Ve věku nedožitých 60 let zemřela Vlasta Holubová, bojovnice za spravedlnost pro oběti nedobrovolné sterilizace. Sama se však odškodnění ve výši 300 tisíc korun nedožila. Její žádost skončila u Nejvyššího správního soudu. Holubová byla jednou z 1157 žadatelek o náhradu za protiprávní zákrok.

Praha 6:00 12. srpna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Udělali to, protože chtěli snížit populaci Romů. Byla to potupa, i v rodině, protože mezi Romy je žena bohatá tím, že rodí, tím, že má děti, a je za to uctívaná,“ řekla v únoru redakci iROZHLAS.cz Vlasta Holubová, jedna z 1157 žadatelek o odškodnění za protiprávní sterilizaci.

Paní Holubová byla v roce 1988 ve věku 24 let sterilizovaná proti své vůli v ostravské nemocnici Fifejdy.

V lednu 2022 požádala ministerstvo zdravotnictví, které má agendu odškodnění v gesci, o vyplacení 300 tisíc korun na základě zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám, které byly sterilizovány v rozporu s právem.

Její žádost byla ale o dva a půl měsíce později zamítnuta. Ministerstvo zdravotnictví to odůvodnilo skartací její zdravotní dokumentace, kterou pro přiznání odškodnění vyžaduje, a odmítlo vzít v potaz další důkazy, které paní Holubová doložila v rámci odvolání (rozkladu) proti tomuto rozhodnutí.

Za pravdu jí dal až Městský soud v Praze, který nařídil, aby se ministerstvo touto záležitostí znovu zabývalo.

Vlasta Holubová se ale zadostiučinění nedožila. Na konci července ve věku nedožitých 60 let po dlouhé nemoci zemřela. Její žádost o odškodnění momentálně leží u Nejvyššího správního soudu. Do jaké míry je nárok na odškodnění předmětem dědictví, zatím není jasné.

Skartované důkazy

Holubová však není jedinou obětí, která spor o odškodnění s resortem zdravotnictví dotáhla až k soudu. Advokát David Strůpek, který Holubovou zastupoval před soudem, redakci iROZHLAS.cz potvrdil, že podobných příběhů má na stole více.

„Příběhy obětí, které mi prošly pod rukama, jsou dost podobné v tom, že většina z obětí nemá zdravotní dokumentace nebo měla k dispozici jen její část,“ popsal Strůpek s tím, že řada nemocnic, kde byly nezákonné zákroky prováděné, zdravotní dokumentaci jakožto důkaz nezákonného zákroku skartovala. „Ministerstvo se k tomu staví tak, že pokud se nenašla dokumentace, tak není důkaz, že sterilizace byla protiprávní,“ dodal obhájce.

Z rozsudků soudů ale podle Strůpka vyplývá, že ministerstvo zdravotnictví jedná příliš přísně. „Soud vyslovil, že ministerstvo zdravotnictví postupuje příliš striktně, že vyžaduje příliš přísné důkazní břemeno od žen, které tvrdí, že jejich sterilizace byla protiprávní.“ 

Mluvčí resortu Ondřej Jakob však odmítá, že by ministerstvo nebralo v potaz i jiné důkazy než jen zdravotní dokumentaci. „V případě skartace zdravotnické dokumentace vyzývá MZČR žadatelky k prokázání nároku jinými důkazními prostředky,“ sdělil Ondřej Jakob redakci v zaslaném e-mailu.

Anna Štefanidesová z neziskové organizace Liga lidských práv vypočítává, že zamítavých rozhodnutí ministerstva zdravotnictví z důvodu skartované zdravotní dokumentace jsou desítky. „Jiné důkazy než zdravotnická dokumentace byly zatím uznány jen v jednotkách případů,“ řekla v únoru serveru iROZHLAS.cz. Za svým tvrzením si stojí i dnes.

Příběh Vlasty Holubové

Na život paní Holubové zavzpomínala její dlouholetá přítelkyně a další bojovnice za odškodnění pro stovky obětí Elena Gorolová. „Vlasta byla jedna z prvních deseti žen, které za odškodnění začaly bojovat. Účastnila se různých akcí, pravidelně chodila na schůzky. Přitom byla po celou dobu nemocná. Jejím cílem bylo se odškodnění dožít,“ vylíčila Gorolová.

Peníze nepomohou k tomu, abych se cítila normálně, říká poslední známá oběť nucené sterilizace

Číst článek

Holubová se o tom, že jí byla provedena sterilizace, dozvěděla až pět dní po zákroku, když si uprostřed noci šla do sesterny pro prášky na bolest.

„Nemohla jsem spát a prosila sestřičku, aby mi dala něco na bolest. Řekla mi, že mi žádné prášky dát nemůže, a litovala mě za to, že mi byla udělaná sterilizace. Já nevěděla, co to znamená, tak mi to vysvětlila,“ vylíčila v únoru serveru iROZHLAS.cz.

„Byl to pro mě šok, celou noc jsem nemohla spát, ráno jsem popadla novorozenou dceru, zavolala taxíka a odjela domů. Prakticky jsem utekla,“ vzpomíná na události z konce 80. let Holubová. Ještě dlouho po zákroku se potýkala se zdravotními problémy.

Cílem protiprávních sterilizací se staly tisíce žen. Protiprávního zákrok cílil především na ty romského původu. O jejich odškodňování se začalo mluvit až v poslední době.

„Tři sta tisíc není velká částka. Není to nic ve srovnání s tím, jaké jsme my ženy měly trauma,“ netajila se názorem na rozhodnutí ministerstva Holubová.

Dlouhé čekání

Kompenzace od státu se podle Gorolové stejně jako Vlasta Holubová nedožily i další ženy. „Je také řada žen, které se obávají, že se toho nedožijí. Obrací se na mě s tím, že se bojí, že zemřou dřív, než dostanou odpověď od ministerstva,“ popsala.

Některé z obětí nedobrovolného zákroku čekají podle Gorolové na odpověď ministerstva více než rok, ačkoliv zákonem stanovená lhůta jsou dva měsíce.

Ministerstvo zdravotnictví se hájí tím, že žádostí je hodně. „Důvodem je zejména fakt, že podaných žádostí je po celou dobu významně více, než bylo původně předpokládáno. Celkový odhadovaný počet dle důvodové zprávy k zákonu byl 400. Aktuálně evidujeme přes 1000 žádostí,“ sdělil redakci iROZHLAS.cz mluvčí resortu Ondřej Jakob. „Pro řádné vyřízení žádostí je ve většině případů potřebná i spolupráce s jinými institucemi a s vlastními žadatelkami,“ dodal.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít