„Narodila jsem se v Mostě, moji rodiče pocházeli z hornických rodin,“ vzpomínala před lety Dana Němcová na své dětství. Vystudovala psychologii na Univeritě Karlově, kde se seznámila s pozdějším manželem Jiřím Němcem.

V roce 1976 po zatčení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe zorganizovala podpisovou akci na jejich podporu. Přišla o práci, a tím pádem o možnost pomáhat jako psycholožka dětem se sluchovými a řečovými vadami. A směla pracovat jen jako uklízečka a domovnice.

Němcová byla také jednou z prvních signatářů a později i mluvčích Charty 77. A spoluzakládala i Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, tedy organizaci, která pomáhala obětem komunistického bezpráví. V roce 1979 pak byla na půl roku uvězněna.

„Nelituji ani téhle zkušenosti, prožila jsem tam mimochodem i pocit, jak je důležité, když člověk ví, že má venku přátele, kteří se postarají o mé děti, že mám zastání,“ popisovala. 

Po revoluci krátce působila jako poslankyně Federálního shromáždění, hlavně ale pokračovala v obraně lidských práv. Společně s Olgou Havlovou stála od samého počátku ve Výboru dobré vůle. V roce 1992 založila Poradnu pro uprchlíky, o šest let později dostala státní vyznamenání – medaili Za zásluhy.

„Osobně mám nepřekonatelnou potřebu svobody a za tu svobodu jsem ochotna platit,“ popisovala. Svých statečných postojů nikdy nelitovala, protože jak sama říkala, nechtěla žít ve lži.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít