Díky datům z letošních přijímaček můžeme adekvátně nastavit kapacity, věří ministr školství Bek
V prvním kole přijímacího řízení na střední školy uspělo téměř 94 procent uchazečů z devátých tříd. 6000 z nich v prvním kole neuspělo. Tři čtvrtiny z přijatých se dostalo na školu, kterou měly na prvním místě. „Nepochybně úspěch,“ zhodnotil Radiožurnálu ministr školství za hnutí STAN Mikuláš Bek. Menší úspěšnost přijetí byla na víceletých gymnáziích. Jak na šestiletá, tak na osmiletá se nedostala víc než polovina zájemců.
V prvním kole letošního přijímacího řízení se podařilo na střední školu umístit 94 procent žáků. Máte srovnání s tím, jaká je to úspěšnost, pokud to srovnáme s minulými roky, kdy neexistoval elektronický systém, navíc bylo možné podat jen dvě přihlášky, ne tři jako letos?
Ono to úplně přesně srovnat nejde. Je důležité to, že významná část uchazečů v minulosti čekala na to, zda se uvolní nějaká místa těmi, kteří se rozhodnou pro jednu ze dvou škol, mezi kterými si vybírali. Takže tady odpadá hlavně to období čekání na to, zda se na té vysněné škole objeví volná kapacita. A těch 94 procent je z mého pohledu nepochybně úspěch.
Problémy nejsou. Výsledek přijímaček už v systému vyhledalo přes 56 tisíc uchazečů, říká šéf Cermatu
Číst článek
V zájmu vzdělávací politiky je, aby naprostá většina deváťáků pokračovala ještě na střední škole, ať už v učebních oborech, nebo maturitních oborech. Ale důležité pro jejich šance na profesní uplatnění je, aby se dostali na střední školy. Tady se ukazuje, že v tomto směru těch 94 procent indikuje vysokou míru úspěšnosti toho rozřazení. Ten algoritmus, který byl použit, se osvědčuje a vede k tomu, že je kapacita škol rozumně využívána. Ale jsou zde velké regionální rozdíly.
K těmto rozdílům se ještě dostaneme. Je tento systém také transparentnější? Může si opravdu každý ověřit, jestli se dostal na školu, na kterou bodově měl?
Je to tak. Tento systém výrazně zvyšuje transparentnost a dostupnost informací, například od neděle mohou uchazeči nahlížet v systému DiPSy do svých výsledků z testů, takže mají mnohem snazší přístup k informacím.
A elektronizace také vždy vynucuje na všech aktérech mnohem větší míru přesnosti. Třeba chyby, které se v minulosti vyskytly při vyhodnocování přijímacího řízení na školách, byly opraveny, aniž by si toho někdo všiml.
Teď jsme v posledních dnech mohli sledovat i v médiích, že jsme všichni lidé a občas se stávají chyby. Důležité je, že se ty chyby podařilo opravit. A i v posledních dnech se podařilo CERMATu „zachránit” více než stovku dětí, které by jinak nebyly přijaty v důsledku technických omylů, například že se někdo překlikl v nějakém souboru, ve kterém spravoval data na jednotlivé škole.
Narážíte na to, že zhruba 15 škol odevzdalo výsledky, ve kterých se vyskytly chyby, které pak byly ručně opravovány. I v souvislosti s tímto případem, uvažujete o nějakých dalších úpravách tohoto systému přijímacích zkoušek od příštího roku nebo i výhledově?
Ano, přesně tak. My se teď chceme soustředit spíše na doladění systému pro příští rok. Nechceme dělat nějaké razantní změny, ale je jasné, že musíme společně s řediteli škol a zákonodárci velmi podrobně analyzovat průběh přijímacího řízení, identifikovat rizika a například zlepšit některé kontrolní algoritmy, které by snížily riziko chyb.
Odbornice: Školství je jako orloj, jedno kolečko ho může zablokovat. Změna musí být rychlá a celková
Číst článek
Neboť když teď udělá jedna škola chybu, tak vlastně přidává práci některým ostatním. Proto je potřeba, abychom tohle doladili a také možná z hlediska termínu vystavovali všechny o něco menší míře stresu. To jsou věci, které budeme řešit v průběhu června.
Mluvil jste o regionálních rozdílech. Znovu se ukázalo, že je systém středních škol poněkud nespravedlivý k dětem z Prahy a Brna. Tam je totiž paradoxně úspěšnost přijetí nejmenší, protože je zde poměr škol a žáků pro žáky nejnevýhodnější. Jak toto chcete do budoucna řešit?
My jsme udělali ten první zásadní krok vlastně už na konci minulého roku, kdy vláda schválila nový regulační rámec pro strukturu nabídky středních škol. Minulé dvě vlády trvaly na striktní regulaci, která říkala, že jen 30 procent kapacity středních škol může být věnováno všeobecnému vzdělání, tedy gymnáziím a lyceím.
My jsme to změnili a může to být i 50 procent. Tím se otevírá prostor pro zřizovatele, aby posílili kapacitu v poptávaných oborech. Ale samozřejmě podle podmínek jednotlivých krajů je vidět, že populace ve velkých městech ve větší míře usiluje o to, aby se jejich děti dostaly na gymnázia či lycea a pokračovaly poté na vysoké škole. Je to přirozené, logické a musí se tomu přizpůsobit kapacity, což je věcí zřizovatelů, primárně krajů a Prahy.
Důležité tedy je, že díky elektronizaci přijímacího řízení máme poprvé v historii České republiky kompletní mapu a data poptávky po oborech a školách, což teď krajům pomůže lépe rozhodovat o kapacitách. Věřím v to, že v příštím roce bude situace podstatně lepší, protože k tomu máme jak data, tak také rámec, který umožňuje větší flexibilitu.
Data ukázala, že není dost míst pro zájemce o studium na gymnáziích. Uspělo asi 67 procent těch, kteří si gymnázium napsali jako první prioritu. Do jaké míry je podle vás namístě zvýšit počet míst na gymnáziích?
Teď nechci říkat přesná čísla, myslím si, že se musíme podívat nejenom na poptávku, ale také na to, jaká byla hranice pro přijetí v testech. A já považuji opravdu za neobhajitelné to dlouhodobě neférové nastavení, kdy je v Praze potřeba mnohem lepších výsledků na přijetí na gymnázium než někde v jiném regionu. To je věc, která se musí přizpůsobením kapacit srovnat do nějakého rozumného intervalu. Na gymnázium se samozřejmě nemá dostat každý, je to výběrová škola, ale na druhé straně nesmí být rozdíly v požadavcích na přijetí nespravedlivé.
Podle ministerstva školství neuspělo 53 procent uchazečů o studium na osmiletých gymnáziích
Číst článek
Když teď víme, že míst na gymnáziích je asi 20 procent z celkového počtu nabídek míst na středních školách, jaký by byl podle Vás byl ideální poměr?
Já myslím, že tento poměr nelze stanovit pro všechny regiony stejně. Je zkrátka logické, že ve větších městech, kde se také koncentruje více lidí, kteří mají sami vysokoškolské vzdělání a kde po něm existuje větší poptávka, bude potřeba větší kapacity než v jiných regionech.
Je třeba vidět, že v Ústeckém kraji je kapacita středních škol zcela dostatečná, tedy adekvátní poptávce. V posledních letech se snažily i Praha a Jihomoravský kraj navyšovat kapacity lyceí a gymnaziálních tříd, ale je vidět, že bude potřeba ještě další navýšení, protože na střední školy v posledních dvou letech přicházejí o něco silnější populační ročníky a poptávka na nějakou dobu roste, a naopak později zase o něco klesne.
Jak k tomu může přispět ministerstvo školství?
My jsme pro to udělali ten zásadní krok, ministerstvo má základní regulační rámec. Ostatní kroky ze strany ministerstva jsou například zrychlení tzv. rejstříkového řízení, kdy jsme nové kapacity škol v posledním roce zapisovali výrazně rychleji, než tomu bylo v minulosti na základě žádosti zřizovatelů.
Věřím, že se příští rok opravdu může situace poměrně významně změnit, protože upřímně řečeno, z pohledu Prahy jako nejbohatšího regionu prostě dobudovat tu kapacitu tam, kde je potřeba, nemusí být žádný zásadní ekonomický problém. Ostatně mám k tomuto problému s pražskými zástupci a kolegy zítra odpoledne jednání, kde se budeme o kapacitách škol bavit. Myslím si, že to je věc řešitelná v relativně krátkém horizontu.
