Vstupu do komunistické strany jsem nikdy nelitoval. Řadě lidí jsem pomohl, říká exšéf KSČM Svoboda
Filmoví fanoušci ho znají jako režiséra Sametových vrahů nebo televizní trilogie Jan Hus. Jiří Svoboda má ale za sebou také politickou kariéru. Jako dlouholetý člen komunistické strany se po revoluci postavil na tři roky přímo do čela KSČM a snažil se ji referomovat. Jenže neuspěl a z aktivní politiky poté odešel.
Jiří Svoboda napsal spolu s dalšími v roce 1963 dopis poukazující na nedostatek svobody v Československu. Reagoval tak mimo jiné na cenzuru divadelní hry, kterou připravoval v Kladně. Jeho kamarád kvůli ní dostal zákaz ve městě účinkovat.
Vstupu do komunistické strany jsem nikdy nelitoval. Řadě lidí jsem pomohl, říká exšéf KSČM Svoboda. Natáčel Václav Štefan
„Myslím si, že k tomu bylo dost pohnutek. Bylo to v době, kdy probíhal Majáles a králem byl zvolen Ginsberg. Zdání uvolnění, že je to uvolnění potřebné, to bylo evidentní. Takže to asi byly ty motivy,“ vysvětluje Svoboda.
Následoval dvanáctihodinový výslech na StB a vyloučení ze všech vysokých škol. Svoboda se pak živil jako řidič a skladník.
V roce 1966 ho přijali na filmovou a televizní režii na FAMU. V roce 1975 dostal nabídku vstoupit do komunistické strany. Přijal ji.
Vstupu do KSČ nikdy nelitoval
„Přiznám se, že to jistě byla vůle prosadit se v samostatné režii, protože když si vezmete tehdejší debutanty na Barrandově, vlastně ani jeden z nich nebyl mimo členství v komunistické straně. Nikdy jsem toho nelitoval. Myslím, že nikdo nemůže říct, že bych mu ublížil – naopak si myslím, že řadě lidí jsem tehdy pomohl,“ hájí své členství Jiří Svoboda.
A po sametové revoluci se Svoboda začal v politice angažovat aktivněji. Zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění. První sjezd KSČM ho pak v roce 1990 zvolil předsedou strany. Z KSČM chtěl podle svých slov udělat moderní radikální levicovou stranu.
„Jen menšina členů chápala, že přerušením kontinuity s předlistopadovou stranou, odmítnutí všech politických a justičních zločinů 50. let a tak dále, se osvobodí a že to povede až ke změně názvu.“
Jenže se snahou přetvořit KSČM a odstranit z jejího názvu slovo „komunistická“ narazil. V KSČM se začala formovat dvě křídla – konzervativní a reformní. Svoboda uhájil post předsedy strany a KSČM v roce 1992 pod jeho vedením získala v parlamentních volbách v koalici Levý blok 14 procent hlasů.
Nechuť ke změnám
„Předpokládal jsem, že je to cesta k tomu vyváznutí z minulosti, ovšem zklamal jsem se. Klub KSČM v České národní radě byl velmi opatrný a obával se, že jakoukoliv změnou by došlo ke ztrátě voličské podpory. Ten mě tedy nepodpořil a nepodpořili mě ani blízcí spolupracovníci ve vedení,“ vzpomíná.
Jiřího Svobodu před jeho domem těžce pobodal neznámý maskovaný útočník. Spekulovalo se, že motivem byla právě Svobodova politická činnost. Prokázat se to ale nikdy nepodařilo, stejně tak i pachatel útoku zůstal neznámý.
Když Svoboda zjistil, že svůj názor neprosadí, rezignoval na funkce i členství ve straně. Takhle událost komentoval ve vysílání Českého rozhlasu 25. června 1993:
„KSČM, jak ukázaly i některé okresní konference, není podle mého názoru schopna adaptovat se na prostředí pluralitní demokracie.“
Sjezd strany, který se konal den po oznámení, zachoval název KSČM a zvolil si nového předsedu – Miroslava Grebeníčka. Ani s odstupem téměř čtvrt století Jiří Svoboda svého politického angažmá nelituje.
„Byla tu zkušenost ve sféře, v které jsem nepůsobil. Člověk se nemůže vrátit do těch podmínek a revidovat nějaká svoje rozhodnutí, která měl a za kterými já si stojím. Jistě bych tu dráhu zase znovu opakoval,“ uzavírá Svoboda. Po odchodu z politiky se vrátil k filmařskému řemeslu. Do žádné další strany už nevstoupil.
Marxismus jako brzda rozvoje
Podle komentátora Českého rozhlasu Petra Nováčka narazil Jiří Svoboda ve snaze stranu měnit na významnou část členstva. Tu tvořili lidé se zkušeností z roku 1968, kteří věděli, že za jakékoliv změny budou spolehlivě potrestáni. Navíc už byli ve věku, kdy po změnách netoužili.
„Svoboda chtěl stranu výrazně změnit, dokonce chtěl jít tak daleko, že považoval marxismus za brzdu dalšího rozvoje a za něco, co bude komunistům bránit, aby se podíleli na vytvoření široké levicové vlády v budoucnosti,“ komentuje Nováček.
K rozhodnutí odejít z vedení strany dospěl Svoboda i po neúspěšné vnitrostranické anketě na téma změny názvu, od které si hodně sliboval. „Navrhoval spoustu alternativních názvů, jako Strana demokratického socialismu, Autentická levice a podobně. Jenomže anketa dopadla tak, že většina soudružek a soudruhů žádala setrvání u současného názvu,“ říká Petr Nováček.
