Pět let od covidu: vzdělaným zůstala práce z domova, kinům a divadlům prázdné sedačky, všem vyšší ceny
Nástup práce z domu, vysoká inflace, propad návštěvnosti kulturních institucí anebo také zlepšení bezpečnosti na silnicích. S pětiletým odstupem na několika tématech ilustrujeme, jak pandemie změnila společnost.
V prvním dílu seriálu k pětiletému výročí prvního covidového případu jsme dokumentovali změny ve zdravotnictví, ve druhém naopak nasvětlíme několik témat, která se zdravím nemají téměř nic společného.
Živá kultura
Pandemie nás uvěznila v domovech u obrazovek a knih zrovna v době, kdy jsme za kulturou a poznáním vyráželi ven nejvíc v celém novém století. Rok 2019 byl v datech ministerstva kultury, statistického úřadu i distributorské unie rekordní v počtu návštěv divadel, kin, muzeí a galerií i historických památek.
Za zmínku stojí zvlášť kina: poslední rok před covidem prodala přes 18 milionů lístků, tedy skoro třikrát víc než divadla, a k tomu jejich návštěvnost několik let po sobě výrazně rostla. Oproti roku 2011 byla o dvě třetiny vyšší.
Jsou to zároveň kina, pro něž je na rozdíl od ostatních oblastí živé kultury předcovidová éra stále v nedohlednu. Loni navíc počty prodaných lístků druhý rok v řadě opět klesaly, byť mírně. Datový tým Českého rozhlasu psal o jejich problémech už na podzim: místopředseda Asociace provozovatelů kin Daniel Krátký tehdy poukazoval především na vleklé stávky hollywoodských scénáristů a herců, kvůli kterým dlouho chyběly atraktivní snímky.
Na předcovidové úrovni nebyla v roce 2023 ani divadla, galerie nebo památky, začínala se jí ovšem alespoň blížit. U těchto institucí máme k dispozici pouze data příspěvkové organizace ministerstva kultury Centrum informací a statistik kultury, která loňská čísla zveřejní až později během letošního roku.
Nejmenší zub udělala pandemie na počtu nocí, které v Česku strávili domácí cestovatelé na hotelích, v penzionech a kempech. Pochopitelně: covid v roce 2020 udeřil až na sklonku lyžařské sezony a v obou letech byly prázdniny bezpečné, navíc pandemická opatření v obou letech komplikovala výjezdy do zahraničí.
Práce na dálku
Před covidem v Česku pracoval z domova přibližně jeden z dvaceti zaměstnanců, na vrcholu pandemie to byl každý pátý a po jejím skončení zhruba jeden z deseti. Podíl zaměstnanců pracujících z domova je však stále nižší než průměr EU – to pandemie nezměnila. Důvodem je i struktura české ekonomiky: relativně vyšší podíl zaměstnanců v průmyslu a méně vysokoškoláků. V možnosti pracovat z domova přetrvávají v Česku nerovnosti, které odrážejí další společenské problémy.
Graf: IDEA/CERGE-EI, kliknutím můžete obrázek zvětšit
Letošní studie ekonomek z CERGE-EI ukazuje, že práce z domova už je tu, jen není rovnoměrně distribuovaná: zatímco mezi vysokoškoláky pracuje z domova zhruba čtvrtina zaměstnanců, mezi lidmi s maturitou to bylo 10 procent a mezi lidmi bez maturity je práce z domova výjimečná.
Jelikož v Česku není ani péče o děti rovnoměrně rozdělena mezi muže a ženy, výzkumnice pracovaly s hypotézou, že jedním z efektů bude častější práce z domova u žen.
„Ukázalo se však, že míra využívání práce z domova zůstala po skončení pandemie u obou pohlaví podobná. Využívání práce z domova méně než polovinu dní v týdnu je u mužů dokonce o něco vyšší než u žen. Za tímto vývojem pravděpodobně stojí odlišné typy profesí, které ženy a muži zastávají,“ domnívají se autorky studie. Například v informatice dominují muži a více než polovina zaměstnanců v IT pracuje z domova. Naopak ve školství a ve veřejné správě je výrazně více žen a většina z nich se po pandemii vrátila do škol a kanceláří.
Graf: IDEA/CERGE-EI, kliknutím můžete obrázek zvětšit
Možnost práce z domova v některých oborech už teď vede k tomu, že se prodlužuje doba dojíždění za prací. Když už není nutné docházet každý den, lidem nevadí bydlet dál od zaměstnání. Zaměstnavatelé zase nabízejí práci i lidem z odlehlejších míst. Ve zkratce jde o zvýšení mobility a pružnosti pracovního trhu. Data naznačují, že práce z domova také částečně pomáhá se zapojením matek malých dětí zpět do pracovního procesu.
„Vzhledem k tomu, že práce z domova se vyskytuje především mezi lidmi s vyšším vzděláním a v lépe placených profesích, další růst využívání práce z domova pravděpodobně přispěje k nárůstu ekonomických a sociálních rozdílů ve společnosti. Důležité proto bude sledovat, zda další technologický vývoj umožní práci z domova i v profesích, kde to až dosud nebylo snadné či možné,“ domnívají se ekonomky z CERGE-EI.
Inflace
Postcovidové zdražování, které ještě urychlil ruský útok na Ukrajinu, je největší cenový šok, jaký Češi zažili od prvotního nárazu ekonomické transformace zkraje 90. let. A nejvíc zasáhlo nižší střední třídu. Ukazuje to nová analýza dat z dlouhodobého výzkumu Českého rozhlasu a PAQ Research Život k nezaplacení.
V posledních dvou letech se ekonomická situace českých domácností jako celku zlepšila, jenže narůstají rozdíly mezi bohatými a chudými. „Úspory narostly a náklady na bydlení klesly především u lidí se středním či vyšším příjmem. Domácnosti pod hranicí chudoby stále nedokážou nic uspořit. Poslední rok přibylo těch, kteří na konci měsíce skončí v minusu,“ všímá si analýza PAQ Research.
Největší zátěž ze všech kategorií spotřebního koše představují pro rodinné rozpočty náklady na bydlení. Od začátku pandemie se podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) zvedly o 48,9 %. Nejvíc zdražilo uhlí, malířské práce, teplo a teplá voda i elektřina. Samotné nájmy a ceny nemovitostí rostly o něco pomaleji, přesto citelně.
Ani dražší bydlení ale nedopadlo na všechny stejně. Je to vidět na datech pro šest socioekonomických tříd, které rok před pandemií popsali sociologové ve výzkumu pro Český rozhlas Rozděleni svobodou. Zajištěná střední třída vstupovala do covidových let se solidními příjmy a nashromážděným majetkem. Příslušníci nastupující kosmopolitní třídy měli sice lepší vzdělání a někdy i vyšší příjmy, jenže propásli éru levnějších hypoték a relativně dostupných nemovitostí.
„Právě kvůli majetku dopadla inflace z let 2021 až 2024 na obě generace střední třídy velmi rozdílně,“ upozorňuje analýza PAQ Research. „Zajištěné střední třídě z větších domů na předměstích a satelitech vzrostly do jara 2022 výrazně náklady na vytápění a elektřinu. Poté se jim náklady na bydlení zvedaly jen mírně. Naopak nastupující kosmopolitní třídě rostou náklady na bydlení dodnes. Často totiž bydlí v nájmech, které se i loni zvýšily o 6 procent, nebo mají hypotéky, jejichž splátky v době vyšších úroků při refinancování rostou ještě více.“
Ty nejchudší, strádající třídu, před inflací do určité míry ochránil dávkový systém a valorizace důchodů. I tak devět z deseti musí šetřit na energiích a potravinách.
Tři nižší střední třídy, tedy pracující, ohroženou a třídu místních vazeb podle dlouhodobých dat Života k nezaplacení zasáhla inflace nejhůř: nejvíc mezi nimi narostl podíl těch, kdo žijí od výplaty k výplatě a z měsíčních příjmů nic neušetří, nebo jsou dokonce v minusu. Zároveň se u nich na rozdíl od nejchudších nezvýšilo čerpání sociálních dávek – buď je neumí využívat, nebo se ostýchají.
Bezpečnost na silnicích
Covidové lockdowny načas zastavily i dopravu, automobilový provoz během nich klesl i na třetinu běžného stavu. Adekvátně na silnicích ubylo i nehod a zranění.
Podle policejních dat nehodovost opustila původní trend a zůstala o něco nižší. Ostatní křivky z policejních statistik dávají smíšené signály: mrtvých a těžce zraněných dlouhodobě ubývá (vlivem bezpečnějších aut), finanční škody rostou (vlivem dražších aut).
Za covidu se také zvýšila tolerance k drobným přestupkům, například nepovolenému parkování. Brněnská data naznačují, že z covidové výjimky se na mnoha místech stal nový normál. Podobná situace zřejmě vládne i v dalších městech s rostoucím počtem osobních aut.
