Peníze nepomohou k tomu, abych se cítila normálně, říká poslední známá oběť nucené sterilizace
„Já nevěděla, co to je sterilizace. Měla jsem bolesti a chtěla, aby to už bylo za mnou, abych měla klid,“ líčí Simona Milenková, poslední známá oběť nucené sterilizace v Česku. V minulém roce se nakonec dočkala „finanční omluvy“, ministerstvo zdravotnictví jí poslalo třistatisícové odškodné. „Jsem žena, která už nemůže rodit. Odškodnění stačí, abych pomohla dětem, ale mně ty peníze nepomohou,“ popisuje Milenková.
„To jsme tu ještě byli všichni, i s manželem,“ vzpomíná osmatřicetiletá Simona Milenková a ukazuje na zarámované rodinné fotky zavěšené nad gaučem. V prosvětleném obývacím pokoji vypráví svůj příběh poslední známé nedobrovolně sterilizované ženy. Z vedlejší kuchyně se ozývají hlasy dvou mladých dívek, dcer paní Milenkové. Připravují večerní svačinu nejmenší člence žatecké domácnosti: tříleté vnučce Biance.
„Do teďka nechápu, proč to udělali,“ přemítá už s vědomím, že ministerstvo zdravotnictví uznalo, že v jejím případě nemocnice pochybila. Podle zjištění serveru iROZHLAS.cz totiž na jejím účtu v minulém roce přistálo 300 tisíc jako odškodnění za nezákonný zákrok.
Třináct let stará operace
Když jí bylo 25 let, nastoupila Milenková do žatecké nemocnice na plánovaný císařský řez. Ještě než zamířila na sál, musela vyplnit a podepsat řadu dokumentů. Svou parafu připojila i k papíru, který bychom mohli zjednodušeně nazvat: souhlas se sterilizací.
O tom, že žatecké nemocnici schválila proceduru, kvůli které už nikdy nebude moct mít děti, se dozvěděla až od své maminky, která ji v porodnici druhý den po porodu navštívila. „Já nevěděla, co to je sterilizace. Měla jsem bolesti a chtěla, aby to už bylo za mnou, abych měla klid,“ vzpomíná po třinácti letech Milenková.
Sterilizace z důvodu romského původu: ministerstvo ale ženě odmítlo přiznat odškodnění
Číst článek
„Maminka mě druhý den po císaři navštívila a ptala se doktorů, jestli je všechno v pořádku. Doktoři jí řekli, že ano a že už nikdy nebudu moct mít děti. Když mi to maminka řekla, rozbrečela jsem se. Hrozně moc jsme s manželem chtěli mít syna,“ popisuje Milenková.
O děti se stará sama, protože jí v listopadu 2019 zemřel manžel. Předávkoval se léky. „Manžel chápal, možná lépe než já, co se v nemocnici stalo. Hned začal dělat bugr, musela ho odtamtud odvést policie. Potom už se mi ten život komplikoval. Cítila jsem se bezcenná. Jako že já mu toho syna nemohu dát,“ vzpomíná Milenková. Dodává, že nebýt sterilizace, tak je její muž naživu.
„Manžel se tehdy zamotal do špatné party, začal brát drogy, hledali jsme řešení, aby se šel léčit, ale už prostě nechtěl. Pak zemřel. Markétce (nejmladší dcera paní Milenkové – pozn. red.) bylo v té době 10 let. Byla moc malá.“
Příběh Simony Milenkové v březnu 2021 doložil a ověřil Deník N spolu s Vice World News jako poslední známý příklad nedobrovolné sterilizace. Ty se děly na území Československa a později Česka od roku 1966 do roku 2010.
Problémy s odškodněním
V červenci 2021 byl v Česku schválen zákon, který obětem nedobrovolné sterilizace přiznal odškodnění 300 tisíc korun. Zákon se týká obětí, které byly sterilizovány v rozporu s právem v letech 1966 až 2012.
„O možnosti požádat o odškodnění jsem se nedozvěděla od svého gynekologa ani jinde. Kdyby mi to neřekly jiné ženy, tak o tom nevím,“ líčí Milenková. Na sociální síti Facebook se Milenková nakontaktovala mimo jiné na Elenu Gorolovou, dlouhodobou bojovnici za práva obětí nedobrovolné sterilizace. Ačkoliv se nikdy nepotkaly osobně, paní Gorolová pomohla Milenkové doložit důkazy a sepsat žádost na odškodnění, protože byla sterilizována v rozporu se zákonem.
Čekání na odpověď
Na odpověď ze strany ministerstva zdravotnictví čekala čtyři měsíce. „Nevím, proč to trvalo tak dlouho, a doteď nevím, proč se mi to stalo,“ říká Milenková, která je jen jednou z 525 žen, které si ke konci letošního ledna o odškodnění požádaly.
Dle Ondřeje Jakoba, mluvčího ministerstva zdravotnictví, bylo vyřízeno 404 žádostí, 243 žádostem úředníci vyhověli a 161 zamítli, zbylé na úřední razítko stále čekají.
Až do roku 2010
Od roku 1979 také běžel státní program finančních pobídek, které měly romské ženy k podstoupení sterilizace motivovat. Cílem bylo regulovat porodnost romské komunity tak, aby nepředstavovala „sociální riziko“. Přestože stát vyhlášku obsahující finanční pobídky ke sterilizaci zrušil v roce 1993, doktoři v nedobrovolných zákrocích pokračovali ještě v novém tisíciletí.
Na to, že resort zdravotnictví nedodržuje zákonem uloženou lhůtu 60 dnů pro vyřízení žádostí o odškodnění a příliš formalisticky přistupuje k posuzování žádostí, upozornili zástupci neziskových organizací zaměřených na lidská práva již loni v srpnu otevřeným dopisem adresovaným premiérovi Petru Fialovi (ODS) a ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09).
Milenková sice odškodnění dostala, ale to podle ní nic nemění na tom, že další dítě už nikdy nebude mít. „Jsem žena, která už nemůže rodit. Odškodnění stačí, abych pomohla dětem, mohu je díky tomu nějak zajistit, ale mně ty peníze nepomohou k tomu, abych se cítila normálně,“ popisuje Milenková.
Porodnice v žatecké nemocnici už nefunguje. Zřizovatel - město Žatec - zavřelo oddělení na jaře 2018.
Sterilizace jako podmínka
V roce 2022 bylo podle Jakoba obětem nedobrovolné sterilizace vyplaceno 50,1 mil. Kč. Na rok 2023 je na odškodnění v rámci rozpočtu připraveno 20 milionů korun a v případě potřeby bude tato částka navýšena.
Příběh Simony Milenkové je sice posledním známým případem nucené sterilizace, ale příběh české sterilizační politiky tím nekončí. Česko dodnes čelí mezinárodní kritice kvůli zákonu, který sterilizací podmiňuje úřední změnu pohlaví.
