Je to velké bádání a alchymie, říká o výrobě tvrdých bonbonů sběratel. Obnovuje sto let starou tradici
Výroba tvrdých cucavých bonbonů, takzvaných dropsů, má v Česku více než stoletou tradici. Ručně je na původních zrekonstruovaných lisech vyrábí sběratel historických strojků Michal Vondra z Hradce Králové. „Viděl jsem renovaci starého stroje, šest vteřin jsem přemýšlel a pak jsem si řekl, že tohle budu dělat,“ říká pro Český rozhlas Hradec Králové.
Vy jste nám dnes přinesl své bonbony, abychom ochutnali. Ale přinesl jste ještě něco...
Donesl jsem do studia stroj 100 let starý. Je to firma Adolf Řezníček z Prahy, ono těch českých výrobců bylo víc. Snažím se o nich zjistit co nejvíc a samozřejmě se snažím mít i těch strojů na skladě co nejvíc, takže jsem je začal sbírat. A začal jsem vyrábět i bonbony.
Michal Vondra, sběratel historických strojků na výrobu dropsů, hostem u mikrofonu Jakuba Schmida
My se, Michale, známe spoustu let, dokonce jsme se několik let potkávali každý den pracovně v jednom soukromém rádiu, kde jste dělal hudebního redaktora. Takže tohle jste úplně opustil?
Je to tak. Hudba mě samozřejmě provází pořád, ale tak asi jako každého, kdo si ji pouští do sluchátek. Ale ty bonbony nejsou zase až tak stará záležitost. Chytilo mne to před nedávnem, nějakých 13 měsíců zpátky, kdy jsem zjistil, že něco takového existuje.
Věděl jsem, že se bonbony vyrábí, ale jak se dělaly dříve, to jsem nevěděl. Zjistil jsem, že těch strojů je víc, že to hodně frčí v cizině. Pak jsem se dostal k tomu, že to bylo hodně populární i u nás v Čechách, hlavně v meziválečném období. A začal jsem shánět stroj.
Co vás na tom tak nadchlo?
Prostě, když něco uvidíte a má vás to chytit, tak v tu chvíli už víte, že to je přesně ono. A tohle se mi stalo. Nemůžu říct, že bych si to nějak plánoval, prostě jsem viděl renovaci starého stroje na bonbony, chvilku jsem přemýšlel, asi tak šest vteřin, a řekl si, tohle budu dělat.
To jste ale vůbec netušil, do čeho jdete, je to tak?
Netušil. Jen jsem si vzpomněl na tvrdé bonbony z dětství. Byly buď tvrdé, nebo gumové. Fanoušci se dělili na tyto dvě party. Já byl vždy na ty tvrdé a snažím se „gumové“ labužníky přetáhnout na svoji stranu. Ale nikterak násilně, nabízím a pak se ptám, jak jim to chutná. Začal jsem objevovat, jakým způsobem se to dělá a vyrábí, je spoustu postupů a receptů. Je to velké bádání a alchymie.
Jak jste sháněl stroje na výrobu? Asi není nijak jednoduché si stroj na výrobu dropsů pořídit.
To je na tom opravdu to nejtěžší. To je alfa a omega. Buď ten stroj máš a můžeš vyrábět, nebo můžeš jen přemýšlet, kde ho seženeš. Já jsem se nejdříve snažil o tom něco v Čechách zjistit. Obeslal jsem asi 220 muzeí, která by o tom mohla něco vědět, nebo nějaký stroj i mít.
V druhé vlně jsem šel dál a začal shánět na bazarech či ve starožitnictvích v Československu. To bylo asi 330 mailů a telefonátů, co jsem uskutečnil. Většinou byly odpovědi záporné, někdo napsal, že to má ve své sbírce, až se mi jednou ozval pán s tím, že by to pro mne měl.
3:24
Věda pro děti: Z čeho se vyrábí marshmallow a podle jaké rostliny se jmenuje?
Číst článek
A to byl průlom. A je to právě tento stroj, který jsem dnes přinesl ukázat. Továrna Adolf Řezníček. Stroj byl jen v trošku horším stavu, neměl nájezdové rampy, které jsou potřeba k výrobě.
Hodiny u internetu
Teď ale vypadá krásně, jako kdyby ho právě vyrobili.
Ještě měl uražený pant, což bylo to nejhorší. Někomu to zřejmě spadlo. Takže bylo potřeba najít šikovné lidi, kteří mi ten pant doplní zpátky, protože je to stará litina. Jen tak někdo se do toho nepustí, protože to je opravdu odborná záležitost.
Dostal jsem od vás krásné, barevné bonbony. Každý je jiný, každý má jiný tvar, nejsou to ty průmyslově vyráběné. Prostě každý je originál.
Je to tak. Teď máte v ruce drops. Já vyrábím drops, protože bonbon může být i čokoládový, může být i z želatiny a podobně. Může být i plněný, ale drops je cucavý, tvrdý bonbon z kanditové hmoty. To je prostě drops.
Vidím bonbony světle zelené, tmavě zelené, červené, ty budou asi malinové.
Máte pravdu, je to malina. Já se rozhodl, že budu vyrábět ovocný bonbon, protože to mě baví, to mi chutnalo v dětství. Malina a jablko, to byly dva zásadní bonbony, které jsem chtěl vyrábět.
Malina se povedla, jablko také, ale v průběhu testování jsem přišel i na jiné příchutě. Je jich strašně moc, musíte si z toho vybrat. Tady je třeba eukalyptus a lékořice a další bonbony.
Začíná to na poli
Jak dlouho to trvalo, než jsi vyrobil první dobrý cucavý bonbon?
Prosedíte spoustu hodin u internetu, koukáte na východ i na západ, prohlížíte videa, snažíte se z toho pochytit co nejvíc. A pak se to snažíte přenést do českých podmínek.
Německé ministerstvo chce omezit reklamy na nezdravé jídlo. Cílem je zakročit proti obezitě
Číst článek
Mým snem je dělat ryze český produkt od A do Z a samozřejmě na českých strojích. Zásadní bylo sehnat stroj, a když jsem ho měl, tak jsem začal shánět české ingredience, abych opravdu mohl říct, že vyrábím český drops.
A to se dělá z nějaké směsi, která se uvaří?
Je to směs. Je to hmota, kterou musíte svařit za hodně vysokých teplot. Není to úplně jednoduché. Ze začátku jsem se i spálil. To si člověk zapamatuje jednou provždy.
Viděl jsem i fotografie, kde jste na poli s cukrovou řepou. Tam to začíná?
Potřeboval jsem lidem, a hlavně dětem, ukázat, jak vypadá bonbon v původním stadiu. Nejdříve je to cukrová řepa, ze které se musí cukr vyrobit. To je takový můj základní kámen k výrobě toho, co máte před sebou.
Kolik váží lisovací stroj, který jste nám přinesl ukázat?
19 kilogramů. Jsou to dva válce posazené proti sobě, točíte klikou a mezi ty dva válce dáváte hmotu. Ta musí být hodně teplá, aby prošla těmi válci. Ty musí sedět pevně proti sobě, aby šly na sebe tak, aby každý válec vytvořil půlku bonbonu.
Aby se potkaly proti sobě a vylisovaly třeba tuhle malinu, ananas, jablko nebo jakýkoliv jiný motiv. Podle toho, co máte na těch válcích. Ty jsou zásadní, protože sehnat staré válce, to je prostě problém. Kdyby je někdo měl, tady jsem. A děkuju.
Momentálně je to tedy u vás taková sběratelská vášeň. Chcete to posunout ještě někam dál?
Kdyby se to povedlo, budu rád. Žádný velkovýrobce nebudu, už tady jednoho máme a na toho neútočím. Ale stal bych se rád oficiálním malovýrobcem ručních bonbonů.
Poslechněte si celý rozhovor, audio najdete nahoře ve článku.
