Pět let od atentátu na maltskou novinářku. Politici nesnesou, když je kritizuje žena, říká její syn
Před pěti lety, 16. října 2017, nasedla do auta, ve kterém byla nastražená bomba. Maltská novinářka Daphne Caruanová Galiziová na místě zemřela. Ve své práci se zabývala korupcí vlády, praním peněz a oragnizovanou trestnou činností. Vyšetřování stále není u konce, za dosažení spravedlnosti bojují její tři synové a manžel. „Nikdy jsem si nemyslel, že se to tak potáhne. Máme tolik důkazů,“ podotýká v rozhovoru pro iROZHLAS nejstarší syn Matthew.
Jak po pěti letech pokračuje vyšetřování?
Soud s nájemnými vrahy, kteří do auta nastražili bombu a spustili ji, má začít tento měsíc. Zbytek termínů soudů neznáme. Musí být oddělený soud pro hlavního organizátora Yorgena Fenecha a taky pro lidi, kteří bombu poskytli. Pravděpodobně by měly začít příští rok.
(V pátek, poté co se rozhovor uskutečnil, byli dva muži obžalovaní z vraždy maltské novinářky odsouzeni, dostali každý 40 let vězení. pozn. red.)
DAPHNE CARUANOVÁ GALIZIOVÁ
byla maltská novinářka a bloggerka. Intenzivně se zabývala korupcí, praním peněz, organizovanou trestnou činností, prodejem občanství a účastí maltské vlády na kauze Panama Papers. Kvůli své práci čelila pronásledování a výhrůžkám. Před pěti lety ji 16. října zabil výbuch bomby, která byla nastražena v jejím automobilu. Způsob, jakým maltské orgány postupovaly při vyšetřování její vraždy, vyvolal skandál, který vedl až k odstoupení premiéra Josepha Muscata.
Očekával jste takový vývoj?
Je to až moc dlouhé. Nikdy jsem si nemyslel, že se to takhle potáhne, když vezmu v potaz to, že máme tolik důkazů. Nájemní vrazi byli zatčeni už v prosinci 2017, nedlouho po atentátu. Myslel jsem si, že bude po všem jen o několik málo měsíců později.
Společně se svými bratry jste Nadaci Daphne Caruana Galizia založil proto, aby se podobná vražda už nikdy nestala. Je to pravděpodobné?
Když na to budeme sami, tak je to téměř nemožné. Pokud se ale věci změní, šance zastavit vraždy, jako tu, která potkala moji matku, je.
Nejdříve na Maltě, potom v Evropské unii a nakonec na celém světě. Nejdříve se ale autority Evropské unie musí zlepšit v boji proti organizovanému zločinu a korupci. Momentálně členské země nedělají dost.
Je situace na Maltě pro novináře příznivější?
Řekl bych, že od vraždy mojí matky jsou na tom novináři hůř. Bez ní je situace horší pro všechny, i když moje země dostala určitou lekci.
Některé věci se zlepšily, ale pozice novinářů zůstává stejná. Máme data o útocích na novináře, o jejich vraždách. Většinou je zaznamenáváme u těch, kteří pokrývají politická témata a korupci.
'Blogující fúrie.' Zavražděná novinářka Galiziová odkrývala kauzu Panama Papers i korupci na Maltě
Číst článek
Novináře by měly chránit především autority. Pokud jejich texty čtou a nedělají, co je potřeba – nevyšetřují a nejsou spravedlivé – pak jsou nebezpečí vystaveni novináři. Největší hrozbou žurnalistiky je nečinnost, zejména když se jedná o korupci.
Situace je horší
Navázal někdo na práci vaší matky?
Žádný novinář nemá tak unikátní zdroje, jako měla ona. Myslím tím nezávislost takového druhu. Z hlediska médií je Malta v současnosti v horší situaci než dříve.
Díky našim kampaním a úsilí se ale zvýšilo povědomí o důležitosti žurnalistiky. Individuální novináři jsou v menším riziku než byla matka, ale neznamená to, že se situace zlepšila. Pořád je tu spousta práce.
Změnila maltská vláda během posledních pěti let své praktiky?
Je tu určitě méně vládních úředníků, kteří novináře napadají, ale to je kvůli tomu, že matka Daphne byla hlavním terčem. Když je po smrti, tak se logicky zmírnil i počet útoků.
Na Maltu se také upírá větší mezinárodní pozornost, proto jsou politici opatrnější a věci dělají diskrétněji. Blokují přístup k informacím, nepořádají tiskové konference, neodpovídají na otázky novinářů. Tohle pořád pokračuje.
Vaše matka byla první, která upozornila na plán vlády prodávat pasy bohatým cizincům, kteří nepocházejí z Evropské unie. Koncem září Evropská komise oznámila, že případ předala Soudnímu dvoru Evropské unie. Jste rád?
Ano, je to velký úspěch, ačkoliv se to mělo stát už dávno. Komise to měla udělat hned, jak to bylo oznámeno.
Co se totiž stalo, je, že ostatní členské státy viděly, že s tím Komise nic nedělá a začaly to dělat taky, například Kypr a Bulharsko. Maďarsko zase začalo obchodovat s vízy. Myslím, že rozhodnutí Komise potvrzuje pravdivost tvrzení mé matky.
Jako připomínku pěti let od vraždy pořádáte dvoutýdenní festival. Co je hlavní myšlenkou?
S nápadem přišel mladý aktivista Euchar Gravina, hudebník žijící v Londýně. Je to všechno jeho iniciativa, staral se o logistiku, marketing, spolupracoval s dalšími neziskovými organizacemi.
Chceme ocenit matčinu práci a zavzpomínat na ni. Festival se zabývá několika tématy – investigativní žurnalistikou či ženskými novinářkami.
Jednou z účastnic panelu věnovaného ženám byla i Rana Ajubová z Indie, která už několik let čelí kyberšikaně, výhrůžkám smrtí, po internetu také kolovalo falešné porno video s jejím obličejem. Bojíte se, že by se tato nenávist mohla z online prostředí přenést i do reality?
Je to příšerné. Neskutečně příšerné. Stoprocentně si myslím, že útoky online se do reality často přesouvají. Zejména v případě ženských novinářek. Je v nebezpečí, o tom nemám pochyb. To stejné se ale děje i dalším ženám, jen se o tom nemluví. Většinou po online útocích přirozeně následuje i fyzické násilí, tak to většinou je.
Obrátila se na vás Rana s pomocí? Vaše nadace pomáhá novinářům nejen s bojem proti korupci, úplatkům a s právními spory, ale také poskytuje mentální pomoc.
S Ranou někdy mluvím, ale pomoc jí poskytují organizace s větším finančním kapitálem, například Reportéři bez hranic, Komise na ochranu novinářů a tak dále. Dělají opravdu důležitou práci.
Odpovědná má být vláda
Jak se ženy proti online útokům můžou bránit? Předpokládám, že mít soukromé účty na sociálních sítích nepomáhá...
To by bylo extrémní řešení, protože přítomnost v online prostoru je pro novináře velmi důležitá. Potřebujete sdílet svou práci, aby se dostala k vašim čtenářům, zároveň vás jejich prostřednictvím kontaktují zdroje. Je to část naší práce.
Měsíc do prezidentských voleb v Brazílii. Uráží nás, protože jsme ženy, říká novinářka o Bolsonarovi
Číst článek
Nevýhodou je, že vám budou chtít život na sítích znemožnit nebo co nejvíce znepříjemnit. Úplně vás z digitálního prostoru vytlačit. Indická vláda by si přála, aby Rana smazala svůj twitterový a facebookový účet. Nemohla by se spojit se svým publikem a nemohla by pracovat jako novinářka.
Myslím, že řešení je opravdu odpovědností vlád. Když je to v některých případech samotná vláda, která novináře obtěžuje a zastrašuje, je na ostatních organizacích i jednotlivcích, aby se za ně postavili.
Na problém musí samozřejmě upozorňovat a vlády kritizovat. Příště byste to totiž mohla být vy, a tak je důležité, aby se novináři za své kolegy uměli postavit.
Vidíte mezi ženami, které se panelu zúčastnily, nějaké paralely? Proč jsou zrovna ony terčem útoků?
Je to kombinace několika faktorů, ale především píšou a mluví o mužích ve vysokých funkcích – politicích, byznysmenech. Ti nesnesou, že je kritizuje žena. To byl zcela jistě i případ mé matky. Dělala si z nich legraci, odkrývala jejich skandály. A to zraňovalo jejich ego.
Napadali ji, protože byla žena?
Přesně tak. Uchylovali se k urážkám na základě genderu. Už jste zmínila třeba falešná porno videa, sexistické komentáře. Toto funguje pouze u žen, u novináře je to zcela nemyslitelné.
Na co jste nejvíce pyšný?
Na důležitost toho, co moje matka rozkrývala. Když jí vyhrožovali, nezáleželo na tom, co si na ni vláda ani lidé, které vyšetřovala, vymyslí. Nenechala se šikanovat a pracovala až do poslední chvíle. Jediná věc, která ji mohla zastavit, byla bomba nastražená v autě...
