Nesmíme se divit, že Romové nemají důvěru v instituce, říká zmocněnkyně o anticikanismu
Poslanci tří sněmovních podvýborů napříč vládní koalicí i opozicí ve středu jednohlasně přijali definici anticikanismu. „Jde o předsudky, které ve společnosti panují a ovlivňují, jaké příležitosti dáváme dětem,“ vysvětluje v rozhovoru zmocněnkyně vlády pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková. Nebýt zastání maminky, sama by bývala skončila ve zvláštní škole. „Dnes bych tu neseděla jako vládní zmocněnkyně,“ říká.
Proč potřebuje Česko definici anticikanismu?
To má několik úrovní. Na té celospolečenské musíme diskriminační chování jasně pojmenovat a nahlas říct, že ho nebudeme tolerovat. Je potřeba diskriminaci zarámovat a přiznat, že v České republice existuje a že se s ní Romové potýkají v každodenním životě.
Lucie Fuková
- Lucie Fuková byla jmenována první vládní zmocněnkyní pro záležitosti romské menšiny v prosinci 2022.
- Má zkušenosti z neziskového i veřejného sektoru. Na pardubickém magistrátu pracovala jako romská poradkyně a garantka romské inkluze.
- Absolvovala stáž v Evropské komisi a posléze v roce 2007 koordinovala pod Úřadem vlády Evropský rok rovných příležitostí.
- V neziskové organizaci slovo 21 působila jako konzultantka.
- V roce 2013 vedla kandidátku Strany zelených v parlamentních volbách v Pardubickém kraji.
Na té politicko-úřední rovině lze říct, že je to jeden z úkolu strategie romské integrace, kde se jasně hovoří o tom, že Česká republika má tuto definici přijmout. Pak jsme také vázaní Mezinárodní organizací IHRA, což je aliance pro připomínání holokaustu. Česká republika je členem, a jsme proto zavázáni definici po vzoru IHRA přijmout.
Ačkoliv sněmovní podvýbory definici anticikanismu přijaly, nebude právně vymahatelná. Jde tedy pouze o symbolickou záležitost?
Je potřeba dostat do širokého povědomí, že v české společnosti se bariéry týkají téměř všech Romů, včetně těch, kteří se ničím neliší od majority. I oni mají problémy získat dobré zaměstnání a kvalitní bydlení.
Jejich děti se v běžných základních školách potýkají s antiromskými postoji, například tak, že se s nimi nechtějí bavit spolužáci, že jim nadávají. To se netýká jen ostatních žáků, ale i učitelů.
To všechno by měla definice anticikanismu pojmenovat a odsoudit. Učitelé ve školách by měli být vzděláváni o tom, že i Romové mohou být ovlivněni svou předchozí negativní zkušeností s úřady, státními institucemi i školami. Protože právě tyto předsudky, které existují jak na straně Romů, tak u majority, jednoznačně brání Romům mít ve společnosti lepší postavení.
Předsudky mají za důsledek to, že Romové nemají rovný přístup ke vzdělání a zaměstnání. Žijí na okraji společnosti ve vyloučených lokalitách, jsou závislí na sociálních dávkách a není jim umožněný důstojný život. Je proto potřeba vytvářet politiku, která akcentuje existenci takovýchto diskriminačních postojů.
Česká republika má spoustu zákonů, které by této politice měly nahrávat jako třeba školský zákon týkající se inkluze. Problém však je, že situace Romů se v mnohých oblastech o moc neposunula.
V Česku je stále 130 segregovaných škol. Často dáváte segregaci romských žáků do kontextu antiromských postojů. Můžete prosím rozvést, jaký vliv mají předsudky na vzdělávání romských žáků?
Před osmnácti lety prohrála Česká republika u Evropského soudu pro lidská práva, kdy se proti státu obrátilo osmnáct romských žáků. Jde o průlomový rozsudek, na který poukazují nejen čeští legislativci, ale také mezinárodní organizace.
I přesto však v Česku nadále existují etnicky segregované školy. Pro českou majoritní společnost je někdy těžké uvěřit, že diskriminace Romů zasahuje i do škol, ale opravdu se stále děje to, že romské děti mají větší šanci, že dostanou diagnózu lehkého mentálního postižení než děti z majority a jsou pak přeřazeni do zvláštních škol. Přitom nejde o to, že by byly hloupější nebo měly nějak poškozené mozky.
Anticikanismus
Anticikanismus, tzn. diskriminace Romů, je vyjadřování a jednání jedinců, strategie a praxe institucí, které vedou k marginalizaci či vylučování Romů, devalvování romské kultury a životního stylu, fyzickému násilí či projevům nenávisti namířených proti Romům i dalším jedincům i skupinám, které jsou považovány za „cikány“. Z tohoto důvodu jsou stigmatizováni či byli za dob nacismu a někdy bohužel i dnes cílem perzekucí.
Jde o předsudky, které ve společnosti panují a ovlivňují, jaké příležitosti dáváme dětem a jaký budou mít start do života.
Na výboru v Poslanecké sněmovně jste zmiňovala, že s udělením této diagnózy máte osobní zkušenost.
V předškolním věku mě vyšetřovala paní z pedopsychologické poradny. Během vyšetření mi ukazovala Ferdu mravence. Ptala se mě, co vidím, tak jsem říkala, jo, „odájen Ferda mravenec z Lole Šátkoha“. To znamená: „Ferda mravenec s červeným šátkem“.
Paní z poradny po vyšetření řekla mamince, že nic neumím a že půjdu do vyrovnávací třídy, ze které bych téměř stoprocentně šla do zvláštní školy a neměla šanci dostat se na vysokou školu. Dnes bych tu neseděla jako vládní zmocněnkyně.
Maminka se mě tehdy zastala, že jsem Ferdu mravence popisovala správně, ale používala jsem romská slova. Nastoupila jsem pak do běžné školy a během pár měsíců se naučila rozlišovat češtinu a romštinu.
Ve třídě jsem byla jediná Romka. Všichni moji vrstevníci skončili ve zvláštních školách a nebýt zastání maminky, tak tam skončím také. A to je osud, který potkává romské děti i dnes.
Poslanci schválili definici anticikanismu. ‚Je důležité problém pojmenovat,‘ říká zmocněnkyně
Číst článek
Dokážete si představit, že ráno vstanete, najíte se, jdete do práce a už v autobuse se na vás koukají divně nebo vás neustále kontrolují, jestli máte jízdenku. Pak si jdete koupit rohlíky a zase vás kontrolují, jestli náhodou nekradete. A takhle pokračuje váš den.
Pro romské rodiny je to každodenní chléb. Děti se ve škole necítí dobře, učitelka si na ně zasedá a spolužáci vedle nich nechtějí sedět. To se pak nesmíme divit, že Romové nemají důvěru v instituce, ve školy, u lékaře, na policii, při návštěvě úřadu a tak dál.
Byla definice anticikanismu přijata i v jiných zemích?
Ano, byla přijata v několika zemích, například ve Velké Británii a Matt Field, britský velvyslanec v Praze, podpořil to, aby byla přijata v Česku. Napsal předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi (ODS) s prosbou, aby Senát definici projednal.
Velká Británie má opravdu dobré zkušenosti v oblasti vzdělávání. Jejich důraz na podporu diverzity mnohým českým Romům, kteří se do Británie odstěhovali, pomohl. Je řada českých Romů, kteří žijí ve Velké Británii, studují na vysokých školách a mají dobré zaměstnání. Jsou v této oblasti mnohem dál než my.
Kromě několika ambasád nás podporuje i Federace židovských obcí, která si uvědomuje, že je důležité, aby se tohle téma dostalo do politického diskurzu, do společenského dění, do médií a do běžných základních škol stejně jako se to stalo s označením antisemitismu.
Na jednání sněmovního podvýboru zaznělo, že ačkoliv definice anticikanismu nebude právně závazná, může mít dopad na rozhodování soudů. Jak?
Definice dává soudu konkrétní rámec a definici toho, co je špatně. Soudci mohou pak například lépe zhodnotit motivy útočníka trestného činu a zda mohl mít antiromské postoje.
Jak je to s pojmem „Rom“ versus „cikán“? Vadí romské komunitě označení „cikán“? V Německu svaz Sinti Allianz Deutschland (jeden ze dvou německých cikánských svazů) podporuje názor, že název Romové je ve skutečnosti diskriminační, zatímco označení cikán považuje za neutrální a za správné, protože zahrnuje všechny cikánské národnostní skupiny.
O tom se vede diskuse. Pro mě v sobě označení „Rom“ zahrnuje i další podskupiny Romů. I když já většinou používám výraz „Romové a Sinti“.
Slovo cikán má svoje historické odůvodnění a to je, že Atsingáni, prapůvodní označení skupiny osob, která se hodně podobala Romům, ačkoliv to Romové nebyli, se v 11. století pohybovala na území Řecka.
Když putovali Evropou, tak se říkalo: „Už přichází Atsingáni“. V každém jazyce se toto slovo nějak zakořenilo. U nás se používá cikán, cigán, cigojne, cigan a podobně.
Mladí Češi jsou stále tolerantnější vůči Romům. Přesto jde o nejhůř vnímanou menšinu, tvrdí průzkum
Číst článek
Je to označení, které je už dlouhodobě uznané a používá se po staletí, nicméně v rámci romského obrození a budování romského hnutí se začalo používat slovo Rom. Proto se od roku 1971 hovoří o romském jazyce, romské vlajce, romské hymně a o Romech.
V Česku byl tento pojem zaveden v roce 1989. Za mě je to více politicky korektní. My Romové však často v rámci komunit a rodiny používáme označení „cigán“.
Ta definice anticikanismu neznamená, že nikdo nesmí užít slovo cikán, ale jde o to, že by to slovo nemělo být použité jako nadávka nebo s pejorativním nádechem. To považuji za nepřípustné. Na rozdíl od slova „cikán“, které je často používané jako nadávka, jsem nikdy nikoho neslyšela nadávat někomu „ty Rome“.
