„Plíšky jsou pro pacienta vyráběny přímo na míru. Když je na konzultaci u pana primáře, všechno mu změří,“ popisuje Vladimíra Medvecová, staniční sestra na oční klinice dětí a dospělých v pražském Motole.

Parametry každého plíšku vyměřuje zlatník. „Zadáme parametry zlatníkovi, který plíšek vyrobí na míru, a znovu ho poměříme, jestli vše sedí. Pak se odnáší do centrální sterilizace, kde se nechá vysterilizovat. S pacientem se odveze přímo na sál, kde je mu implantován do víčka,“ vysvětluje zdravotnice.

Zlatý plíšek je mírně zakulacený, jsou v něm tři malé dírky. „Provleče se jimi šicí materiál, kterým se implantát fixuje dovnitř do víčka,“ říká Medvecová.

„Začínáme takovým řezem v oční rýze, kde poté preparujeme tzv. chrupavku horního víčka a do ní se všívá daný implantát. Do kůže by samotný nešel,“ nastiňuje začátek operace primář Milan Odehnal. Poté skalpelem rozřízne víčko.

„Teď musíme preparovat právě to bílé, co prosvítá, což je chrupavka, na které bude implantát sedět, aby tam působil. Zlato dobře splyne s kůží. Je biokompatibilním materiálem používaným v medicíně po celá desetiletí, možná i staletí, a je velmi tolerováno lidskou tkání,“ doplňuje primář.

Problematický vítr a mráz

„Ze všech ušlechtilých kovů je zlato nejodolnější, je výrazně měkké a nepodléhá korozi. Právě proto používáme zlaté destičky, se kterými máme docela dobré zkušenosti,“ vysvětluje Jakub Arendáč, který primáři u operace asistuje.

„Implantát pěkně sedí po celé délce,“ popisuje zdravotní sestra. Dále následuje fixace plíšku. „Prvním otvůrkem ho tam fixujeme. Protáhneme jehličku otvůrkem v plíšku. A pak plíšek zafixuji jehličkou do chrupavky,“ objasňuje lékař.

Plíšek váží zpravidla 1,4 nebo 1,5 gramu. U velkého nedovření se ale mohou použít až dvougramové plíšky.

„Nakonec sešijeme podkoží a je to. Implantát je na místě připevněn,“ ukončuje popis operace primář Odehnal. Pacienty si do péče následně přeberou anesteziologové.

Pacient má po operaci v oku stehy. „Ty povrchní se za týden vytáhnou úplně a pacient bude víčko rehabilitovat s tím, že první měsíce se samozřejmě neobejde bez lubrikací, což znamená kapičky a mastičky, které oko, hlavně na noc, zvlhčují. Až bude jasné, že víčko je i přes noc dobře kryto, bude moci od zvlhčovadel ustoupit,“ dodává primář.

Podle zdravotní sestry je největší potíží pacientů právě to, když nemohou oko dovřít a ono vysychá.

„Když je například vítr nebo mráz, tak nemáte možnost oko jakýmkoli způsobem ochránit. Jde vám to přímo na rohovku. Pacient cítí slzení nebo pálení a ta trvalá iritace není třeba hodinová, dvouhodinová nebo týdenní, ale celoživotní, což je velmi nepříjemné. U některých pacientů může dojít až k velkým zánětům nebo úplně ztrátě oka,“ uzavírá Milan Odehnal.

Andrea Skalická Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít