Psycholog: Úzkost můžou mít i ti, co zprávy o střelbě jen sledují. Počet obětí útoku je vždy větší, než se zdá
Ačkoliv se uvádí počet obětí střelby na filozofické fakultě v Praze, v podobných situací je obětí vždycky mnohem víc, upozorňuje pro Radiožurnál psycholog a psychopatolog Andrej Drbohlav z Institutu behaviorálních studií Ibsaro v Hradci Králové. „Nikdy nejsou obětí jenom ti, kteří padli, ale destruuje to celé rodiny, široké i blízké a také přátele,“ vysvětluje. Úzkost a nejistotu mohou pociťovat i další, říká a vysvětluje, jaká pomoc se nabízí.
Jaký moment představuje čtvrteční útok v našich novodobých dějinách z pohledu vaší odbornosti?
V mnoha ohledech je to naprosto bezprecedentní čin, se kterým jsme neměli dosud žádnou rozsáhlou zkušenost. Je to zkušenost, která bude muset akcelerovat velmi detailní proměny systému v celé řadě oblastí.
Ten problém má více vrstev. Souvisí to i s následným krizověintervenčním jednáním a prací s přeživšími, ale také s příbuznými obětí a podobně.
Měli bychom o tom více hovořit – snad tento čin podnítí také diskusi o prevenci a depistáže, tedy časnějšímu vyhledávání jedinců, kteří by mohli být, řekněme disponování, ohroženi.
Určitě to bude otevírat i téma zbraní. Nebo větší dostupnosti třeba i psychologické, psychoterapeutické péče.
Otevírá to mnoho témat. Je hrozné, že takový odsouzeníhodný a bolestivý čin k tomu přispěl. Ale snad bude mít i nějaké pozitivní dopady pro větší připravenost v podobných krizových situacích.
3:28
Všichni teď můžeme prožívat silné emoce a je to v pořádku. Dětem naslouchejte, radí šéfka Lociky
Číst článek
Primární pozornost samozřejmě musíme věnovat a je potřeba věnovat obětem čtvrtečního útoku, jejich blízkým, těm, kteří v budově filozofické fakulty byli, kterým se podařilo střelci uniknout. Odbornou pomoc jim bezprostředně nabídli policejní psychologové. Další péči nabízí třeba Národní ústav duševního zdraví a řada dalších institucí. Čím ti lidé teď procházejí?
To je velmi dobrá, ale poněkud široká otázka. Je potřeba říci, že nemůžeme mezi těmi, které tato událost jakkoliv zasáhla, rozlišovat jen přeživší a pozůstalé.
Ono to má, a k nám už se ty zprávy také dostávají, nemalé následky i pro všechny ty, kteří jsou této situaci poměrně vzdáleni a například sledováním médií se dostali do velkého vnitřního rozrušení a rozjely se jim obavy, strach o bezpečí a podobně. Šíře akutní pomoci, té veskrze krizověintervenční pomoci, má několik podob a také několik různých projevů.
Ti, kteří byli bezprostředně blízko, nesporně ponesou aktivované a velmi rozsáhlé psychosomatické znaky náhlého šoku, náhlé krizové situace.
To může mít důsledky jak psychické, které mnoho lidí mohou v tu chvíli aktivizovat. Ale má to také dozvuky ve vlnách na psychickou stabilitu jako takovou. Dochází tam k nejistotě, úzkosti, přináší to třeba poruchy spánku a podobně.
V tuto chvíli je velmi dobře, že je aktivizovaná krizová intervenční a psychologická pomoc od záchranného systému a policie.
Určitě je velmi dobře, a v tom už jsme naštěstí ponaučení z jiných krizových situací, které měly regionálně plošný charakter, že tam jsou krizoví interventi přímo na místě. Tato péče od profesionálů vzdělaných v krizové intervenci je strašně důležitá.
Nejtěžší chvíle. Psycholog popisuje, jak vypadá krizová pomoc po střelbě v Praze
Číst článek
Je také nesporně dobře, že vznikají telefonní linky pomoci i chatovací linky pro všechny, kteří tam měli své blízké, pro všechny ty, kteří si nebyli jistí, zda náhodou v budově nebyl zasažen někdo z jejich blízkých a podobně.
Krizová centra a krizové intervenční linky budou nepochybně v následujících dnech velmi aktivní v práci s těmi, kteří byli právě vzdáleně zasaženi a spustilo to v nich vnitřní obavy a nejistoty. To může mít velké důsledky pro nemalou část dalších obětí.
Chci také říci, a to je důležité, že v médiích se často hovoří o tom, kolik obětí tyto činy přinášejí, ale ve skutečnosti tato čísla nikde nejsou a nikdy nemohou být přesná. Protože nikdy nejsou obětí jenom ti, kteří padli, ale destruuje to celé rodiny, široké i blízké a také přátele.
Každý čin tohoto druhu za sebou zanechává reálně dramaticky více obětí a více těch, kterým je potřeba pomoci v první vlně krizově-intervenčně, i v druhé vlně často s podporou psychologů. Třetí vlna už potom bude nepochybně psychoterapeutická pomoc, zvláště u těch, kteří byli útoku blízko.
Když mluvíte o dopadech na lidi, kteří nebyli na místě, jsou vzdáleni, ale přesto to na ně výrazně působí – je nějaké doporučení, jak tyto dopady eliminovat? Co by lidé měli a neměli dělat?
Je dobré, pokud člověk cítí velkou vnitřní obavu a nejistotu, dát na svou vnitřní intuici a sahat po nástrojích svého vlastního zklidnění, které mu fungují. Být s rodinou, komunikovat spolu, usadit se, zklidnit se. Udělat všechno pro to, co si člověk ověřil, že u něj v takové chvíli funguje.
Také je dobré vnášet do svého prostoru více pozitivních témat. Tedy vypnout televize a média, pustit si hudbu, projít se a dívat se do přírody.
Teď se bavíme o těch, kteří byli v tu chvíli činu vzdáleni, ale roztřeseni sledováním nebo poslechem médií pocítili náhlou nejistotu, úzkost a výrazný vnitřní rozklad. Právě tito lidé by teď měli přesměrovat svoji pozornost od těchto informací kamkoliv jinam.
Praha den po masakru. Pietní místo vzniklo na Ovocném trhu, budova fakulty zůstala opáskovaná
Číst článek
Pokud pociťují ještě větší a trvalou vnitřní nejistotu, pak jsou zde různé telefonní linky, krizově intervenční centra a podobně, kde dovedou takového člověka slovem zklidnit.
Pokud tyto stavy přetrvávají po několik dní, tak máme dnes rozvinutou nabídku psychofarmak, které jedinci dokáže biochemicky pomoci ve zklidnění a stabilizaci. Tak, aby měl člověk poté, co zklidní svoje tělo, možnost pracovat s duší a s tím, co ho roztřáslo a na co to nasedlo. Leckdy to může být jeho vlastní krizová situace, kterou zažil před mnoha a mnoha lety. Nebo trauma, které je v rodině a tímto se oživilo. Tohle je pro mnoho lidí opravdu bolestivá rána.
Čeho bychom se měli i s ohledem na rodiny obětí a s ohledem na ty další, vyvarovat v mediálním prostoru a na sociálních sítích?
Dobře, že se na to ptáte. S velkými rozpaky doprovázenými zármutkem z této situace pozoruji to, že v řadě oblastí v Česku došlo k částečnému posunu ve vývoji a zlepšení. Ale oblastí, která opravdu nenaznamenala velký posun, a pokud posun, tak k horšímu, to je jednoznačně mediální svět, který ozřejmuje a popisuje ty situace – jak mám možnost sledovat pozorovat od čtvrtečního útoku – mimořádně nešťastným, značně neetickým způsobem.
Co bychom s tím měli dělat, je na delší debatu, ale to nejzásadnější je: My to nemusíme vymýšlet. V celé řadě zemí, ve Spojených státech amerických mají s podobnými činy vydatné zkušenosti. Tam už si připravili speciální mediální mustr, jak by měla média obecně informovat.
Rozhodně by neměli popisovat agresora, neměli by jít po příbězích obětí, neměli by – zvláště vizuální média – zprostředkovávat jakékoliv obrázky z místa činu. A rozhodně by se nemělo pátrat po motivaci.
Rozhodně by se neměli obcházet lidé blízcí agresorovi a sbírat informace, které jsou nadlimitní pro daný případ a nezbytnou informovanost, kterou média musí poskytovat.
