Úkolovat literaturu je trošku nebezpečné. Nepátrám po šokujících tématech, tvrdí spisovatelka Tučková
Napsala Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch a naposledy Bílou Vodou. Na první pohled to může vypadat, že Kateřina Tučková vyhledává hlavně ženská témata vytlačovaná na okraj společnosti. „Nikdy to nebylo tak prvoplánové, že bych pátrala po tématu, které by zvedlo ze židlí českou společnost. Naopak je to hodně niterní proces, protože si ta témata našla mne,“ říká spisovatelka v pořadu Osobnost Plus.
„Nepátrám po tématech, která by čtenářstvo šokovala, ale oslovují mne věci, které pak naštěstí rezonují i ve společnosti,“ zdůrazňuje.
Pro projekt Střepy spisovatelka napsala povídku Epitaf. Reflektovala tak první týdny a měsíce války na Ukrajině, stejně jako další spisovatelé.
Je úkolem spisovatelů udržovat ve společnosti vážná témata, a to proto, abychom neotupěli? „Já bych literaturu ale raději neúkolovala naprosto ničím,“ odpovídá.
„Spisovatel by měl mít naprostou svobodu v tom, co chce zpracovávat, a vůbec se to nemusí týkat nějakých třeskutých nebo aktuálních společenských problémů. Nedávala bych literatuře jiný úkol, než co nejlepší slovesnou formou předávat jakýkoli příběh,“ vysvětluje Tučková.
Bolavé problémy společnosti
Najednou stojíte na pevné zemi, mluví o transplantaci novinářka Kalenská. Napsala knihu rozhovorů
Číst článek
„Úkolovat literaturu je trošku nebezpečné. Nadstavbou literatury je totiž pomocí nějaké postavy – kterou autor popíše do hloubky, vysvětlí její kontext, původ, mentální vývoj, zkrátka její charakter – předat čtenáři tolik, že je pak schopen prožít nejen historickou, ale i aktuální situaci spolu s postavou. Prožít to emočně a rozšířit své vnímání natolik, že je to pro něj přínosem,“ dodává.
Spisovatelčiny velké romány se vydávají hlavně do minulosti, často do bolavých a nedořešených problémů společnosti.
Zkoumá, jestli je to téma, na které by lidé raději zapomněli, nebo jestli třeba není dostatečně oceněno, ohodnoceno. Aktuální témata ji dvakrát nelákají, leda tak na kratší povídky.
Spisovatel Fulghum: Do Prahy nejezdím za ziskem, ale protože mi to činí potěšení. Češi zase jezdí za mnou
Číst článek
„Na mé dlouhodobé práci, kterou si můj román vždy vyžaduje – klidně tři a naposledy deset let – mne zajímá i historické pátrání. Pokud to totiž chci udělat poctivě, musím objíždět pamětníky, dávat se do rozhovorů s lidmi z obou stran nějakého sporu, hledat v literatuře, ale i v beletrii, abych případně nepsala něco, co už někdo líp zpracoval,“ vyjmenovává.
„Celý tento proces je strašně důležitý, baví mne a neuměla bych si ho odpustit. Já ale také pak sleduji, jak se to téma otiskuje do současné společnosti: jestli by na to třeba raději zapomněli, nebo ne,“ doplňuje Kateřina Tučková.
Právě chystá novou knihu, téma ale neprozradí, právě proto, aby jí zůstal tento způsob bádání.
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Michaela Rozsypala v úvodu článku.
