Radkin Honzák: Každý psychopat se vždy dere na špici. Taky jsou to ti nejlepší obchodníci i lháři
Psychopaty, tedy ty, co trpí disociální poruchou osobnosti, najdete odnepaměti v úplně každé společnosti. Je jich tak jedno procento a je vysoce pravděpodobné, že mezi ně patří i nějaký váš soused, nadřízený, volený politik a v horším případě i někdo z rodiny. Řekl v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus český psychiatr a spisovatel Radkin Honzák
„Psychopaty jsme vyškrtli z odborné psychiatrické klasifikace, a ta parta, která by psychopatii ráda přesně definovala, tvrdí, že primární charakteristikou tohoto procenta lidí je nedostatek strachu,“ říká Honzák.
Psychopat nemá strach
Psychopata tak absolutně nic nebrzdí a absence strachu vysvětluje i jeho jiné vnímání reality, a tedy i chování. „Přitom strach je emoce, kterou nám sem přinesli dinosauři už někdy před 250 miliony let. Zachraňuje vám život, a když ho nemáte, tak vám vlastně chybí spojení mezi centrem strachu a jeho uvědoměním,“ vysvětluje psychiatr.
Je to prý něco jako barvoslepý člověk, protože strach je přítomný v řadě dalších složitých lidských emocích. I taková láska má podle Honzáka v sobě půl strachu, protože se bojíte, že o milovanou bytost taky můžete přijít. Všechny další emoce psychopata jsou jakoby placaté a potřebuje daleko silnější podněty.
„Třeba takový gangster, kterého chytili na letišti s plným batohem kokainu, pak klidně přizná, že daleko větší potěšení než pytel peněz, které z toho měl, u něj vyvolalo vlastní pašování.“
Už se s tím narodí
Psychopatem se podle psychiatra člověk narodí a poznáte jej už jako dítě, protože je obtížně vychovatelný. „Každé zdravé dítě vychováte i s pocitem strachu... Bojí se, že ztratí lásku rodiče, nebo že dostane na zadek, když něco provede. Psychopat jde svou vlastní cestou. Často má i poloviční vnímání bolesti, protože se napůl bojíme, jak to bude bolet, a napůl nás to doopravdy bolí. U těch nejtěžších případů se pak tento nedostatek strachu ještě smíchá s agresí. A na světě je kriminálník, a to už někdy kolem puberty.“
6:12
Schizofrenik nemusí mít dlouho příznaky, pak přijde první pobyt na psychiatrii, říká exšéf Bohnic
Číst článek
Jak tedy poznáte psychopata? Třeba tak, že neumí soucítit s bolestí, utrpením nebo i starostmi někoho dalšího. „Když nemá znalost strachu, tak se taky logicky divíte, proč se někdo jiný vůbec bojí.“
Podle Honzáka je prý ale velkou chybou považovat všechny psychopaty za kriminálníky. „Tam se dostane tak 20 procent z nich a jen ti, co to sociálně neustojí. To jsou ty vzorné hypersociální děti, o kterých okolí říká, jak krásně pozdraví a mají úžasně vypucované boty… Pokud jim nejde nikdo napříč, tak jsou i vynikajícími společníky.“
Psychopati na špici
Každý psychopat se ale podle psychiatra vždy dere na špici, pokud má příležitost. „Jde o to, jak dalece se společnost dohodne, že tady máme nějaká pravidla a že jsou vymahatelná i pro tyto lidi. Proto jsou mezi psychopaty nejlepší obchodníci, ale taky lháři. Muž, který prodá Karlštejn, nebo sňatkový podvodník s IQ 85, který s nadhledem ukecá vysokoškolačku.“
Opravdu se psychopat neprosadí tam, kde jsou nějaká pravidla? A jak jsme na tom v Česku?
„Bídně. Vezměte si způsoby, jak náš velký prezident ohýbá ústavu a jak dalece mu to všichni dovolí. To je jeden ze zoufalých příkladů, jak naše společnost degeneruje, a taky jeden z důvodů, proč v době ekonomického boomu jsou lidi tak otrávení. Protože máme instinktivní potřebu určitých pravidel, kterým říkáme struktura, vztahy, hodnoty a pokud dohodnutá pravidla platí jasně a explicitně, a špičky je začnou porušovat, tak padá i vědomí spravedlnosti celé společnosti.“
Ani Karel IV. nebyl normální
Ve velké množině psychopatů v dějinách lidstva se ale najde i odchylka, kdy psychopat začne sloužit dobru.
Spotřeba psychofarmak za 25 let vzrostla šestinásobně. ‚V pořádku, jen pozor na starší léky,‘ říká psychiatr
Číst článek
„Svět bez zla by přece nemohl být světem dobra. Jakýmsi rozumem epochy bylo do půlky 19. století náboženství a pak už věda. Taky jsme ale měli nerozum epochy, což byl takový Franz Kafka, nebo dodnes nepochopení fyzikové typu Alberta Einsteina nebo Nielse Bohra, které jsme dosud nepobrali.“
Standardní osobnost nebyl podle Radkina Honzáka ani Karel IV. „Ten i v usedlém věku jezdil na turnaje, až ho tam praštili do hlavy. Ochrnul na všechny čtyři a měl velké štěstí v neštěstí na skvělého ranhojiče. Ten ho totiž správně vyvěsil a zůstala mu jen hlavička na stranu. Ale když byl mladší, tak ho sám papež nabádal, aby nechodil oblíkaný jako floutek. A ten rozmach Prahy, co zvládl udělat. To přece nemohl udělat chlapec, který sedí někde při zdi,“ dodává.
