„Slunce potřebujeme k životu, bez slunce se nedá žít,“ říká Miroslav Důra z Dermatovenerologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze s tím, že slunce přispívá jak k psychické pohodě, tak i k tvorbě vitamínu D.

„Pro tvorbu známého vitamínu D postačí naše cesta z práce nebo do práce a odhalená hlava nebo předloktí. Stačí pouze malá expozice, krátká doba na slunci, a pouze několik odhalených částí,“ vysvětluje lékař.

Pokud se slunci vystavujeme delší dobu a bez jakékoliv ochrany, může to být rizikové, říká Monika Arenbergerová z pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. „Říká se, že kůže si pamatuje, že je to jako kniha, to znamená, že chyby, které jsme napáchali, se tam střádají,“ popisuje.

Opakované spálení kůže a nedostatečná ochrana tak mohou vést i po letech ke vzniku kožního nádoru. „Víme, že se sluníčko podílí na vzniku melanomu v 85 procentech případů, a u nemelanomových kožních nádorů je to 90 procent. Je to velmi závislé na tom, jak se chováme,“ doplňuje Arenbergerová.

Rizikové jsou při opalování především ultrafialové paprsky. U těch existují dva typy, a to A a B, druhé zmíněné podle Miroslava Důry proniká jen do nejpovrchnější vrstvy kůže a může způsobit typické začervenání.

„Oproti tomu záření UV typu A proniká hlouběji do kůže a efekt nevidíme okamžitě, tam vznikají velmi drobné změny v genetické informaci, které když přesáhnou nějakou mez, může dojít ke změnám pigmentace, předčasnému stárnutí kůže, a nedej Bože vzniku kožního nádoru,“ říká lékař.

Ohrožení Australané

Do jaké míry je ale vystavování kůže slunci rizikové rozhoduje taky to, jaký jsme fototyp. Třeba obyvatelé jižních států jsou tak pro pobyt na slunci mnohem lépe vybaveni. Opačným příkladem je Austrálie.

„Austrálie je tradičně zatížená kožní rakovinou nejvíc ze všech kontinentů. Tam je kombinace dvou faktorů. Lidé, kteří tam žijí, jsou poměrně světlého charakteru, protože jde o Brity a Evropany, kteří se tam přistěhovali, a je tam poměrně silné UV záření. A je to ještě komplikované ztenčením ozonové vrstvy,“ popisuje Monika Arenbergerová.

Australané tak mají oproti Evropanům pětinásobně víc kožních nádorů. K jejich vzniku může částečně přispívat i genetika. Předejít se jim dá ale i správným chováním. To znamená vyhnout se polednímu slunci, ideálně na sobě mít oblečení, a především pravidelně používat SPF krémy.

„Nejnižším faktorem, který opravdu bezpečně chrání proti sluníčku, je SPF15, nejvyšším faktorem je SPF50+. Když použijete SPF10, tak ten chrání před 90 procenty UV záření a propouští 10 procent. Zatímco když použijete SPF50, tak ten chrání před 98 procenty ultrafialového záření a propouští dvě procenta,“ říká lékařka.

Složení a účinek SPF krémů jsou podle lékařů zcela bezpečné, a to díky přísné kontrole v Evropské unii. Podle Moniky Arenbergerové existují dva typy filtrů. „Minerální filtry obsahují nejčastěji látky jako oxid zinečnatý nebo oxid titaničitý, a ony vytvářejí na pokožce takový ochranný film, který zabraňuje tomu slunečnímu záření, aby proniklo do kůže, a odrážejí veškeré sluneční záření zpátky do prostoru. Fungují jako zrcadla,“ popisuje.

Dalším typem je pak chemický, který se zabudovává do rohové vrstvy a přeměňuje sluneční energii na tepelnou. Správně by se měly ochranné krémy používat opakovaně, ideálně po dvou hodinách, a neplatí to pouze pro léto. Škodlivé může být UV záření i v zimě.

Zuzana Machálková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít