Stěžovatelka je matkou nezletilé dcery, která byla rozsudkem okresního soudu v roce 2012 původně svěřena do její výchovy, odvolací soud ale stanovil střídavou péči. Proti tomu se matka bránila ústavní stížností, kterou ale v roce 2014 ÚS odmítl.

Poté matka požádala o změnu a okresní soud dceru znovu svěřil do její péče. Odvolací instance pak ale zase verdikt změnila na péči společnou. Matka podala druhou ústavní stížnost. Tady už Ústavní soud dospěl k závěru, že je důvodná.

Podle ÚS se odvolací soud řádně nezabýval otázkou, jaký může mít režim střídavé péče a docházka do dvou základních škol (vzdálených od sebe 300 km) dopad na psychický vývoj nezletilé a dostatečným způsobem nezohlednil závěry znalkyně, pedagogicko-psychologické poradny ani zprávy ze základní školy.

„Není dostačujícím zjištění, že nezletilá režim střídavé péče a docházku do dvou základních škol zvládla. Je třeba zkoumat, jaký má tento režim vliv na její soukromý život, zda nezletilá prožije šťastné a spokojené dětství či zda má možnost stýkat se se svými vrstevníky a být součástí kolektivu,“ uvádí ÚS v nálezu.

Připomíná, že podle znalkyně není střídavá péče realizovaná za stávajících podmínek v zájmu nezletilé. „Neboť tlak, kterému nyní nezletilá čelí, ji nepřiměřeně zatěžuje a poškozuje ve vývoji, nezletilá cítí vysoký podíl odpovědnosti za fungování střídavé péče, úzkostně se snaží uspět a vyhovět očekávání dospělých osob a nikoho nezklamat,“ píše se ve zprávě.

Při dalším rozhodování o případné změně výchovných poměrů budou podle ÚS soudy povinny zabývat se všemi výše naznačenými otázkami a zohlednit též aktuální psychický stav nezletilé.

ČRo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít