprve samotná věznice, následně ho předala právě inspekci.

Jak nově zjistil server iROZHLAS.cz, inspekce nakonec došla k názoru, že se trestný čin nestal. Proto celou věc předala zpět do Pardubic. Vyplývá to ze stručné odpovědi mluvčí GIBS Ivany Nguyenové.

„Policejní orgán generální inspekce odevzdal věc, která se týkala poutání odsouzeného v pardubické věznici, služebnímu funkcionáři ke kázeňskému projednání,“ odpověděla na konci února na dotaz redakce s tím, že na pardubickém zařízení teď záleží, jak k věci přistoupí.

Podle mluvčí vězeňské služby Markéty Prunerové už ředitel o trestu pro zúčastněné dozorce rozhodl. „S příslušnými zaměstnanci zahájil řízení ve věci služebního poměru. Všichni aktéři byli kázeňsky potrestáni za porušení vnitřních předpisů,“ vysvětlila Prunerová.

Jak doplnila, trest pro dozorce nebyl nijak závažný, přihlédlo se třeba i k jejich předchozímu působení ve věznici. „Potrestáni byli písemným napomenutím. Ředitel věznice v rámci kázeňského řízení přihlédl mimo jiné i k předešlým odslouženým rokům služby daných příslušníků, kdy zohlednil bezproblémový výkon jejich služby,“ podotkla s tím, že všem potrestaným zaměstnancům věznice ještě běží lhůta pro odvolání.

Server iROZHLAS.cz kontaktoval i mluvčí pardubické věznice Zuzanu Janíkovou s dotazem, jakého přestupku se tedy tito zaměstnanci měli dopustit. Ta ale na zaslané dotazy do vydání článku neodpověděla. A na telefony nereagovala.

Poutání? Běžné...

Podle informací deníku, který informaci o údajném týrání přinesl, měl být vězeň spoutaný 25 hodin, v cele pro výkon kázeňských trestů neměl mít přes noc ani matraci. Měl být ve třetím stupni invalidity, a přesto bez umístění do specializovaného oddílu pro trvale pracovně nezařaditelné.

Mluvčí Prunerová už před rokem naznačovala, že celá věc bude patrně méně závažná. Tomu odpovídala i skutečnost, že od začátku nebyl případ vyšetřován jako týrání vězně. Ale zkoumala se správnost užití donucovacích prostředků – tedy pout či poutacích popruhů.

Věznice nechtěla případ do jeho vyšetření vůbec komentovat. Její mluvčí ale už dříve serveru iROZHLAS.cz vysvětlila, že využívání těchto prostředků je ve věznicích běžné. A to třeba i po delší dobu.

„Vězni se poutají třeba při eskortách, při přesunech po věznici a podobně. Poutací popruhy a podobně, to jsou prostředky, které se využívají na delší dobu. Když se člověk třeba sebepoškozuje nebo je agresivní vůči ostatním. Když v tom pak pokračuje i po sundání těch donucovacích prostředků, tak se znova přikládají,“ doplnila mluvčí věznice.

Případ v pardubické věznici není zdaleka prvním, kterým se musela generální inspekce v Česku zabývat. Před třemi lety začala řešit třeba incident ve věznici ve Světlé nad Sázavou, kde mělo podle závěrů inspekce dojít k fyzickému i psychickému mučení odsouzené ženy.

Inspekce stíhala sedm dozorců, a to pro zločin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení ve formě spolupachatelství.

Případ se dokonce dostal před soud, kde ve věci nakonec padl už druhý osvobozující rozsudek. Naposledy letos v polovině ledna. Státní zástupce Lukáš Vodička se přesto proti verdiktu na místě odvolal, pouze pozměnil kvalifikaci z mučení na zneužití pravomoci veřejného činitele.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít