Dvanáct párů se utká v autostopu. Mistrovství ČR slibuje hlavně zážitky
Mistrovství České republiky v autostopu odstartuje už v pondělí. Dvanáct párů se vydá na zhruba 4000 kilometrů dlouhou trasu z Prahy do Atén a zpět. Cestou do Řecka musejí soutěžící projet Rumunskem a Bulharskem, domů se vracejí přes Albánii nebo Itálii – volba je na nich.
Závodníci musejí projet jihovýchodní Evropu v co nejkratším čase, cestou je navíc čeká pět úkolů.
„Protože jsme chtěli, aby byli všichni nuceni sjet ze silnic a dálnic a aby se vlastně trošku zapojili řidiči, případně místní. Jeden z úkolů je vykoupat se v moři, nechat si uvařit buď od nějakého řidiče, nebo v nějaké restauraci typické jídlo té dané země, svézt se na koni nebo na oslovi, případně podojit krávu nebo kozu,“ vypočítává organizátor soutěže Pavel Zíka.
Podle odhadu pořadatelů by se všichni stopaři měli vrátit zhruba do deseti dnů. Kromě zážitků z cest si vítězové odnesou ceny v hodnotě 100 tisíc korun.
Například studenti Honza a Jana si ale chtějí stopování hlavně užít. „Čekám, že se budu bát a že budu muset zapojit své instinkty na 100 procent. Čekám, že poznám nové země, nové zvyky a že zažiji dobrodružství,“ svěřuje se Jana.
„Od stopování na takovou velkou vzdálenost očekávám hodně adrenalinu i únavy, protože je to soutěž – pořád budeme na cestách a nebudeme chtít ztrácet čas prostoji, takže budeme chtít pořád jet, a to nás bude hodně vysilovat,“ dodává Honza.
Všichni soutěžící nejdřív museli projít kvalifikačním závodem po Česku. 700kilometrovou trasu Praha – Hradec Králové – Brno – České Budějovice – Plzeň – Praha zdolala většina posádek za 10 až 12 hodin.
O nejlepším českém stopaři budou kromě rychlosti rozhodovat také hlasy publika. Soutěžící jsou totiž vybaveni takzvanými GPS lokátory, které budou monitorovat jejich cestu.
„Všichni vlastně budou vidět, kde se týmy nacházejí. Samozřejmě o tom musejí napsat reportáž, musejí nafotit fotky a vložit je na internet. Musejí jet výhradně stopem. Můžou stát na silnici, můžou přemlouvat řidiče, můžou si stopnout nebo přemluvit nějakého pilota letadla – co se jim podaří, ale nesmí za to platit,“ upřesňuje Zíka.
Loni o vítězi hlasovaly desetitisíce lidí. Cestu do Gibraltaru a zpátky urazili nejlepší soutěžící za pět a půl dne. Zatímco jejich nejkratší jízda stopem měřila 200 metrů, nejdéle se závodníci svezli 1500 kilometrů. Ne všichni řidiči jsou ale ochotni zastavit.
