Obchodníci volají po definici českého výrobku. Legislativa ho nezná, upozorňují
Tuzemské výrobky mají Češi ve stále větší oblibě. Podle průzkumu pro Asociaci malých a středních podniků dává koupi českého výrobku přednost pětasedmdesát procent lidí. Definici toho, co je český výrobek, přitom legislativa nezná.
Někteří obchodníci volají po přesné definici, co znamená český výrobek. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeňka Juračky totiž tento výraz oficiálně neexistuje: „Do dneška není legislativně potvrzené, co to je český výrobek.“
Podle Juračky to také brání rozšiřování ověřených značek. Předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček má ale v tom, jak poznat český výrobek a českého výrobce, jasno:
O potřebě definice pojmu český výrobek se zajímala redaktorka Václava Marešová
„Pokud výrobek, který je zde produkován producentem, který zde má sídlo, a tento producent se zásadní měrou spolupodílí na hrubém domácím produktu – zaměstnává zde tuzemské pracovníky, platí zde daně z příjmu, potom se domníváme, že by se mohlo jednat o českého nebo tuzemského výrobce.“
Potvrdil to i právní poradce časopisu dTest Miloš Borovička.
„Český výrobek by měl být skutečně vyroben na území České republiky – to je logické – a z takových surovin, které se tady pěstují, vyrábí z převážné části,“ řekl Miloš Borovička.
Český původ zboží by měl podle něj garantovat především výrobce, neboť právě on skutečně zná materiály, ze kterých vyráběl. Prodejci jsou podle jeho slov většinou závislí buď na distributorovi, nebo na výrobci.
Právní poradce časopisu dTest Miloš Borovička mluví o českých výrobcích ve Stalo se dnes na Radiožurnálu
Skutečnost, že čeští zákazníci mají rádi české výrobky, se někdy snaží zneužít i nepoctiví obchodníci, kteří se u dovážených výrobků snaží vzbudit dojem, že jsou tuzemské.
„Bylo by potřeba, aby se zákazník naučil rozlišovat triky obchodníků, kteří ho lákají k nákupu takzvaných českých značek nebo českých výrobků, od vlastní zkušenosti,“ říká Juračka a dál vysvětluje:
„Je potřeba se orientovat podle oficielních českých značek a trošku pochopit producenta, který se mi snaží něco vnutit, a mezi řádkami číst, kam asi směřuje.“
