32 procent mladistvých z generace Z a 31 procent českých mileniálů se cítí být v každodenním stresu. Globální data jsou ještě více alarmující. Hlavními příčinami jsou obavy o finance, vztahy a o vlastní duševní zdraví. To jsou závěry studie společnosti Deloitte, která mapovala nálady, postoje a chování nejmladších generací napříč 44 státy včetně Česka.

Praha 6:00 6. srpna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Z dat společnosti Deloitte vyplývá, že 29 procent respondentů z generace Z (lidé narození v letech 1994-2004) se nedávno setkalo s vyhořením.

To odráží i zkušenost Barbory Vavřichové, terapeutky z Vysoké školy ekonomické v Praze. „U studentů je burnout (vyhoření, pozn. red.) častým tématem. Když za mnou přijdou studenti, často popisují, že s vyhořením mají zkušenost z minulosti nebo jím aktuálně prochází,“ líčí terapeutka. „Do jisté míry může být vyhoření buzz word (populární výraz, pozn. red.), ale určitě to dobře ilustruje, že jsou studenti pod tlakem a nedokážou si s tím sami poradit,“ podotýká.

Průzkum společnosti Deloitte hodnotil vyhoření na základě kritérií Světové zdravotnické organizace. Mladí respondenti zodpovídali dotazy týkající se konkrétních symptomů vyhoření ve spojitosti s jejich prací. Z dat posléze vyšlo, že v roce 2023 sice trpí syndromem vyhoření méně mladých z generace Z než v předešlých letech, ale problém pociťuje silněji starší generace.

„Zde pozorujeme významné zlepšení, protože v loňském roce zažilo vyhoření téměř 50 procent mladých z generace Z. Naopak situace se zhoršila mezi mileniály (lidé narozeni v letech 1983-1994), kde se k burnoutu, v důsledku množství práce, hlásí 33 procent respondentů, oproti loňským 21 procentům,“ shrnuje poznatky Andrea Černá z Deloitte.

Přístup zaměstnavatelů

Čeští mileniálové a příslušníci generace Z se od svých globálních protějšků liší především tím, s jakým přístupem k duševnímu zdraví se setkávají v práci. Snahu pečovat o duševní zdraví ze strany zaměstnavatelů vnímá globálně 55 procent dotázaných.

V Česku je to o 20 procent méně. „Čeští mileniálové a generace Z nevidí velký pozitivní dopad těchto snah. Z toho vyplývá, že české společnosti jsou v oblasti péče o duševní zdraví na začátku, případně neprojevují dostatečný zájem a nejsou tolik efektivní, jako společnosti v zahraničí,“ líčí Černá.

„Nestačí, aby o tomto tématu firmy jen mluvily a používaly to pouze jako součást své branding kampaně směrem k uchazečům. Je třeba, aby v této oblasti firmy činily konkrétní kroky a skutečně tématem well-beingu (správného žití, pozn. red.) žily,“ podotýká s tím, že jedním z odstrašujících příkladů je společnost, která proklamuje péči o duševní zdraví navenek i dovnitř firmy, ale v momentě, kdy se po několika měsících neschopnosti z důvodu vyhoření zaměstnanec vrátí, je mu dána výpověď.

Jana o syndromu vyhoření: Učila jsem se od pondělí do neděle, můj mozek měsíce neodpočíval

Číst článek

Absence péče ze strany nadřízených pak vede k tomu, že se zaměstnanci se svými problémy v práci nesvěřují. „V Česku se cítíme méně komfortně, když přijde na to, že bychom se se svými psychickými potížemi měli svěřit svému nadřízenému,“ vysvětluje Černá.

Poměr těch, kteří by se necítili dobře během otevřeného hovoru se svým nadřízeným o stresu, úzkosti nebo jiných psychických potížích, je v Česku vyšší než ve světě. Konkrétně jde o 39 procent z generace Z (oproti zahraničí, kde je to 32 procent). U mileniálů jde o 36 procent dotázaných oproti 31 procentům globálně.

Mladým lidem však na podpoře nadřízených záleží. Podíl respondentů, kteří uvedli, že je pro ně při výběru potenciálního zaměstnavatele podpora duševního zdraví důležitá, je přitom v Česku i ve světě vysoký. V Česku se pohybuje kolem 70 procent, v zahraničí je to u obou generací dokonce přes 80 procent. 

Finance, inflace a vztahy

Podle průzkumu patří k hlavním stresorům mladých obavy o finance a zabezpečení sebe a rodiny, rodinné a přátelské vztahy a obavy o vlastní duševní zdraví.

S takovými obavami se setkává také Vavřichová. „Často se snažíme studenty navigovat na terapii mimo vysokou školu, jenže tam řada studentů naráží na to, že psychologové hrazení pojišťovnou nemají kapacitu a soukromí terapeuti jsou drazí,“ popisuje Vavřichová s tím, že drahá terapie je další přítěží pro mladistvé. „A to jde o vysokou školu v Praze. Mimo velká města je situace mnohonásobně horší,“ upozorňuje.

Na špatnou dostupnost psychoterapie upozornil server iROZHLAS.cz již v prosinci minulého roku. Nejhůře dostupné služby byly zaznamenány v Karlovarském kraji, kde pojišťovna nenašla nikoho, koho by svým klientům doporučila.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít