Jak se vám podařilo udržet se deset a půl let v tak horkém křesle? Ze začátku to vypadalo, že vás čeká pár měsíců.
Ministr Richard Brabec (ANO) mě nejdřív jmenoval jen na rok a myslím, že je to tím, že i on vydržel dvě volební období. To také není úplně normální u ministra životního prostředí, možná u žádného ministra. V tom je ta výjimečnost.

Takže celkem nudné vysvětlení, zásluha ministra?
Vždycky je to zásluha ministra.

Umíte s nimi vycházet?
Já bych řekl, že jsme měli štěstí, že všichni ministři byli naladění k ochraně přírody.

Máte pocit, že se Šumava stala nudným tématem, že už se o ní mezi politiky skoro nemluví, nikdo sem nepořádá spanilé jízdy, nikdo nepořádá protestní pochody ani se nepřivazuje ke smrkům?
Zaplaťpánbůh se stala nudným politickým tématem. To byl trošku můj cíl, ale netušil jsem, jestli se povede. Na druhou stranu si myslím, že Šumava je stále víc vzrušujícím tématem kvůli divoké přírodě. Je krásná, tajemná, svým způsobem nebezpečná. Takže se to přepólovalo a Šumava vzrušuje úplně jinak.

Kdo v tom sehrál největší roli?
Sama příroda. Když jsme spolu mluvili před deseti lety, to bylo v době, kdy spousta lidí pořád viděla Šumavu jako suché telegrafní sloupy, jeden vedle druhého, spoušť, prostě katastrofu. Jenže od té doby je vidět, že les zase roste a že se žádná kůrovcová katastrofa neudála. Šumavský les je strukturovaný, bohatý. Tady se to děje samo, les se sám obnovil.

Obnovil se i vztah lidí k lesu?
Určitě. „Mrtvoly“ stromů se staly stravitelnější, jsou víc součástí přírody. A hlavně les roste. Když se díváte na les po kůrovci, je celý šedý. Jenže stromy, které přežijí, a je jich relativně dost, jsou schované za mrtvými soušemi. Jakmile se souše rozpadnou a opadají, nejednou vidíte tu jeden stromek, tam další, tamhle skupinu. Náhle to vypadá jako na fotkách z Kanady. To se lidem líbí. Kvůli těm scenériím se na to chodí dívat. Není to taková nuda, jako když jdete několik kilometrů souvislým smrkovým lesem.

To znamená, že Šumava zůstane u toho, že se lesy budou samy obnovovat? Už se nemůže stát nic, co by to změnilo?
Stát se může leccos. Ale pokud se nezmění nic zásadního, to znamená, že nepřijde taková bída, že lidi budou potřebovat dřevo a půjdou pro něj kamkoli, pokud budeme žít v normálním světě, jako jsme žili doposud, tak myslím, že bude Šumava stále divočejší. Atraktivnost je v té divokosti.

Takže má i současný ředitel perspektivu?
Současný ředitel se chystá pomalu do důchodu. Mám to za tři roky a to uteče jako voda. Vždycky záleží na ministrovi, který mě jmenuje nebo odvolá.

Tak jinak. Má divočina na Šumavě perspektivu, je to už navždycky?
To je právě na tom kouzelné, že to nikdy není navždycky. Ze začátku se tomu říkalo experiment, divočina zabírala deset procent území parku. Dneska se tomu experiment neříká. Máme už pětačtyřicet procent bezzásahového území, které necháváme být, což je obrovská rozloha. Zatím postupně plníme to, co jsme si domluvili v zásadách péče, že do roku 2035 bude bezzásahové území tvořit přes padesát procent rozlohy Národního parku. To je můj cíl, a to by mohlo vydržet na věky.

Na věky?
Už je to prostě pravda. Už to není experiment. Tohle období by se dalo uzavřít. Teď jsme vydali tiskovou zprávu, jak vloni pokleslo množství kůrovce jak v prostředí, kde se těží, tak v prostředí, kde se netěží. Příroda dokázala, že kůrovec není závislý na tom, jestli člověk proti němu zasahuje, nebo ne. Stačí, aby víc pršelo, a populace sama odezní. My jsme tiskovou zprávu vydali, převzaly to nějaké noviny, ale monitory odborného tisku si toho nevšimly vůbec. Ani ty ekologické. Přitom to považuju za klíčové sdělení.

Zřejmě už to odborníkům přijde normální.
Nebo je to zase citlivé téma.

Je to tedy kůrovec strašák?
Myslím, že na Šumavě už moc ne, ale po republice pořád ano. Na Vysočině jsou z něj nešťastní.

Pohoda na Horské Kvildě

Pořád se ale může stát v Česku to, co se stalo na Slovensku, že se výrazně změní politická garnitura a sáhne se do šumavských lesů znova. V Nízkých Tatrách se kácí nevídaným způsobem, tam nemá přirozená obnova lesů vůbec místo.
Pochopitelně je to politika, ale v demokracii je přirozené, že pravda není jenom jedna. Testuje se v mnoha různých situacích. Takže stát se to může. Ovšem území Šumavy je tak velké, že i kdyby se třeba politický názor otočil na jedno nebo dvě volební období, tak se stejně Šumava nevytěží. Druhá věc je, že ono ani nemá cenu moc těžit. Odumřelé dřevo není moc zajímavé. Když leží víc jak pět let v lese, tak ani jako palivo není moc použitelné. Ležící dřevo taky znepřístupňuje les pro další těžbu.

Stáli by v takové situaci za vámi starostové? Chtěli by, aby to zůstalo jako dneska?
Starostové se trochu změnili. Jasně, jsou tací, ale není jich moc, kteří jsou principiálně proti tomu, co děláme. Zároveň jsou ale starostové, kteří naopak říkají, tohle potřebujeme, to je správná cesta, protože jsme pochopili, že přináší rozvoj a zároveň chrání přírodu. A mezi tím je nějaký střed, který prostě má tu názor takový, tu jiný. Ovšem nikdy to nebylo tak, že by někdo přehlasoval starosty. Vždycky starostové v Radě Národního parku většinově odsouhlasili, že jdeme správným směrem. Takže si myslím, že to vydrží.

Vyplácí se obyvatelům tady bydlet?
Když se podíváte na Modravu a na Kvildu, tak je zřejmé, že se to vyplácí. Tam se pořád staví, prodávají se byty za nehorázné peníze a lidé si je kupují. Spíš si myslím, že problém je v tom předpolí na hranici Chráněné krajinné oblasti a Národního parku, kde se vesnice nerozvíjejí a nemají tolik peněz jako obce uvnitř parku. To je ale otázka času. My taky děláme všechno pro to, abychom našli zdroje pro vesnice, které trpí tím, že centrální obce na sebe strhávají veškerou pozornost.

To mě vždy zarazilo, že kilometr za hranicí Národního parku jsou vesnice úplně pusté, nemají tam často ani hospodu.
Přesně tak. To je trošku tragické. Chvíli to ještě potrvá, ale přichází nová vlna starostů, novátorů, kteří jsou mladší nebo osvícenější nebo to jinak chápou. Ti se snaží vejít do podmínek, jak jsou nastavené a dostat z toho maximum. Dává smysl a jde to dobrým směrem.

Já třeba na Modravu nebo Borová Lada ani nejezdím. Nebaví mě, jak jsou ty obce turistifikované, ta zástavba působí tak trochu jako Disneyland. Jaký se na to díváte vy?
To je prostor, který si vytyčily obce v boji se správou Národního parku někdy na konci devadesátý let minulého století. Bylo jasné, že to musí přijít. Protože třeba Kvilda měla někdy v roce 2000 v územním plánu trojnásobek zastavitelných území. Bylo jasné, že pokud to někdo uchopí a začne stavět, tak to dopadne tak, jak to dopadlo.

Opačný a krásný příklad je Horská Kvilda, kde bývalý starosta Eduard Hones říkal, tady se postaví jenom tři baráky pro místní a konec. Horská Kvilda je proto pořád stejná a krásně se jim tam žije. Teď to pochopili i v Kvildě a je to poznat v zastupitelstvu, které je složené z lidí, kteří chtějí brzdit tento druh rozvoje. Nechtějí moc dalších staveb.

Pryč s asfaltem, ale samovolně

Jaký je teď na Šumavě režim? Kam můžu jako turista vkročit?
Můžete vstoupit všude kromě klidového území, což je bývalá první zóna. Do této části lze jenom po vyznačené stezce. Jinak je Šumava prostupná všude, ale pozor, je mnohem nebezpečnější než před třiceti lety. Tím, jak rozšiřujeme území, které ponecháváme přírodním procesům, máme víc lesa, kde stojí nebo leží suché stromy, něco může spadnout, někde se můžete napíchnout nebo probořit. Šumava je prostupná, ale s větším rizikem.

Budete budovat ještě nějaké asfaltové cesty?
Asfaltky nechceme. Naopak chceme asfaltové povrchy pomalu přeměňovat na štěrkové. Není to ani tak drahé, ale podle předpisů potřebujeme mít protipožární dostupnost do klíčových území. A protipožární dostupnost znamená, že silnice udrží dvaceti tunové auto. Takže zatím narážíme na požární prevenci, která nám brání ve změnách.

To by mě zajímalo, kde poprvé vytrháte asfalt a přeměníte na štěrk?
Já bych to nejradši udělal mezi Modravou a Březníkem. Ovšem počkáme, až skončí životnost asfaltu.

Samovolná obnova cesty?
Cesta má nějakou udržitelnost, já myslím, že do pěti let by to mohlo být.

Už slyším cyklisty, jak nadávají, že jim to drncá.
Bude to drncat, to je záměr. Projíždět Šumavou musí být pomalé a drncavé. Člověk se má koukat kolem sebe. Hlavně ale nechci žádné rychlé změny. Příroda si to zařídí sama. Asfalt se pomalu rozpadá, les se pomalu mění. Kdo je vnímavý, změny pozná. Třeba takoví vlci. To je velký impuls pro divočinu, protože vlci tady mění všechno. Máme tu osm smeček, asi čtyřicet vlků a ti výrazně hýbají se stavy jelenů, prasat, bobrů a to se projevuje i na lese.

Vlci se nepřemnoží

Vy ale taky děláte zvláštní věci, kterými turisty lákáte. Například pověstný výběh vlků v Srní. Chovat vlky a ukazovat jej veřejnosti je trošku Zoo. To moc neodpovídá Národnímu parku.
Souhlasím. Třeba kolegové v Národním parku Bavorský les mají dvě zoologické zahrady a taky mi to připadá moc. Dneska víme, že výběh s vlky by byl zajímavý třeba v Kašperských Horách nebo ve Staších, tedy v obcích, které potřebují něco atraktivního pro turisty. Aby to tam žilo a měli nějaký tahák.

Udělat výběh pro vlky mezi Srním a Modravou, kam přijede sto tisíc lidí za rok i tak, je zbytečné. To se jen nafukuje atraktivita už dostatečně atraktivního území. Teď už to víme, ale výběh přestěhovat nejde. Dneska je konsensus mezi obcemi, kraji a námi, že silnější investice mají jít právě na rozhraní Národního parku a Chráněné krajinné oblasti.

Jaké silnější investice?
Moc se jich nechystá, alespoň pokud já vím. My chceme dát dohromady peníze na telematiku dopravy, pro aplikaci na parkování. Než pojedete na Šumavu, tak se podíváte, kde je plné nebo naopak volné parkoviště. Jestli zaparkujete na Modravě nebo v Prášilech. Aby se turisté rozptylovali. Aby to nedopadlo jako v Krkonoších.

Jaká je předpokládaná úživnost, kolik smeček může na Šumavě žít?
Na začátku devadesátých let jsme odhadovali, že Šumava unese nějakých třicet pět jedinců. To už jsme překročili. Počítali jsme, že zkonzumují tak 600 až 700 kusů zvěře ročně. Dneska odhadujeme, že sežerou tak 400 jelenů ročně, k tomu nějaké srnčí, prasata, bobry, takže prostor je naplněný, a bude se pravděpodobně odehrávat něco podobného, co se dělo s rysem. Vlčí smečky budou sílit a vytlačovat se navzájem do většího teritoria a přežijí ty efektivnější.

Kolik bobrů uloví vlci?
Čísla vám neřeknu, ale podle trusu víme, že dneska už pět procent vlčí potravy tvoří bobři. A jen pro zajímavost, hospodářská zvířata dělají dvě procenta.

Viděl jste vlky na vlastní oči?
No jasně. Zatímco za celou dobu, co tady pracuju, jsem viděl rysa dvakrát, ale vlka pětkrát. Před třemi týdny jsem dokonce viděl běžet pět vlků za sebou. Díval jsem se na ně ze čtyř set metrů. Nádhera. V devět hodin ráno přebíhali louku mezi Novými Hutěmi a Borovými Ladami.

Co jste dělal v devět hodin ráno na louce?
Byl jsem se podívat, jestli netokají tetřívci, a zahlédl jsem vlky.

Biolog na Modrém sloupu

Teď už zbývá jen probrat tetřevy, protože kvůli nim turisté nesmí k hraničnímu přechodu Modrý sloup. O tom se mluví pořád dokola.
Pokusili jsme se vymyslet kompenzační opatření, abychom cestu k Modrému sloupu mohli otevřít. To nám ale neprošlo, tak prověřujeme, jestli můžeme záměr prohnat samostatným posuzováním vlivu na životní prostředí. Teď čekáme, jak to dopadne.

Nabízí se dvě varianty. Buď nám příslušný orgán ochrany přírody řekne ano, takhle to můžete udělat, a v tom případě vymyslíme rezervační systém k cestě na Modrý sloup. Nebo řekne ne, musíte zadat posudek o vlivu na životní prostředí a tím pádem je to zase práce na další rok.

Takže váš názor není podstatný, vás zajímá, jak se na to dívá zákon.
Přesně tak, všechno musí být podle zákona.

Mě by ale zajímal váš názor.
To je tak těžké téma, protože já si za ta léta připadám jen jako úředník, který naplňuje postupnými kroky cestu k cíli, a nevím, jestli k tomu cíli dojdu. Snažím se pro to udělat maximum. Co se určitě povede, je, chodit k Modrému sloupu s průvodcem.

Vy to říkáte tak, jako by to otevření Modrého sloupu byl váš plán, jen nemůžete prorazit zákony?
Jasně. Ale podle toho, co všechno víme o tetřevovi a tom, co říká zákon, tak to bez nějakého výjimečného režimu není možné. Já se snažím ten výjimečný režim najít.

Vy si teda myslíte, že otevření Modrého sloupu tetřevům neuškodí?
V devadesátých letech jsem říkal, že ho není možné kvůli tetřevům otevřít. Ale byla jiná situace. Tetřevi žili převážně v Luzenském údolí a byla jich tak čtvrtina oproti současnému stavu. Dneska jich je skoro 900. Díky tomu, že se les samovolně rozpadá a obnovuje, vytváří vhodné biotopy pro tetřevy.

Jeho populace je ve velmi dobré kondici a v Luzenském údolí žije pět až šest ptáků. To je z těch devíti set málo. Kdybychom cestu na Modrý sloup zpřístupnili v době, kdy ptáci nehnízdí, nezimují a nepáří se, tak si myslím, že to populaci nemůže nějak zásadně uškodit.

Takže i biolog mění názor.
Změnily se podmínky, změnil se názor.

Těšíte se na parlamentní volby na podzim? Mohou zamávat vaším křeslem?
Z tohoto pohledu nejsou důležité. My máme schválené všechny klíčové dokumenty, a nepředpokládám, že by s tím jakékoliv nové vedení ministerstva udělalo něco zásadně jiného. Plány máme nastavené na rok 2035 a zonaci nelze udělat dřív. Tím máme trošku vykoupený klid na plnění toho, co děláme.

Svým způsobem to byla geniální myšlenka, se kterou kdysi přišel právě ministr Brabec. Ten říkal, „vy se na Šumavě furt hádáte, to je nekonečné. Schválíme jednu zonaci a ta vydrží aspoň patnáct let“. To podle mě způsobilo, že se to tady na Šumavě uklidnilo.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít