Energická blondýna Naďa Tomčíková se 8. srpna 2008 vracela domů z lázní. Byla ve druhém vagonu, když uslyšela náraz a lidé začali ve vlaku doslova létat. Vlak u Studénky totiž narazil do právě zříceného mostu.

„Bylo to jak zpomalený film, po tom nárazu tam bylo tam naprosté ticho,“ vzpomíná.

I když byla sama zraněná a v šoku, jako zdravotní sestra nezaváhala a okamžitě začala lidi ošetřovat. Mnoha cestujícím tak zachránila život. „Ti lidé krváceli, byly tam naraženiny, jeden pán nemohl dýchat, měl něco s žebry, další člověk měl úraz hlavy,“ popisuje Tomčíková a ještě teď se jí chvějí ruce.

Dráhy daly 14 milionů, dostaly 52 milionů korun

České dráhy tehdy tvrdily, že považují za svou morální povinnost postarat se o své zákazníky. Nakonec státní dopravce vyplatil zraněným nebo pozůstalým dohromady 14 milionů korun.

„České dráhy vyplatily pozůstalým a zraněným cestujícím, kteří svůj nárok uplatnili a doložili, částky, které byly v souladu s právní úpravou,“ říká mluvčí drah Monika Bezuchová.

Od zhotovitele mostu - firmy Eurovia - přitom mimosoudně České dráhy získaly částku mnohem vyšší. Konkrétně 51 milionů 600 tisíc korun. Firma Eurovia, dříve Dopravní stavby Ostrava, nechtěla komentovat, za co drahám peníze vyplatila. V e-mailu mluvčí firmy Iveta Štočková napsala, že Eurovia nezapomněla ani na poškozené.

„Firma vyplatila zraněným a pozůstalým události ve Studénce jednorázovou finanční výpomoc, nikoliv odškodnění. Na této výpomoci jsme vyplatili několik milionů korun. Jelikož soud v této záležitosti ještě neskončil, nebudeme se k jeho průběhu ani k navazujícím záležitostem vyjadřovat,“ napsala mluvčí.

Zdravotní i psychické problémy přetrvávají i po letech

V mezinárodním rychlíku zemřelo osm lidí a stovka se jich zranila. I po letech mají lidé z vlaku zdravotní problémy a psychické následky. Naďa Tomčíková, která žije v malém svitavském bytě a pečuje o svoje nemocné rodiče, má kvůli nehodě problémy s páteří. A i po letech se vlakem bojí jezdit.

„Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem nasedla. Ale musela jsem, chtěla jsem to překonat kvůli vnoučatům. Teď už nemám hrůzu nasednout, ale vadí mně brždění, vadí mi to skřípění,“ vysvětluje Tomčíková.

Ježdění vlakem dlouhou dobu vadilo i nejmladší zraněné - Lucii Opálkové. Bylo jí tehdy deset let. Dodnes má problémy, protože málem přišla o nohu. Kvůli nehodě se jí zúžil okruh toho, čím se může živit. „Doživotně bude mít skoliózu a nebude moct mít práci, kde by mohla stát na nohách. I podle toho jsme vybírali střední školu, aby měla sedavé zaměstnání,“ říká její matka Lenka.

Mluvčí Českých drah Bezuchová říká, že pokud lidé chtěli větší odškodné, tak se měli soudit.

„České dráhy nejsou v tomto případě viníkem, resp. odpovědným subjektem. Naopak, jsou v pozici dalšího poškozeného. V případech, kdy poškození požadovali zaplacení vyšších částek, než které České dráhy, mohly podle platných právních předpisů vyplatit, bylo nutné, aby se se svým nárokem obrátili na občanskoprávní soud. České dráhy jsou připraveny pravomocné soudní rozhodnutí samozřejmě respektovat,“ uvedla Bezuchová.

Podle Petra Šustka z pražské právnické fakulty by měly primárně odškodňovat právě České dráhy, i když nejsou viníkem nehody.

„České dráhy jsou provozovatelem dopravního prostředku a škoda nastala v něm. Primárně by proto pro poškozené měl být subjekt České dráhy a ty by se posléze mohly hojit na tom, kdo tu situaci zavinil,“ myslí si právník.

Případ rozplétá soud už od roku 2011. Na lavici obžalovaných je celkem deset lidí. A to nejen z Eurovie, ale i z firmy Bögl a Krýsl, která se také podílela na stavbě zříceného mostu. Zranění a rodiny pozůstalých stále doufají, že odškodnění získají, až se najde viník nehody. A že jim další peníze vyplatí buď České dráhy, nebo firmy, které se na stavbě podílely.

„Mluvčí drah vždycky vždy říkal, vždycky, že dokud nebude ukončeno soudní jednání, nemůžeme nic požadovat,“ vzpomíná Tomčíková.

I když soud skončí a najde se viník, není úplně jasné, zda lidé opravdu nějakou satisfakci dostanou. Případ se totiž táhne dlouho a jejich nároky tak mohou být promlčené. „Bohužel, je to pravděpodobné,“ přiznává i sama mluvčí drah Bezuchová.

Naďa Tomčíková získala za svoji statečnost titul Žena regionu. Dosud je ale zklamaná z toho, jak se celá kauza vleče. „Za tu dobu ti lidé prošli tak strašnou hrůzou, jejich rodiny prošly hrůzou. Učí se znovu žít. Jestli se to uzavře za devět nebo deset let, je to jedno, ti lidé jsou tak strašně zklamaní,“ říká Tomčíková.

Andrea Brtníková, Markéta Chaloupská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít