„Cítím obrovský obdiv k Petrovi Formanovi a toho bych chtěl mít za prezidenta. To je nejrovnější člověk na celém světě, jakého jsem kdy osobně poznal. Nebo například Šimon Pánek, který dokázal svou prací v Člověku v tísni obrovské věci,“ dodává.

Intimita filmu, excentričnost divadla

Podle Javorského, který má zkušenosti divadelní, televizní i filmové, herectví na scéně a před kamerou nelze tak snadno srovnávat. „Filmové herectví není až tak strakaté. Je to herectví intimní, o osobnosti člověka. A je velmi střízlivé. Na divadle se ale máte dopouštět daleko hlubších, excentričtějších poloh, bytostně lidských a extrémnějších,“ vysvětluje a na otázku moderátorky, která divadelní hra ho v současnosti nejvíc potrápila, říká: „Spalovač mrtvol. To je opravdu svým způsobem těžké. Není záruka, že něco umíte. Nejste ten, kdo přijde a řekne si: já jsem něco dokázal. Ale nad rolí se trápíte."

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Soužení nad rolí ho potkalo i s postavou Vlasty Buriana v seriálu Bohéma. „Máte zodpovědnost vůči tomu člověku, géniu, vůči výsledku a přijde vám, že tomu nemůžete dostát. A někdy s tím opravdu chcete praštit,“ říká.

Rozum bez mantinelů

„Nejvíc mně vadí pýcha intelektu. Pár lidí si myslí, že je chytrých a že dokáže ostatní přečůrat, což je velmi krátkozraké. Když selže intelekt, nastoupí svaly. Mohou být hnědé, rudé, různé, které koneckonců také zmlátily Evropu, potažmo celý svět. Protože intelekt začal být vyčůraný, selhal rozum, začal si hrabat pod sebe, začal zneužívat normálních lidí, tedy těch svalů. A selhal kvůli srdci, které dává mantinely intelektu, je to i morálka. Pokud nemáme srdce v pořádku, rozum si dělá, co chce, a dopadne to špatně. Intelekt je velmi pyšný, nedává si na sebe pozor a to není dobře,“ uvažuje Javorský nad tím, z čeho plyne jeho největší současná společenská deziluze.

Barbora Tachecí, Kateřina Tesařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít