Občanští demokraté se před dvaceti lety výměnou za místa předsedů obou komor parlamentu a další posty zavázali k podpoře Zemanova kabinetu. Největší opoziční strana také slíbila, že v následujících čtyřech letech nevyvolá hlasování o nedůvěře vládě.

„Jestliže po přečtení této dohody bude kdokoli tvrdit, že je to dohoda o zjevné nebo skryté koalici, tak lze s úspěchem pochybovat o jeho inteligenci,“ prohlásil 9. července 1998 nastávající premiér za ČSSD Miloš Zeman poté, co podepsal dokument s oficiálním názvem „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“, pro který se okamžitě vžilo označení „opoziční smlouva“.

Podpisu smlouvy předcházel pokus vítězné sociální demokracie domluvit se na koalici s dvěma menšími stranami – Unií svobody a lidovci. Pro ty bylo ale nepřijatelné vstoupit do společné vlády s Milošem Zemanem.

Na správě země se proto pro mnohé překvapivě domluvila ČSSD s ODS. Obě strany přitom před volbami vystupovaly jako nesmiřitelní rivalové, mezi kterými je jakákoli spolupráce vyloučená. Opoziční smlouva proto spustila lavinu protestů veřejnosti i ostatních politických stran, zejména Unie svobody a KDU-ČSL.

Lux: Opoziční smlouva je popření demokracie

Šéf lidovců Josef Lux tehdy smlouvu označil za popření demokracie. „Bude-li vláda Miloše Zemana vládnout velmi špatně, v neprospěch lidí této země, povede-li tuto zemi do zkázy, tak na základě tohoto závazku poslanci ODS čtyři roky této vládě nedůvěru nevysloví, prostě nechají ji vládnout velmi špatně. A dokonce se zavazují, že zabrání i někomu jinému, kdyby náhodou chtěl této vládě nedůvěru vyslovit,“ řekl Lux.

A podobně své výhrady formuloval i tehdejší prezident Václav Havel. „Mám obavu z toho, aby takováto smlouva nestandardně nazývaná smlouvou opoziční, nevedla k pouhému, ale za to trvalému rozdělení moci ve státě, k pouhému, ale zato trvalému omezení politického pluralismu a aby dobré nápady jedné či druhé strany nebyly tímto nesourodým svazkem navzájem vynulovány a nezbyla nám nakonec jen nutnost smiřovat se se špatnými nápady, které ta či ona strana ve vlastním mocenském zájmu navrhne a které strana druhá - opět jen z vlastních mocenských důvodů – přijme,“ řekl Havel v projevu v den podpisu opoziční smlouvy.

Špidla: Podepsal bych ji znovu

Autoři dokumentu ale za svým rozhodnutím stojí i po letech - například tehdejší místopředseda ČSSD Vladimír Špidla, který byl jedním z patnácti signatářů opoziční smlouvy. „Podepsal bych ji znovu, protože to bylo vyústění určité situace, která jinak neměla rozumné řešení,“ řekl Špidla v rozhovoru pro Český rozhlas. Odmítl, že by opoziční smlouva znamenala podvod na voličích. Jiné řešení situace totiž podle něho neexistovalo, protože Unie svobody a KDU-ČSL odmítly nabídku společné vlády s ČSSD. „Musím se přiznat, že jsem byl zaražený, jak rychle a snadno to odmítly,“ vzpomíná Špidla.

Dobrovolný odchod vítězné ČSSD do opozice podle něho nepřicházel v úvahu. „Odpovědnost, když vyhrajete volby, je realizovat svůj volební výsledek, a my jsme měli možnost dosáhnout menšinové vlády. A menšinová vláda není nic, co by bylo a priori zavrženíhodné. A tu menšinovou vládu jsme zabezpečili opoziční smlouvou. Samozřejmě, že byla vnímaná těžce, musím říct, že tento důsledek jsem v ten první okamžik zcela neodhadl. Neměl jsem pocit, že to bude vnímané tak zásadním způsobem,“ přiznává Špidla.

Následující čtyři roky Zemanovy vlády hodnotí někdejší místopředseda ČSSD jako úspěšné, protože vedly k dalšímu volebnímu vítězství sociální demokracie a zemi podle něho stabilizovaly.

Klaus Opoziční smlouva by byl vynikající nápad i v současnosti

A o správnosti svého postupu v roce 1998 je přesvědčený i Václav Klaus. I přes smlouvu s ČSSD byla podle něho ODS plnohodnotnou opozicí. „Opoziční smlouva byl vynikající politický nápad. Byl vynikající pro tehdejší dobu a dnešní doba o to silněji ukazuje, že by takový podobný nápad byl potřeba i v současnosti. Ta dohoda byla udělat něco pozitivního v tehdejší době a nedopustit rozhádanost, jakou vidíme dneska.“

Čtyři roky opoziční smlouvy byly podle komentátora Českého rozhlasu Radka Kubička skutečně politicky výjimečně stabilní. „Politická scéna se zklidnila. A Miloš Zeman je jeden z mála premiérů, kteří vydrželi celé volební období,“ říká Kubičko. Kritické vnímání dokumentu je ale podle něho oprávněné: „Ta smlouva přinesla korupční prostředí. Ty dvě politické strany si opravdu rozdělovaly politickou moc. Týkalo se to všech státních podniků, institucí, vysílacích rad a dalších záležitostí.“

Proti ČSSD a ODS se v době opoziční smlouvy zformovala Čtyřkoalice tvořená čtyřmi menšími stranami: Unií svobody, lidovci, Občanskou demokratickou aliancí a Demokratickou unií. Po čtyřech letech vlády ČSSD opřené o smlouvu s ODS vyhrála ve volbách opět sociální demokracie, v té době už ovšem vedená Vladimírem Špidlou, který opoziční smlouvu znovu uzavírat nechtěl. „Ta situace opravdu směřovala k tomu, že si politickou scénu rozparcelují dvě politické strany. To jsem považoval za nesprávné, proto jsem to taky odmítl jako princip, i když situačně v roce 1998 to bylo řešení,“ vysvětluje Špidla. ODS po volbách v roce 2002 přešla do klasické opozice.

Zdeňka Trachtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít