Jihočeský krajský úřad prověří své výdaje za posledních deset let
Jihočeský hejtman kontroluje utrácení svého úřadu za posledních deset let. Rozsáhlý audit, který Jiří Zimola zadal, má mimo jiné prověřit, které firmy dostávají od hejtmanství nejčastěji veřejné zakázky a zda za tyto služby Krajský úřad neplatí zbytečně moc peněz.
K nezvykle široké kontrole hospodaření jihočeského Krajského úřadu přistoupil jeho hejtman poté, co Český rozhlas rozeslal nejdůležitějším institucím v zemi žádost o poskytnutí informací.
Zajímalo nás například, komu úřady platí za poradenské služby, kolik utratí za letenky a které firmy pravidelně vyhrávají výběrová řízení.
“Já jsem dotazů Českého rozhlasu využil k tomu, že jsem zadal zpracování celkové analýzy využívání outsorceovaných služeb od vzniku krajů, abychom měli přehled, jaké firmy jsou poptávány, jaké firmy využíváme, za jaké prostředky, zda se to nějakým způsobem nemístně nenavyšuje,“ vysvětluje Zimola.
Krajský úřad v Českých Budějovicích navíc dodal tyto informace obratem a zcela bez komplikací. Za poskytnutí požadovaných informací si neúčtoval ani korunu.
“Věřte, že kdybychom cítili, že s tím je nějaká práce nad rámec, tak bychom si v souladu s možnostmi o peníze řekli. Nebylo-li tak, nebyl žádný důvod, abychom vytvářeli fiktivní faktury za v uvozovkách opovážlivost Českého rozhlasu jsme se nechali platit,“ doplnil Zimola.
Zákon o svobodném přístupu k informacím porušilo 30 úřadů
Celkově test úřadů nedopadl podle odborníků úplně nejhůř. Řada z nich se alespoň částečně snažila na otázky odpovědět, ale třicet jich na žádost vůbec nereagovalo.
Některé další instituce se dopustily ještě jiné chyby, upozorňuje právník a specialista na problematiku přístupu k informacím Adam Furek:
“Jednoznačným pochybením tam byl předběžný požadavek úhrady, který podmiňoval vůbec samotné zahájení vyhledávání informací. Zákon počítá s tím, že každá úhrada jednotlivých nákladů musí vyplývat ze skutečných nákladů. To, o čem hovoříte, je úhrada za mimořádné rozsáhlé vyhledání informací, a tam nařízení říká, že hodinová sazba se určí podle skutečných nákladů na pracovníka povinného subjektu.“
Zneužití institutu náhrady nákladů není podle zakladatele serveru o státní správě Otevřete.cz Oldřicha Kužílka výjimečné. Nicméně v porovnání s ostatními hrubostmi, kterých se úřady běžně vůči žadatelům o informace dopouštějí, jde v podstatě o menší prohřešek.
