„Bylo náledí a upadla jsem. Myslela jsem si, že je to v pořádku, ale do druhého dne se to rozjelo,“ vypráví Marika Szabová, která kvůli bolesti ani nemohla chodit. „Bylo to hrozné, brala jsem spoustu léků na bolest. Bez cizí pomoci jsem nebyla schopná vůbec fungovat.“

Přibližné po roce se dostala do péče lékařů v centru pro léčbu chronické bolesti ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze. Dnes má v těle voperovaný malý přístroj podobný kardiostimulátoru, který je propojený s elektrodou. Zapíná ho malým ovladačem. 

„Sžila jsem se s tím jak s telefonem. Nejlépe mi je v sedě, ale už chodím, jsem soběstačná. Když jdu spát a ráno když vstávám, tak se to zapíná, večer vypíná,“ dodává Szabová.

„Ty neuromodulační metody jsou takový vrchol ledovce té terapie. Používáme ji jen ve vybraných případech,“ říká vedoucí lékař týmu léčby bolesti Šimon Kozák. Nejčastěji jde o pacienty, kterým nezabírají léky na bolest a zároveň mají neuropatické bolesti.

„Ty jsou atypické, vykazují známky poškození nervového systému. Nejčastěji jsou to různé známky pálení, brnění, bodání, které jsou odlišné od klasických bolestí, třeba při degenerativních onemocnění páteře nebo kloubů.“

V uplynulých třech letech podstoupilo neuromodulační léčbu v tomto centru asi 300 pacientů.

„Ač to zní velmi futuristicky, my v podstatě stimulujeme nízkou intenzitou elektrického pole nervové struktury, buďto periferní nerv, nebo přímo míchu z epidurálního prostoru, velmi blízko míchy se pohybujeme, a dokážeme vybrat tu oblast, která je klíčová pro vnímání bolesti z té dané tělesné oblasti. Takže dokážeme třeba najít, která vlákna v míše zodpovídají za bolest pravé dolní končetiny, a dokážeme laicky řečeno vyzkratovat vnímání bolesti z této oblasti,“ vysvětluje princip léčby lékař Šimon Kozák a vydává se na sál, aby zařízení implantoval dalšímu pacientovi. 

Stimulační přístroj

Zákrok se dělá ve dvou fázích, nejprve se do místa, kde vzniká bolest, implantuje elektroda a pacient systém pomocí zevního stimulátoru otestuje. Po několika dnech mu lékař do jakési kapsy v oblasti hýždí zavede samotný neurostimulátor. 

Přístroj, který právě implantuje, je v Česku novinkou. Sám snímá aktivitu nervů a míchy a upravuje stimulaci bolesti automaticky. Doposud si pacienti museli míru stimulace upravovat sami pomocí ovladače. 

„Zamkneme do toho generátoru a zašroubujeme ty elektrody, které už tam zůstanou na pevno. Ta elektroda potom drží v tom systému. Ještě si systém otestujeme, to znamená, že si potvrdíme, že komunikace mezi elektrodou a přístrojem je v pořádku,“ uvádí Kozák.

Pacient je během zákroku pod vlivem léků, ale při vědomí, popisuje anesteziologická sestra Zuzana Horká. „Když se zapojí neurosimulátor, tak musí být při vědomí, aby mohl reagovat, jestli to cítí, jestli mu to tam vrní, a komunikuje u toho s tím lékařem.“

„Nic nebolí, v pohodě?" obrací se ještě Kozák na pacienta. Stimulaci mu lékaři zapnou ještě večer, a druhý den půjde domů. Na kontroly bude chodit jednou za půl roku. Místo bolesti by měl cítit už jen jakési vrnění. 

„Něco jako když si přiložíte vrnící kočku na klín, což znamená relativně příjemný vjem. A tento vjem vymaže bolestivou vnímavost a překryje ji něčím, co ti pacienti akceptují, dokážou s tím žít, a je jim to dokonce i příjemné,“ uzavírá Kozák. 

Neuromodulační léčba se provádí na 11 pracovištích po celé republice. Ročně ji u nás podstoupí asi 100 pacientů. 

Andrea Skalická, akp Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít