Svůj postup američtí badatelé založili na principu cílených genových modifikacích. Snažili se z hub vytěžit to nejlepší, co umí, vnášeli do nich ale i další užitečné geny. Článek o tom vyšel v časopise Nature Communications.

„Potřebovali osm enzymů, které vytvoří hem,“ vysvětluje biolog Julius Lukeš. Tato látka je totiž základem barvy krve i masa. Spolu s ní houba rostla, množila se, postupně přitom získala podobnou barvu i chuť jako maso.

Možnost, že by se užitečné látky z hub daly získávat ve velkém, je zatím vzdálená. Mohla by ale inspirovat kulinářské mistry v USA nebo v jiných mimoevropských zemích s volnějšími pravidly genových modifikací.

Metoda je také dobrou příležitostí pro biomedicínské startupy. Autoři studie se zaměřili například na antioxidant ergothionin, který se osvědčil při prevenci kardiovaskulárních nemocí.

Genetickou úpravou houby zvýšili jeho produkci více než desetkrát. „Směřuje to spíš k biotechnologiím,“ míní biochemik Marek Cebecauer.

Jak by chutnal laboratorní řízek z hub? Z jakých kostek zkoušejí vědci stavět umělý život? Mohli bychom naučit červy ve větším měřítku odbourávat plasty? Debatují biolog Julius Lukeš a biochemik Marek Cebecauer, spoluúčinkuje herečka Martina Hudečková. 

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít