Dobrou zmrzlinu poznáte podle fronty. Češi vědí, kde mají stát, radí zmrzlinář Hochsteiger
Zmrzlinou se prý nepřejíte. Alespoň Janu Hochsteigerovi se to ještě nikdy nepodařilo. „Zmrzlinu mohu snídat, obědvat i večeřet… a mám ji pořád rád,“ usmívá se v rozhovoru pro Radiožurnál známý pražský zmrzlinář Jan Hochsteiger.
„U nás v cukrárně máme takzvaný bezedný kelímek na zmrzlinu. Rekordmanem v množství zmrzliny na posezení je pán, který k nám jezdí z Plzně na arašídovou a pistáciovou. Jeho osobní rekord je tři a tři čtvrtě kila!“ říká.
Kde stát frontu
Dobrou zmrzlinu prý poznáte podle několika základních věcí. „Většinou platí, že je tam, kde se dobrou zmrzlinou skutečně zabývají, tedy ve zmrzlinářství. Přijdete-li někam, kde mají 40 druhů zmrzliny, většinou se tam zmrzlinou někdo opravdu zabývá a je šance, že zmrzlina bude dobrá.“
Obecně platí, že čím křiklavější barva (především u smetanové zmrzliny), tím je pravděpodobnější, že je zmrzlina něčím obarvená. „Naopak orientovat se můžete podle typické české fronty. Čeští lidé jsou velmi chytří a vědí, kde mají frontu stát,“ usmívá se Jan Hochsteiger.
On sám má na pultě na 40 druhů zmrzliny, denně jí vyrobí na 700 kilogramů. A nechybí u něj ani neobvyklé druhy, například zmrzliny z piva, chřestu, kefíru nebo špenátu.